Č. 4460.

Státní občanství. — Domovské právo: K výkladu § 1 č. 1 zák. č 236/1920.
(Nález ze dne 2. března 1925 č. 19 528/24.)
Prejudikatura: Boh. 4075 adm.
Věc: Erich D. proti ministerstvu vnitra o státní občanství.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zsp v Brně nevyhověla výnosem z 23 ledna 1924 žádosti Ericha D., velkostatkáře a generála v. v. v B., z 12. listopadu 1923 za uznání čsl. státního občanství z důvodů, že u st-le nejsou splněny předpoklady uvedené v odst. 1. § 1 úst. zák. č. 236/20.
Podle podání obce B. ze 26. října 1922 příslušel žadatel od r. 1886 do Vyškova. Rozhodnutím z 21. dubna 1916 byl jmenován místodržitelem haličským. Tím stal se státním úředníkem a nabyl v Haliči domovského práva důsledkem svého úředního sídla, čímž ztratil své dřívější domovské právo ve Vyškově. Od roku 1916 nezměnil st-l své domovské právo, neboť usnesení ob. zast. v B. z 25. ledna 1919, jímž přijat byl do svazku této obce, jest ve smyslu § 2 zák. z 3. prosince 1863 č. 105 ř. z. bezúčinné, poněvadž byl st-l v době této vůči republice čsl. cizincem.
Min. vnitra nevyhovělo rozhodnutím z 2. září 1924 odvolání Ericha D. a potvrdilo výrok v odpor vzatý z důvodů v něm uvedených. K vývodům stížnosti bylo podotknuto, že dle konaného šetření mělo haličské místodržitelství po čas vyklizení Lvova úřední sídlo v obci Biale na půdě polské, nikdy však v obcích Bílovci nebo Mor. Ostravě, které byly pouze po jistý čas sídlem vojenských úřadů. Ostatně přechodné umístění úřadoven bývalého c. k. místodržitelství ve Lvově mimo Halič, jest pro posouzení domovského práva st-lova bez významu, poněvadž úředním sídlem podle § 10 zák. dom. jest místo, pro které jest úřad systemisován a nikoli místo, v němž úřad, jehož šéfem st-l byl, měl po dobu nepřátelské invase své úřední místnosti. Obec tohoto města nemůže přijíti v úvahu jako domovská obec st-lova ve smyslu § 10 zák. č. 222 ř. z. z r. 1896.
Nss uvážil o stížnosti Ericha D. — — —
Když žal. úřad, posuzuje právně uvedenou skutkovou podstatu dospěl k úsudku, že st-l nesplnil předpoklady § 1 č. 1 cit. zák., poněvadž dnem 21. dubna 1916 nabyl domovské příslušnosti ve Lvově, tudíž neměl od 1. ledna 1910 do 28. října 1918 nepřetržitě domovské právo v území někdejšího mocnářství rak.-uh., jež náleží nyní republice čsl., neshledal nss, že úsudek ten odporuje zákonu, při čemž setrval při právním názoru, vysloveném již v nál. Boh. 4075 adm. vůči st-li v ten rozum, že st-l tím, že byl ustanoven místodržitelem v Haliči, stal se úředníkem státním a nabyl domovské příslušnosti v úředním sídle tohoto úřadu, pozbyv zároveň domovského práva ve Vyškově.
St-l opírá stížnost tvrzením, že byl pověřen správou Haliče jako generál, že jeho ustanovení nebylo nikterak stálým, nýbrž ze zamýšleno bylo nejdéle na přechodnou dobu válečnou a že zůstal nadále ve svazku armády. Okolnosti tyto jsou bez významu vůči skutečnosti, že st-l bez jakékoliv podmínky, tedy definitivně, a nikoli provisorně jmenován byl místodržitelem v Haliči.
Proto byla stížnost, opírající se jediné o tyto námitky, jako bezdůvodná zamítnuta.

Citace:

Č. 4460. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 495-496.