Č. 4527.

Vyvlastnění. — Administrativní řízení: * O žádosti za zrušení vyvlastňovacího nálezu podle § 10 zák. o stav. ruchu č. 35 Sb. z r. 1923 rozhoduje zem. správa polit, s konečnou platností.
(Nález ze dne 17. března 1925 č. 5234.)

Věc: Jaroslav a Anastazie P. v B. (adv. Dr. Stan. Hendrych z Prahy) proti ministerstvu vnitra o zrušení vyvlastnění.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Osp v Č. vyslovila nálezy z 12. července 1921 ve smyslu zák. z 11. března 1921 čís. 100 Sb. vyvlastnění části pozemku č. kat. — v P., patřícího Františku A. ve výměře 547 m2 pro Jaroslava P. a části téhož pozemku ve výměře 590 m2 pro Anastazii P. na stavbu obytných domků a podotkla, že se stavbou na vyvlastněných pozemcích musí býti započato nejpozději do 12. října 1921 a že stavba musí býti dokončena do 31. prosince 1922. Rozhodnutím z 20. března 1923 zrušila pak osp k žádosti vyvlastněnce uvedené vyvlastňovací nálezy ve smyslu § 10 zák. z 25. ledna 1923 č. 35 Sb., poněvadž vyvlastnitelé se stavbou na vyvlastněných pozemcích v dané lhůtě nezapočali, a to ani v době, kdy lhůta pro dokončení stavby uplynula, a mimo to se zrušením vyvlastňovacích nálezů projevili v zásadě souhlas. Odvolání st-lů bylo rozhodnutím zsp-é z 21. května 1924 a další jejich odvolání nař. rozhodnutím zamítnuto.
Rozhoduje o stížnosti do tohoto rozhodnutí zkoumal nss především z úřední povinnosti, bylo-li nař. rozhodnutí vydáno úřadem k tomu příslušným.
Žal. úřad rozhodl jako poslední stolice o zrušení vyvlastnění ve smyslu § 10 zák. o stavebním ruchu č. 35/1923. Podle tohoto ustanovení zák. č. 35/1923, prodlouženého zákonem ze 7. března 1924 č. 58 Sb., kterého jest v daném případě použíti pro otázku příslušnosti, když nař. rozhodnutí se stalo dne 22. srpna 1924, rozhoduje o takovémto zrušení vyvlastňovacího nálezu úřad, který nález vydal. Zákon v § 10 nemá zvláštních předpisů o instančním postupu, jak to činí v odst. 7. § 5 při odvolání z vyvlastňovacího nálezu samotného, uváděje, že o odvolání rozhoduje zem. úřad polit., pokud se týče župní úřad, jehož rozhodnutí není dále naříkatelné opravným prostředkem. Avšak zákon o stavebním ruchu, který sleduje účel, aby bytové nouzi bylo co možno nejdříve odpomoženo a má proto na mysli, aby řízení co nejrychleji vedlo k cíli, jest nejen pokud jde o vyvlastnění, nýbrž i ohledně ostatních jím upravených záležitostí vybudován na zásadě dvou instancí rozhodovacích. To jest patrno zejména z ustanovení § 5, § 43 týkajícího se stavebního řízení a pak ze všeobecného ustanovení § 53, podle kterých rozhoduje o stavbách, stížnostech a stavebních záležitostech dle tohoto zákona vůbec provedených a posuzovaných zvláštní oddělení pro stavební ruch, zřízené v historických zemích při zem. polit, správách jako konečná a výlučná instance odvolací.
Z této zásady v zákoně vyslovené, že rozhodování má býti omezeno na dvě stolice, plyne, že zákon neměl v úmyslu ani při rozhodování o zrušení vyvlastňovacího nálezu ve smyslu § 10, kde jde pouze o konstatování, byla-li stavba, pro niž vyvlastnění se stalo, provedena ve lhůtě dle § 8 dané, připustiti instanci třetí, zejména když, jak uvedeno, při vyvlastňovacím nálezu samém, ke kterému patří ve smyslu odst. 4. § 5 zák. i výrok o odškodnění, končí instanční cesta u zsp-é. Opomenul-li zákon pro rozhodnutí dle § 10 zvláštní předpis o opravném řízení do tohoto § pojmouti, dlužno jej hledati v § 5 téhož zák. a téže hlavy jeho, jednající o opatření stanovišť, a není tu místa pro názor, který jest z nař. rozhodnutí patrný, že v takovém případě platí všeobecné předpisy zák. z 12. května 1896 č. 101 ř. z. Proti názoru tomu mluví ostatně též § 53 cit. zák., který jako revisní instanci za určitých podmínek zná pouze min. veř. prací a žádné jiné.
Nutno tedy míti za to, že i při rozhodování ve smyslu § 10 zák. rozhoduje zem. pol. úřad v poslední instanci. Dle toho min. vnitra v této věci rozhodovací instancí vůbec není a nemohla jeho příslušnost založiti ani okolnost, že zsp připojila k svému rozhodnutí poučení o opravném prostředku zákonu odporující, že lze se z něho odvolati do 4 neděl k min. vnitra. Rozhodl-li tedy žal. úřad o odvolání st-lů v cestě instanční, učinil tak jako orgán k rozhodování takovému absolutně nepříslušný, a bylo nař. rozhodnutí zrušiti jako zmatečné a nezákonné podle § 7 zák. o ss.
Poněvadž st-lé byli nesprávným poučením zsp-é, že lze se odvolati k žal. úřadu, k tomu svedeni, by podali odvolání k úřadu k rozhodování nepříslušnému, bude věcí žal. úřadu, by u provedení tohoto rozhodnutí se postaral o to, aby rozhodnutí zsp-é bylo st-lům intimováno se správným poučením o opravném prostředku.

Citace:

Č. 4527. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 638-640.