Č. 4341.

Živnostenské právo: * Opatření úřadu I. stolice, jímž bylo povoleno přeložení hostinské koncese do místností, pro které trvá po právu jiná stejná koncese, jež však nemůže býti provozována, nemůže nadřízený úřad živnost. právem zrušiti podle § 146, odst. 4 živnost. řádu.
(Nález ze dne 21. ledna 1925 č. 950).
Věc: František B. v Brně proti ministerstvu obchodu o koncesi hostinskou a výčepnickou. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem měst. rady v Brně z 3. srpna 1922 bylo vzato na vědomí oznámení Růženy P., majitelky koncese hostinské v Brně, . . . ul. č. 115, že bude tuto hostinskou koncesi, vykonávanou st-lem jako náměstkem, vykonávati osobně, a dalším výměrem z 3. září 1922 oznámení jmenované z 28. srpna 1922, že tuto koncesi prozatím ani osobně vykonávati nebude. Odvolání st-lovo z těchto výměrů podané bylo zamítnuto pořadem instancí výnosem min. obch. z 3. dubna 1923, ježto st-l jako náměstek v živnosti hostinské není legitimován k podání odvolání.
Podáním z 22. září 1922 oznámila Růžena P., že bude opět provozovati svou hostinskou koncesi. Avšak již podáním z 18. srpna 1922 požádala Františka W., která provozovala hostinskou koncesi právem vdovským v Brně, . . . ., za přeložení této koncese do domu č. 115 a zároveň za schválení st-le jako nájemce této koncese.
Dle výměru ze 7. října 1922 schválila měst. rada toto přenesení koncese provisorně na půl roku a udělila povolení, aby tato koncese byla vykonávána st-lem jako nájemcem rovněž na dobu půl roku. Výměrem z 27. října 1922 bylo pak Růženě P. sděleno, že měst. rada nevzala usnesením z 24. října 1922 na vědomí její oznámení, že bude opětně vykonávati svou v klidu se nacházející koncesi, poněvadž v domě č. 115 provozuje od 7. října 1922 hostinskou a výčepní koncesi Františka W. Františkem B. jako nájemcem, takže nelze povoliti, aby v témž domě byla provozována další hostinská a výčepní koncese.
Zsp vyhovujíc odvolání Růženy P., zrušila výnosem z 8. června 1923 nař. výměr a nařídila, aby oznámení Růženy P. bylo vzato na vědomí. Současně zrušila zsp z podnětu tohoto odvolání výměr měst. rady ze 7. října 1922, kterým byla udělena koncese Františce W. (správně bylo povoleno přeložení této koncese) z moci úřední pro vadné řízení z těchto důvodů:
Výměrem měst. rady z 12. července 1913 udělena byla Růženě P. koncese hostinská se stanovištěm v domě 115 v Brně a není tudíž možno vzhledem k povaze živnosti hostinské, a to zejména k vůli policejním ohledům při živnosti hostinské v úvahu přicházejícím a z toho vyplývající osobní odpovědnosti majitele hostinské živnosti povoliti přeneseni druhé hostinské koncese — v daném případě Františky W. do těchže místností. Okolnost, že koncese Růženy P. byla v době přenesení koncese Františky W. v klidu, nepadá na váhu, poněvadž koncese ta právně existuje.«
Odvolání Františkou W. a st-lem proti tomuto výnosu podanému nevyhovělo min. obch. nař. rozhodnutím z důvodů rozhodnutí zsp-é, k nimž vzhledem k vývodům odvolání, že Františka W. nabyla pravoplatně hostinské koncese, ježto ve lhůtě odvolací proti udělení koncese nebylo podáno odvolání, ježto dodalo, že výměr měst. rady v Brně ze 7. října 1922, kterým udělena byla koncese hostinská Františce W. (správně povoleno přeložení koncese) pro dům č. 115 v Brně, nebyl sdělen Růženě P., majitelce dosud platné koncese pro tytéž místnosti, a nebylo jí proto ani vyhrazeno právo odvolací, a že zsp byla k tomuto opatření oprávněna již na základě ustanovení § 146, odst. 4 živn. ř. , ježto není možno povoliti novou hostinskou koncesi do místností, pro které dosud po právu trvá hostinská koncese Růženy P.
O stížnosti ve věci podané uvážil nss takto:
Proti rozhodnutí z 22. října 1923 uvádí stížnost v podstatě, že živn. řád nemá předpisu, že v jednom a témž domě smí býti pouze jedna koncese hostinská. St-l má místnosti, v nichž má býti koncese provozována, najaty a může jimi jedině on disponovati; v domě bude vždy provozována pouze jediná koncese, a nemohou proto policejní ohledy, jichž se žal. úřad dovolává, býti závadu přeložení koncese, ani není se stanoviska osobní odpovědnosti proti přeložení námitek.
Uvažuje o této námitce, přihlédnul nss nejprve k tomu, že druhá stolice zrušila výměr měst. rady ze 7. října 1922, jímž povoleno bylo přeložení koncese Františky W. do domu č. 115, výslovně z moci úřední a že žal. úřad opřel toto opatření v důvodech nař. rozhodnutí o ustanovení § 146, odst. 4 živn řádu. Bylo tedy řešiti otázku, zdali byly v daném případě splněny předpoklady odůvodňující použití práva, jež přiznal živn. rád živn. úřadu vyšší stolice ustanoveními posl. odst. § 148. Ustanovení to zní: »Zví-li vyšší úřad, že se nedostává nějaké zákonné náležitosti, má zakročiti z moci úřadu«. O tom, že také zrušení výroku nižší stolice, jímž povoleno bylo přeložení koncese hostinské, mimo řízení instanční z moci úřední, jest zakročením, jež má na mysli ono ustanovení, není pochybnosti. Zbývá tedy jen otázka, zda a pokud lze shledávati nedostatek zákonné náležitosti v opatření úřadu, jímž bylo povoleno přenesení koncese hostinské na stanoviště, pro něž je tu po právu jiná koncese hostinská a to, — vzhledem k daném případu, — není-li tato koncese skutečně provozována.
Podle § 20 živn. řádu má živn. úřad, když rozhoduje o žádosti za přeložení živností hostinské a výčepnické v § 16 lit. c, d, e vytčené neb kavárny do jiné místnosti téže osady, přihlížeti k tomu, je-li vhodnou místnost, kde živnost má býti provozována, pak k silnici, ulici nebo náměstí, kde místnost se nalézá, a k možnosti policejního dohledu, jakož i míti na zřeteli potřebu obyvatelstva. Hodnotiti okolnosti v tomto směru závažné náleží úřadu povolanému k rozhodnutí o přeložení koncese, a nepředpisuje zákon, jakým způsobem úřad při tomto hodnocení má po- stupovati. Kdyby existovala právní norma omezující volné uvážení úřadu v tom směru, že nesmí býti povoleno přeložení koncese do místností, pro něž byla již udělena jiná stejná koncese, pak by beze sporu bylo shledávati v přeložení koncese povoleném proti takové normě nedostatek zákonné náležitosti podle § 146, odst. 4 živn. řádu. Takového zákonného ustanovení však není. Neporušuje proto opatření, jímž povoluje se přeložení koncese do místností, ve kterých byla dříve stejná živnost provozována, jejíž provozování však bylo přerušeno, žádné materielní právní normy a nelze proto tvrditi, že by bylo v odporu se zákonem proto, že není možno povoliti novou hostinskou koncesi do místností, pro které po právu trvá stejná koncese jiná, byť nemohla býti fakticky provozována.
V daném případě nemohla Růžena P. v době, kdy přeložení koncese Františky W. do domu č. 115 bylo povoleno, tamtéž svoji hostinskou koncesi skutečně provozovati, nemajíc disposičního práva nad místnostmi, v nichž živnost měla býti provozována. Povolila-li měst. rada v Brně přeložení koncese Františky W. do těchto místností, pak nelze v tomto opatření, dle toho, co bylo dovozeno, shledávati nedostatek zákonné náležitosti, a nebyl tedy nadřízený úřad živn. oprávněn zakročiti podle ustanovení § 146, odst. 4 živn. řádu.
Žal. úřad, použiv tohoto zákonného ustanovení, vycházel však z opačného právního názoru a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti jako nezákonné.

Citace:

Č. 4341. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 254-256.