Č. 4711.

Domovské právo. — Adminstrativní řízení (Slovensko): Po dni 1. ledna 1923 rozhodují jako poslední stolice ve věcech poplatku za přijetí do domovského svazku velkých obcí na Slovensku okresní úřady, nikoliv okresní výbory.
(Nález ze dne 18. května 1925 č. 9006.)
Prejudiktatura: Boh. 3590, 3949 adm.
Věc: Leopold F. v B. (adv. Dr. Arpád Nagy z Trenčína) proti okresnímu výboru v Bardiově o poplatek za přijetí do domovského svazku.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Usnesením z 5. března 1920 vyslovil adm. výbor města Bardiova, že přijímá st-le k jeho žádosti podané na základě § 10 zák. čl. 22:1886 do domovského svazku a že mu vydá listinu o definitivním přijetí do tohoto svazku, až st-l zaplatí poplatek 10 000 K stanovený v § 1 bodu e) měst. statutu. Toto usnesení bylo v cestě instanční min. pro Slov. zrušeno.
Novým usnesením z 28. června 1923 vyslovil adm. výbor města Bardiova, že poplatek za přijetí st-le do domovského práva stanoví částkou 5 000 K. Odvolání st-lovo zamítl okresní výbor v Badiově a potvrdil usnesení měst. adm. výboru z 28. června 1923.
Maje rozhodovati o stížnosti podané do rozhodnutí okr. výboru, musil se nss nejprve z povinnosti úřední zabývati otázkou, byl-li žal. úřad v daném případě vůbec příslušným vydati nař. rozhodnutí. V tomto směru dospěl pak soud k těmto závěrům:
Vydávaje nař. rozhodnutí ze 4. července 1924, vystupoval okr. výbor jako stolice odvolací a přezkoumával v této funkci meritorně usnesení města Bardieva z 28. června 1923, kterým byl st-li v 1. stolici předepsán poplatek za přijetí do domovského svazku tohoto města na základě měst. statutu ze 4. prosince 1919, schváleného usnesením adm. výboru býv. župy Šarišské č. 539/1920. V době, kdy bylo vydáno rozhodnutí 1. stolice, bylo město Bardiov, které dříve bylo městem s regulovaným magistrátem, již velkou obcí (§§ 4 a 10 vl. nař. z 21. září 1922 č. 275 Sb.). V téže době byl pak na Slovensku již v platnosti jak zák. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním (arg. § 59 tohoto zák.), tak i zák. z 29. února 1920 č. 126 Sb. o zřízení župních a okr. úřadů (arg. čl. 1 a 2 tohoto zák. a §§ 1 a 2 vl. nař. z 26. října 1922 č. 310 Sb.).
Ježto se tedy předpis poplatku, o nějž tu jde, stal již za účinnosti cit. zák. č. 329 z roku 1921, dlužno na něj použíti všech předpisů tohoto zákona, pokud zákon ten sám nestanoví výjimky. Takovou výjimku zná však cit. zákon pouze po stránce materielní, vyhradiv v odst. 2 § 59 obcím právo vybírati — s obmezeními tam uvedenými — i na dále dosud povolené dávky a poplatky, kdežto po stránce formelní, procesní, zákon nic odchylného nestanovil. Sluší tudíž v daném případě použíti procesních ustanovení cit. zákona č. 329/1921, byť šlo o poplatek, jehož vybírání bylo městu Bardiovu povoleno v roce 1920 — tedy před účinností tohoto zák. (srov. nál. Boh. 3590 adm.).
K těmto procesním normám náleží ovšem nepochybně i ustanovení odst. 2 § 44 zák. č. 329/1921, podle něhož rozhoduje v záležitostech poplatků a dávek vybíraných podle tohoto zákona — tedy, jak patrno z ustanovení §§ 24 a 28, také v záležitostech poplatků za přijetí do domovského svazku — jako úřad poslední stolice správní bezprostřední úřad dohlédací, pokud by ohledně jednotlivých dávek nebylo výslovného ustanovení, že jako úřad poslední stolice správní rozhoduje v záležitostech dotčené dávky vyšší úřad dohlédací, jako tomu jest u dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí (§ 19 pravidel o této dávce připojených jako dodatek 3. k vl. nař. z 27. dubna 1922 č. 143 Sb., srov. nál. Boh. 3949 adm.).
Cit. zákon č. 329 z r. 1921 obsahuje pak v §§ 48 a 56 předpisy o tom, který orgán jest vyrozumívati bezprostředním úřadem dohledácím podle tohoto zákona. Ustanovení § 56 cit. zák. nepřichází v daném případě v úvahu, ježto toto ustanovení týká se pouze měst s právem municipálním. Podle odst. 3 § 48 cit. zák., který v daném případě, kdy jde o velkou obec na Slovensku, jedině přichází v úvahu, jest pak vyrozumívati bezprostředním úřadem dohlédacím municipální výbor.
Počínaje dnem 1. října 1921, kdy nabyl na Slovensku účinnosti citovaný zákon č. 329 z r. 1921 (vide § 59, odst. 1 tohoto zák.), rozhodoval tedy municipální výbor jako bezprostřední úřad dohlédací v poslední stolici správní také o odvoláních v záležitostech poplatku, o který jde v daném případě, totiž o poplatku za přijetí do domovského svazku velké obce.
Tento právní stav doznal však vzhledem k § 58 cit. zákona změny počínaje dnem 1. ledna 1923, kdy byly na Slovensku zřízeny nové župní a okresní úřady ve smyslu zák. z 29. února 1920 č. 126 Sb. Podle odst. 1 § 58 cit. zák. č. 329/1921 přísluší totiž ode dne zřízení nových okr. a žup. úřadů působnost bezprostředního úřadu dohlédacího zásadně okr. výborům, které podle první věty odst. 2 § 58 téhož zák. rozhodují zásadně také jako stolice odvolací v záležitostech upravených tímto zákonem. Z této zásady nastává však výjimka podle druhé věty odst. 2 § 58 cit. zák., pokud jde o působnost bezprostředního úřadu dohlédacího jakožto stolice odvolací v určitých záležitostech uvedených v tomto ustanovení, k nimž patří také, jak patrno z citace § 44 v druhé větě odst. 2 § 58, záležitosti obecních poplatků a dávek. Tuto působnost bezprostředního dohlédacího úřadu přikazuje druhá věta odst. 2 § 58 cit. zák. okresním senátům, které podle zák. z 9. března 1920 č. 158 Sb. mají býti zřízeny u okr. úřadů. V § 44 zák. č. 158 z r. 1920 se však stanoví, že okresní senáty budou zřízeny teprve až nabude účinnosti zákon vzpomenutý v § 43, totiž zákon upravující řízení správní před okr. a žup. senáty. Tento zákon nebyl však dosud vydán.
Jestliže § 58 cit. zák. č. 329/1921 přikazuje s jedné strany (v odst. 1 a v první větě odst. 2) zásadně působnost dohlédacího úřadu ve smyslu tohoto zákona, počínaje dnem, kdy na tom kterém území budou zřízeny nové okr. a župní úřady, okresním výborům, jestliže však týž § s druhé strany (v druhé větě odst. 2) určitý obor působnosti bezprostředního úřadu dohlédacího — mimo jiné také instanční rozhodování podle odst. 2 § 44 — vylučuje z kompetence okr. výborů a přikazuje tento obor působnosti do kompetence jiných orgánů (okresních senátů), které však v době zřízení nových okr. a župních úřadů nebyly ještě zřízeny, pak nelze pochybovati o tom, že, dokud nebudou tyto jiné orgány (okresní senáty) zřízeny, může pravomoc zmíněná v odst. 2 § 44 a přikázaná v této normě bezprotředním úřadům dohlédacím — totiž pravomoc rozhodovati v poslední stolici o obecních poplatcích a dávkách vybíraných podle tohoto zákona — příslušeti, počínaje dnem 1. ledna 1923, jedině novým okr. úřadům.
Z těchto úvah plyne tedy, že v daném případě nebyl okr. výbor vůbec příslušným, aby vystupoval jako stolice odvolací v záležitosti poplatku, který byl st-li za přijetí do domovského svazku velké obce na Slovensku v 1. stolici předepsán již za účinnosti zák. č. 329 z r. 1921 i zák. č. 126 z r. 1920. Nař. rozhodnutí, vydané okresním výborem jest tedy aktem úřadu nepříslušného, tudíž aktem zmatečným. — —

Citace:

č. 4711. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 976-978.