Č. 4512.

Učitelstvo: * Ustanovení čl. I. § 2 zák. ze 13. července 1922 č. 251 Sb. vztahuje se dnem 1. června 1922 počínajíc i na takové učitele národních škol, mající zkoušku způsobilosti pro školy občanské, kteří v uvedený den byli již v aktivní službě školní.
(Nález ze dne 13. března 1925 č. 4409.)
Věc: František H. a spol. v J. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o zpětné zařazení do nižší třídv požitkové.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím ošv-u v J. z 10. července 1923 byli František H., ředitel občanské školy v J., Emil T., Donát L. a František Sch., definitivní odborní učitelé tamtéž, na základě zák. ze 13. července 1922 č. 251 Sb. zařazeni ke dne 1. června 1922 do VII. platové třídy, 4. stuně, resp. přeřazeni nazpět ze VI. platové třídy, 4. stupně, do stejného stupně VII. platové třídy. Z tohoto rozhodnutí podali jmenovaní odvolání k zšr-ě v Praze, dovozujíce, že nabyté vyšší požitky novými zákony nemohou býti sníženy, a žádajíce zařazení do původních požitků. Zšr rozhodnutími ze 13. září 1923 stížnosti zamítla jakožto zcela bezdůvodné, ježto zákonem č. 251/1922 zrušen byl předposlední odst. § 6 zák. z 23. května 1919 č. 274 Sb. a zařazení st-lů bylo provedeno podle předpisů zák. č. 251/1922 a § 2 výn. min. škol. ze 7. dubna 1923.
Proti tomuto rozhodnutí podali st-lé rekursy, které žal. úřad zamítl.
Rozhoduje o stížnosti řídil se nss těmito úvahami: Předposlední odstavec § 6 paritního zák. z 23. května 1919 č. 274 Sb. stanovil, že učitelé, kteří mimo zkoušku učitelské způsobilosti pro školy obecné prokazují ještě odbornou zkoušku způsobilosti pro školy občanské a na těchto školách vyučují, nabývají platu X. třídy o tři léta a IX. třídy o jeden rok dříve než učitelé na školách obecných; po desetileté službě ve třídě VIII. vstupují do platův a služného VII. hodnostní třídy. Zákon ze 13. července 1922 č. 251 Sb. v čl. I. §u 2 nahradil uvedený předpis předposledního odstavce § 6 par. zák. ustanovením, že učitelé, kteří mimo zkoušku učitelské způsobilosti pro školy obecné mají ještě odbornou zkoušku způsobilosti pro školy občanské, jsou rovněž zařaděni do skupiny C časového postupu; jsou-li však ustanoveni na školu občanskou definitivně nebo zatímně, připočtou se jim pro dobu jejich působení na škole občanské ke dni, jímž skutečně počnou působiti na této škole, tři roky pro postup do vyšších stupňů služného a pro postup časový. Ztráví-li učitel na občanské škole tři roky v nejvyšším stupni platovém hodnostní třídy dosažitelné časovým postupem, obdrží osobní do výslužného započítatelný přídavek ročních 800 K, po dalších třech letech zvýší se tento přídavek na ročních 1500 K. Článek XIV. tohoto zákona předpisuje, že zákon nabývá účinnosti dnem 1. června 1922 a ruší se jím všechny předpisy starší, pokud mu odporují; účinnost jeho vztahuje se na všecko učitelstvo veřejných škol obecných a občanských v Čechách s Vitorazskem, na Moravě s Valčickem a ve Slezsku s Hlučínskem a na učitelstvo státních škol ludových a občanských na Slovensku i v Podk. Rusi. Pokud by v jednotlivých případech byly tímto zákonem sníženy celkové požitky učitelovy pod výměru příslušícímu mu dosud vzhledem k § 2 zák. z 21. prosince 1921 č. 495 Sb. (zrušen §em XIIL zák. 251/1922), přiznává se rozdíl mezi touto výměrou a mezi požitky podle tohoto zákona jako osobní přídavek, jenž se zmenší nebo pomíjí dosažením vyšších požitků podle zák. 251/1922.
Z uvedených norem v souvislosti vysvítá, že nové zásady zák. 251/1922, měnícího předpisy o služebních poměrech učitelstva veř. škol obecných a občanských, vztahují se dnem 1. června 1922 počínajíc na všechny učitele, t. j. jak v učitelské službě jsoucí, tak i takové, kteří později nastoupí. Pak musí však býti všichni učitelé této kategorie zařaděni podle zásad tímto zákonem vyslovených — a to i tehdy, když se tím sníží jejich požitky. Působnost určená ode dne 1. června 1922 má pak toliko ten význam, že jen do tohoto dne pobírají vytčení učitelé požitky podle předpisů starších, od tohoto dne pak požitky stanovené zákonem 251/1922, a to učitelé všichni, jak ti, kteří dosazeni byli po tomto termínu, tak i ti, kteří byli dosazeni před ním. Že tento výklad jest správný, tomu nasvědčuje i znění důvodových zpráv vládního návrhu č. 3724 a souhlasného návrhu výboru kulturního, sociálně politického a rozpočtového č. 3751, kdež jednak stran platného zařaděni odborných učitelů podle nového zákona nečiní se ohledně učitelů, jichž zařaděni bylo již provedeno dříve, nijaká výhrada, kdež v opak výslovně se počítá s tím, že projektované zvolnění platového postupu učitelstva škol občanských znamená v Čechách okamžitý přesun určitě naznačeného počtu jich ze třídy X. do XI., ze třídy IX. do X., z VIII. do IX., ze VII. do VIII. a ze VI. do VII., a kde posléze jest řeč o tom, že návrh zákona řadí odborné učitele (nepraví se, že jen pro futuro) do kategorie C, kam podle předběžného vzdělání náleží s určitým nadlepšením. Proto zcela právem dí výnos min. škol. ze 7. dubna 1923 č. 42.105-1, V. č. 61, obsahující prováděcí pokyny k zákonu ze 13. července 1922 č. 251 Sb., v hlavě I. §u 2 k článku I., §u 2 zákona, že provedení §u 2 zák. předpokládá nové zařadění všech literních odborných učitelů se zkouškou způsobilosti pro školy občanské a ustanovených na těchto školách definitivně nebo zatímně; časový postup jejich řídí se lhůtami, platnými pro skupinu C úředníků státních se zrychlením postupu o 3 léta, podle toho buďte požitky všem jmenovaným učitelům nově vyměřeny se zřetelem na veškerou služební dobu, započtenou jim platně pro postup platový ...
Úřad tedy zcela právem za daných ostatních podmínek mohl přeřaditi i stěžující si odborné učitele ze VI. třídy platové, 4. stupně, zpět do VII. třídy platové, 4. stupně a jest bezdůvodnou stížnost namítající v jediném svém stížném bodu, že přeřazení nelze po zákonu provésti, ježto zákon nabyl účinnosti teprve dne 1. června 1922, kdežto služební doba stěžujících si odborných učitelů, jež jest základem jejich platového zařaděni, byla vesměs absolvována přede dnem 1. června 1922 a zákon tedy na ocenění této doby vztahovati se nemůže. Slušelo tudíž bezdůvodnou stížnost zamítnouti.

Citace:

Č. 4512. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 609-611.