Č. 4841.

Státní zaměstnanci (Slovensko): Nárok na diety z důvodu vedení dvojí domácnosti po rozumu usnesení ministerské rady z 27. července 1920 není podmíněn jeho uplatněním ve 14denní lhůtě.
(Nález ze dne 27. června 1925 č. 12 816.)
Věc: Karel V. z L. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska (min. taj. Emil Bláha) stran diet z důvodu vedení dvojí domácnosti.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podáním z 19. dubna 1923 žádal st-l, tehdy nadstrážník bezpečnostní stráže v Bratislavě, o přiznání diet z titulu vedení dvojí domácnosti za dobu ode dne 26. července 1920 do 9. ledna 1922, udávaje, že nastoupil dne 30. dubna 1920 službu u stráže bezpečnosti v Bratislavě, že pak byl služebně přeložen do Komárna a na to do Píšťan, že se oženil dne 4. května 1920, jeho manželka však bydlela do 26. července 1920 u svých rodičů v D. u Jičína, od tohoto dne pak tam vedla samostatnou domácnost až do 9. ledna 1922, kdy teprve mohl st-l nalézti v Píšťanech byt a svoji manželku a domácnost tamtéž přestěhovati. Odvolávaje se na oběžník min. vnitra z 20. prosince 1923, na § 11 min. nař. ze 3. července 1854 č. 169 ř. z. a na dvorský dekret z 5. dubna 1832 č. 46031, zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím tuto žádost z důvodu, že nárok na diety nebyl v propadné lhůtě 14denní uplatněn. — — —
O stížnosti nss uvážil: Nař. rozhodnutí zamítlo st-lův nárok pouze z důvodu čistě formálního.
Pokud stížnost výroku tomu čelí námitkou, že normy o dietách, uvedené v nař. rozhodnutí, nejsou vůbec směrodatný pro státní zaměstnance na Slovesnku a že diety tyto mají býti úřadem vyplaceny ex offo tak, jako služební plat, není důvodná. Dle ustanovení § 2 zák. ze 13. července 1922 č. 230 Sb. jest služ. poměr členů sboru státní stráže bezpečnosti, jímž st-l jest, posuzovati dle předpisů zák. z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. (služ. pragmatiky), při čemž se nečiní rozdílů, jde-li o Slovensko či jinou oblast státu, — a dle § 58 služ. pragm. jest nárok na vedlejší platy stát. zaměstnance posuzovati podle zvláštních o tom vydaných předpisů, tedy po případě i podle dvoř. dekretů a min. nařízení věci té se týkajících. Že diety z titulu vedení dvojí domácnosti jsou platem vedlejším, mimořádným a nikoli stálým normálním služ. požitkem, jde jasně již z toho, že nárok na diety tyto přísluší jen za určitých podmínek a jen pro dobu, po kterou podmínky ty jsou dány. Pro jejich přiznání jest tedy nutno, aby osoba oprávněná nárok na ně uplatnila a prokázala.
Jinak shledal však nss stížnost důvodnou. Normy, jichž se žal. úřad v nař. rozhodnutí dovolává, totiž min. nař. z 3. července 1854 č. 169 ř. z. a dvor. dekret z 5. dubna 1832 č. 46031, vydaný pro moravskoslezské gubernium, jež mají ustanovení, že cestovní denník jest podati v propadné lhůtě 14denní od ukončení komisionelního jednání, upravují, pokud vůbec o dietách mluví, výlučně jen onen nárok na diety, který stát. zaměstnancům přísluší z důvodu výkonu úředního jednání mimo jejich úřední sídlo resp. služ. cest mimo úřední okres, nebo z důvodu přestěhování a substitucí mimo vlastní služební místo, nelze z nich proto vyvozovati všeobecnou normu pro vedlejší platy, které byly státním zaměstnancům přiznány později z důvodů zcela jiných.
Ani okolnost, že vedlejší plat, přiznaný z důvodu vedení dvojí domácnosti, byl nazván v usnesení ministerské rady z 27. července 1920, plat tento normujícím, dietami, neopravňuje k úsudku, že tento plat jest podroben ustanovením platícím pro platy z jiného důvodu přiznané a rovněž dietami pojmenované, čili, že předpisy vydané o dietách z důvodu úředního jednání mimo úřední sídlo nebo z důvodu přestěhování a substituce byly všeobecnými normami, platnými pro uplatnění a prokázání nároku na diety z důvodu vedení dvojí domácnosti, jak žalovaný úřad v odvodním spise míní.
Neprávem dovolává se dále nař. rozhodnutí v tomto směru oběžníku min. vnitra z 20. prosince 1923 č. 87492, jímž bylo žal. úřadu k jeho dotahu sděleno, že nárok na diety z vedení dvojí domácnosti musí býti uplatněn a prokázán dle všeobecných norem o dietách ihned po nastoupení služby a že jinak nárok ten pomíjí, — neboť oběžník tento není závaznou normou, nýbrž, jak žal. úřad sám uvádí, vnitřní nepublikovanou úřední instrukcí a všeobecných norem, o dietách se dovolává, jak právě uvedeno, neprávem.
Poněvadž pak ani v zásadách pro úpravu osobních poměrů stál. zaměstnanců na Slovensku, vydaných cit. usnesením min. rady z 27. července 1920, jež nárok na diety z důvodu vedení dvojí domácnosti normují, není žádného předpisu o lhůtě k uplatnění nároku toho, je zřejmo, že nař. rozhodnutí nemá opory v zákoně i bylo je zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 4841. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1238-1240.