Č. 4821.

Živnostenské právo: I. Usnesení živn. společenstva o délce doby učební vázáno jest dle § 114 lit. b) živn. řádu na souhlas živn. úřadu i tehdy, když se pohybuje v mezích § 98 a) živn. ř. Souhlas ten může úřad odepříti také z toho důvodu, že doba učební nebyla vhodně a účelně stanovena. — II. Živn. společenstvo není oprávněno stanoviti, že členové jeho smějí přijmouti do učení jen osoby takové, které vychodily školu občanskou neb nižší střední školu. — III. O mezích schvalovací činnosti živn. úřadu v příčině stanov živn. společenstva.
(Nález ze dne 23. června 1925 č. 12 687).
Věc: Grémium drogistů a materialistů pro obvod obchodní a živnostenské komory v Praze (adv. Dr. Viktor Říha z Prahy) proti ministerstvu obchodu o schválení změny stanov.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud týká se zvýšení učňovských poplatků, zrušuje se pro vady řízení, v ostatním se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Valná hromada grémia drogistů a materialistů pro obvod obch. a živn. komory v Praze usnesla se mimo jiné též na těchto změněch gremiálních stanov: 1. K § 1 stanov bude přidán odstavec tohoto znění: »Gremium má právo býti slyšeno o nových předlohách zákonných a o nových nařízeních obchodu se týkajících«. 2. Odstavec 4. § 11., jenž v bodě a) ustanovoval, že doba učební při živnosti drogistů a materialistů činí tři roky a při dokonané návštěvě měšťanské školy s prospěchem 2 roky, měl míti na dále toto znění: »Doba učební při živnosti drogistů a materialistů činí 3 roky po dokonané návštěvě celé občanské školy nebo nižší střední školy s prospěchem dostatečným«. V důsledku toho pak pojato do § 5. ustanovení, že člen grémia je povinen při hlášení učňů a pomocníků připojiti udání o předepsaném jich předběžném vzdělání. 3. V § 11 zvýšeny byly poplatky za přípověď (20 K) a za vyučenou (30 K) na 50 K. 4. Odst. 2. § 14 ustanovující, že při předpisování gremiálních příspěvků lze bráti za měřítko výši daně výdělkové a že při tom dlužno vzíti také zřetel na rozsah živnosti členem provozované, změněn v ten smysl, že místo věty »Při tom dlužno také míti zřetel na rozsah živnosti té členem provozované«, vsunuto bylo jako pokračování odstavce prvého » ... a dlužno hlavně míti na zřeteli rozsah živnosti členem provozované, a místo, kde se živnost provozuje (lázně a pod.), jakož i počet zaměstnaného personálu«. 5. Do posledního odstavce § 14., jednajícího o inkorporačních poplatcích vsunuta byla věta: »Pobočné závody zřízené po 1. listopadu 1922 zaplatí poplatek dvojnásobný.«
Zsp v Praze výnosem z 26. listopadu 1923 odepřela schváliti změny svrchu uvedené. — — — —
Odvolání bylo nař. výnosem zamítnuto. — —
Maje uvažovati o tom, zda úřad právem či neprávem odepřel schválení navrženým změnám stanov, musil nss nejprve řešiti otázku, jaké meze dány jsou úřadu při schvalování spoločenstevních stanov. Odpověď na tuto otázku podává se z úvodní věty § 126 živn. řádu, jež ustanovuje, že v mezích předpisů 7. hlavy živn. řádu mají pro každé společenstvo vzdělány býti zvláštní stanovy, které předložiti jest zemskému úřadu ke schválení. Z toho patrno, že valná hromada, jež ve smyslu § 119 c) lit. i) na stanovách nebo změně stanov se usnáší, musí držeti se v mezích předpisů 7. hlavy živn. řádu a nesmí zejména do stanov pojmouti ustanovení, jež by vybočovala z rámce působnosti živn. společenstva vytčené v § 114 živn. řádu a v dalších jeho ustanoveních, nebo jež by omezovala nastoupení nebo provoz živnosti více než živn. řád dopouští (§ 113). Odporují-li jednotlivá ustanovení stanov těmto zásadám, má živn. úřad schválení jich odepříti, naproti tomu však nesmí odepříti svého schválení tehdy, když usnesená změna stanov nevybočuje z rámce ustanovení 7. hlavy živn. řádu, leč že by zákon sám opravňoval úřad, aby dotyčná ustanovení stanov zkoumal i po stránce jich účelnosti a vhodnosti.
Posuzuje jednotlivé body nař. rozhodnutí s těchto hledisek, dospěl nss k těmto-závěrům:
Pokud úřad odepřel schválení, aby do stanov pojato bylo ustanovení, že Gremiu přísluší právo, aby slyšeno bylo o nových předlohách zákonných a o nových nařízeních obchodu se týkajících, neshledal soud, že by tímto rozhodnutím úřadu porušen byl zákon. Nehledě ku zvláštním specielním ustanovením (§§ 1 odst. 4, 24, 51 a j. živn. řádu) není předepsáno, že by společenstvo musilo býti slyšeno o předlohách zákonných a všech nařízeních obchodu se týkajících, a nemůže proto domáhati se toho, aby úřad schválením příslušného ustanovení stanov uznal domnělé toto právo společenstva, při čemž úplně je nerozhodno, zdali by uznáním tím právo ono skutečně vzniklo, a má-li jiné společenstvo podobné ustanovení ve stanovách či nikoliv.
V příčině přijímání učňů pozastavil úřad navržené změny stanov jednak potud, pokud se jimi předpisuje, že ten, kdo má býti přijat za praktikanta, musí míti určité předběžné vzdělání, jednak v tom směru, že i pro učně, kteří vychodili nižší střední školu nebo školu občanskou, předpisuje se učební doba tříletá.
V prvém směru je na sporu otázka, může-li společenstvo ve svých stanovách ustanoviti, že členové jeho smějí přijmouti za učně jen osoby takové, jež absolvovaly určité školy. Ustanovení takové omezovalo by ovšem majitele živnosti v tom směru, že nesmí za učně přijmouti osoby, jež vzdělání ono nemají, a mohlo by vzhledem k předpisu § 113 živn. řádu, jenž brání, aby majitel živnosti omezován byl živn. společenstvem více než živn. řád dopouští, uznáno býti za zákonné jedině tehdy, kdyby živn. řád zmocňoval společenstvo, aby jako podmínku přijetí učně stanovilo, že musí míti určité předběžné vzdělání.
Stížnost shledává zmocnění to v § 114 lit. b) živn. řádu, dle něhož přísluší společenstvu, aby pečovalo o spořádané poměry učednické, a aby za tím účelem vydalo se svolením úřadu ustanovení o podmínkách týkajících se držení učňů a jich odborného výcviku.
Soud však neshledal, že by cit. ustanovení zákonné skutečně společenstvo v naznačeném směru zmocňovalo. Nejde zajisté o odborný výcvik v živnosti, nýbrž o to, jaké předběžné vzdělání musí míti určitá osoba, aby mohla býti přijata za učně v živnosti drogistů a materialistů. Rovněž nejde o určení podmínek, jaké splniti musí majitel živnosti ohledně držení učňů, nýbrž o stanovení předpokladu, jež splniti musí osoba, která se chce státi učněm v obchodu drogistickém nebo materiálním. Není tedy zmíněné ustanovení kryto §em 114 lit. b) živn. řádu. Ustanovení ono dokonce odporuje zákonu, neboť mělo by fakticky za následek, že by na příště všem těm osobám, jež předepsaného předběžného vzdělání nemají, stíženo bylo nastoupení zmíněné živnosti, neboť by nemohly dosáhnouti průkazu uvedeného v odst. 2. § 13 a) živn. řádu, a nemohly by touto cestou dosíci oprávnění k provozování obchodu se zbožím materiálním. Stížení takové je s hlediska § 113 živn. řádu nepřípustné, neboť společenstvo nesmí nastoupení živností omezovati více, než jak zákon ustanovuje. Živn. řád nikde nestanoví za podmínku nastoupení živnosti obchodu se zbožím materiálním a drogami absolvování nižší střední školy neb školy občanské a jednal proto úřad po zákonu, když dotyčnému ustanovení stanov své schválení odepřel (srov. nález vídeňského ss, Budw. 313 A).
Dále odepřel úřad schváliti stanovy, pokud ustanovují, že na příště má i pro učně, kteří absolvovali nižší střední školu a školu občanskou, platiti učební doba tříletá, ježto úroveň těchto učňů po nové úpravě učební osnovy pro školy střední a zaváděním čtvrtého ročníku škol občanských stoupá, a podotknul, že má zůstati při dosavadním ustanovení stanov. Stížnost proti tomu namítá, že společenstvo má volnost stanoviti učební dobu od 2 do 4 let, přehlíží však při tom, že usnesení jeho v tom směru je dle § 114 odst. 3 lit. b) vázáno na souhlas úřadu, který může usnesení ono přezkoumávati nejen po té stránce, zda nevybočuje z mezí stanovených v § 98 a) živn. řádu, nýbrž i v tom směru, zda učební doba v těchto mezích vhodně a účelně společenstvem byla stanovena.
Nezávisí tedy stanovení učební doby výlučně na vůli společenstva.
Dále namítá stížnost, že ve skutečnosti nejde o prodloužení učební doby pro určitou kategorii učňů, ježto dle změněných stanov bude pro všechny učně zavedena učební doba tříletá. Námitka tato spočívá na mylném výkladu nař. rozhodnutí, neboť úřad neodpírá schválení dotyčného ustanovení stanov proto, že nové stanovy zavádějí nestejnou dobu učební, nýbrž proto, že vůči stanovám dosavadním prodlužují učební dobu pro osoby, jež vychodily nižší střední školu neb školu občanskou o 1 rok, a v tom zajisté nař. rozhodnutí má pravdu, neboť dle dosavadních stanov platila pro učně vychodivší nižší střední školu neb školu občanskou učební doba dvouletá, kdežto dle nových stanov má i pro takové praktikanty zavedena býti učební doba tříletá. Na tom ničeho nemění okolnost, že dosavadní stanovy nebyly usneseny valnou hromadou společenstva, nýbrž schváleny úřadem již při utvoření se společenstva, neboť společenstvo jest stanovami těmito vázáno do té doby, dokud nevymůže si schválení jejich změn.
V dalším vytýká stížnost, že úřad neprávem odepřel ve smyslu § 115 odst. 4 živn. řádu připustiti zvýšení učňovských poplatků z důvodu, že vnitřní hodnota koruny od r. 1917 stoupla, ježto prý pravý opak je pravdou, neboť vnitřní hodnota bylo v roce 1917 několikráte větší než je hodnota koruny nynější. Soud neshledal, že by uvedený skutkový předpoklad úřadu o stoupnutí vnitřní hodnoty koruny vůči stavu v roce 1917 byl bezvadným, ježto, jak všeobecně známo, pravý opak je pravdou, neboť kupní síla 1 koruny čsl. daleko ještě nedosáhla kupní síly koruny v roce 1917. Z důvodu toho musil nss rozhodnutí v tomto bodě zrušiti pro vadné řízení.
Dodatek k odst. 2. § 14, dle něhož při vyměřování členských příspěvků přihlížeti jest nejen k výši daně výdělkové, nýbrž i k rozsahu živnosti, k místu, kde živnost se provozuje, jakož i k počtu zaměstnanců, neschválil úřad z toho důvodu, poněvadž rozhodujícím měřítkem je výdělková daň, jejíž různost dává možnost zatížiti podniky byť i rozsahem a povahou stejné různými společenstevními přirážkami, a poněvadž by návrh grémia seslaboval jen účinnost dosavadního ustanovení a vedl by ke zmatkům a omylům.
Kdyby tomu výroku bylo rozuměti tak, že společenstvo nesmí pro vybírání společenstevních příspěvků vzíti za základ jiné měřítko, než výši předepsané daně, pak by zajisté rozhodnutí to bylo v odporu se zákonem, neboť § 115 odst. 6. výslovně připouští, aby za základ pro stanovení společenstevních příspěvků vzato bylo i jiné měřítko než výše předepsané výdělkové daně. Leč nař. rozhodnutí má smysl jiný. Cit. ustanovení zákonné předpisujíc, že pro vyměřování společenstevních přirážek má stanovami určeno býti měřítko, má na zřeteli měřítko takové, dle něhož bylo by lze vypočísti, jak velký příspěvek má ten který člen grémia platiti. Uvádí-li dodatek ke stanovám zcela všeobecně, že při výpočtu příspěvku jest bráti zřetel na rozsah živnosti, její sídlo a počet zaměstnanců, aniž by blíže udal, jak při tom kterém počtu zaměstnanců nebo sídle a rozsahu živnosti modifikuje se výše příspěvku vypadající na jednotlivé členy dle předepsané výdělkové daně, pak schází zde vůbec nějaké pevné měřítko pro předpis gremiálních příspěvků a záleží vše na volném uvážení předpisujícího orgánu. Pro tuto právě závadu odepřel úřad schválení zmíněného dodatku, když ve svém rozhodnutí uvedl, že dodatek onen seslabil by účinnost dosavadního ustanovení a vedl by ke zmatkům a omylům. Poněvadž dle § 115 odst. 6 je nutno, aby do stanov pojato bylo skutečné měřítko pro předpisování gremiálních příspěvků, a zmíněný dodatek do stanov pojatý měřítka takového nepodává, nelze shledati nezákonnosti v tom, když úřad dodatek ten schváliti odepřel.

Citace:

č. 4821. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1196-1200.