Č. 4729.

Urbarialisté. — Honební právo. — Administrativní řízení (Slovensko): Kterým úřadům a v jakých směrech přísluší dozorčí pravomoc v příčině výkonu honebního práva na urbariálním majetku?
(Nález ze dne 23. května 1925 č. 10 447). Věc: Předsednictvo u-ského urbariálného spolumajitelstva v P. proti exposituře ministerstva zemědělství v Bratislavě o postup při pronájmu honitby.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Župní úřad v Lipt. Sv. Mikuláši hlásil žal. úřadu, že býv. urbariální spolumajitelstvo obce P. se zdráhá předkládati podmínky pronájmu honitby, a že dražbu samovolně vypisuje a honitbu pronajímá, ačkoli podle dosavadní prakse při provádění zák. čl. 19 : 1898 vyvinul se usus, že před dražbou honitby dražební podmínky byly předkládány k schválení státnímu lesnímu úřadu resp. nyní lesnímu oddělení župního úřadu, a ačkoli i po provedené dražbě pronájemní smlouva byla admin. hospodářskému podvýboru, resp. nyní župnímu úřadu k schválení předkládána. Župní úřad proto prosil o pokyn, jak se má v této záležitosti zachovati.
Nař. výnosem bylo župnímu úřadu sděleno:
»Právo schvalovati jak dražební podmínky tak i smlouvy vyplývá již z § 62 č. 7 pravidel dotčené urbariální obce a sice za účelem dozoru nad tím, zda tato pravidla byla zachována, ježto jinak by se mohly (patrně podmínky a smlouva) příčiti nařízení býv. min. orby, jímž pravidla ta byla schválena a které dosud je platné. Jest tedy zřejmo, že nadřízená vrchnost má právo kontroly, zda podmínky pronájmu a v dalším průběhu i pronájemní smlouva odpovídá pravidlům, která jen v těch mezích jsou platná, ve kterých byla min. orby schválena.« Žal. úřad nařídil, aby urbariální obci v P. bylo s odvoláním na toto rozhodnutí nařízeno, předkládati dražební podmínky i pronájemní smlouvu s poukazem na právo stížnosti s výhradou, že by jinak pronájem honitby musil býti zrušen.
Výnos tento byl v celém obsahu stěžujícímu si urbariálnímu spolumajitelstvu v P. sdělen.
Maje rozhodovati o stížnosti obrátil nss především z moci úřední svoji pozornost k otázce, zda nař. výnos žal. úřadu tak, jak st-lům byl intimován, se proti st-lům jeví jako rozhodnutí neb opatření žal. úřadu ve smyslu § 2 zák. o ss a pakli ano, zda žal. úřad byl příslušný rozhodnutí takové vydati.
Svým obsahem jest nař. výnos pouhým pokynem žal. úřadu, daným župnímu úřadu v Lipt. Sv. Mikuláši na jeho dotaz z 22. srpna 1923, příkaz však v něm obsažený, aby urbariální obci v P. bylo s odvoláním se na toto rozhodnutí s poukazem na právo stížnosti a s výhradou, že by jinak pronájem honitby musil býti zrušen, nařízeno předkládati úřadu dražební podmínky a smlouvy o pronájmu honitby, propůjčuje výnosu tomu proti st-lům charakter autoritativního, závazného výroku, tedy charakter rozhodnutí žal. úřadu po rozumu § 2 zák. o ss.
V otázce kompetence bylo pak uvážiti toto:
Předmětem sporu jest postup při zadávání honitby p-ského urbariálního spolumajitelstva v P. Uspořádání hospodářského provozování lesů a holých ploch, které jsou v nedílném vlastnictví komposesorátů a býv. urbárníků a jsou společně užívány, upraveno jest v druhém oddílu zák. čl. 19 : 1898. Podle § 25 cit. zák. čl. hospodaření na takovém majetku spravuje shromáždění společných majitelů na základě stanov, které se ve smyslu tohoto zákona mají vydati. Dle stanov p-ského urbariálního spolumajitelstva, schválených výnosem býv. uh. min. orby z 31. března 1912, náleží k hospodaření na majetku těchto urbárníků i správa honitby, jak plyne zejména i z ustanovení § 62 těchto stanov, podle něhož se má právo honební zpeněžiti cestou veřejné licitace. Jest tedy i zpeněžení práva honitby na majetku st-lů záležitostí, kterou dlužno posuzovati dle předpisů zák. čl. 19 : 1898.
Nař. rozhodnutí bylo vydáno na dotaz župního úřadu bez přímého podnětu neb zákroku st-lů a jeví se proto jako rozhodnutí z moci úřední, tedy jako opatření úřadu dozorčího. Jest tedy zkoumati, ve kterých případech a které úřady jsou ve smyslu zák. čl. 19 : 1898 povolány vykonávati funkce úřadů dozorčích.
Min. orby, resp. min. zemědělství přiznává zákon právo resp. povinnost zásahu jen v případech v zákoně výslovně uvedených (§ 31, odst. 2 o mimořádných lesních těžbách, §§ 46 a 47 o schvalování a změnách stanov, § 51 o vydání nových stanov). O žádný z těchto případů však in concreto nejde. Jinak funkce úřadu dozorčího vykonával státní lesní úřad resp. župní správní výbor (§§ 34, 36, 39, 40, 41, 42, 43, 45, 46 a j.). V § 54 cit. zákona pak jest stanoveno, že proti rozhodnutím župního správního výboru má místo stížnost ke ss, jsou tedy rozhodnutími konečnými, takže by žal. úřad nemohl rozhodovati ani jako instance rekursní.
Z předeslaného plyne, že expositura min. zeměd. nař. rozhodnutím vykonala dozorčí právo ve směru, ve kterém jí zák. čl. 19 : 1898 práva dozorčího neposkytuje, a že tudíž překročila zákonné meze svoji působností. Následkem toho musilo nař. rozhodnutí býti zrušeno dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 4729. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1011-1013.