Authors:
= Boh. adm., 7 (1925), sv. 1
PDF

Č. 4795.


Administrativní řízení: Do jaké míry musí býti rekurs admin. konkretisován?
(Nález ze dne 15. června 1925 č. 17 461/24.)
Věc: Finanční komise hlavního města Olomouce proti moravskému zemskému výboru o služební požitky městských zaměstnanců.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Měst. zastupitelstvo hl. města Olomouce, vyslechnuvši zprávu referentovu, v níž kromě jiného uvedeny jsou i výhody, jichž požívají dosud městští zaměstnanci proti zaměstnancům státním, usneslo se dne 10. září 1923 na provedení zák. č. 495/1921 a č. 394/1922 ohledně požitků a právních nároků měst. zaměstnanců s měsíčním platem, měst. pensistů, vdov a sirotků po nich, i poživatelů darů z milosti, a stanovilo podrobné předpisy co do zákonů a nařízení, jichž jest na tyto osoby použíti, co do platnosti dosavadních usnesení obecních, co do zařadění, časového postupu, zvláštních odměn a přeplatků na místním přídavku, po 1. lednu 1923 vyplacených.
Finanční komise hl. města Olomouce, jíž usnesení to bylo zasláno k nahlédnutí, prohlásila dne 20. září 1923, že s usnesením měst. zastupitelstva nesouhlasí, žádá, aby měst. zaměstnanci byli postaveni plně na roven státním zaměstnancům ve smyslu zák. č. 394/1922 a podává tímto odvolání k zv-u.
Nař. výměrem zamítl zv stížnost tu jako bezdůvodnou, jelikož jest rázu povšechného, domáhá se sice toho, aby měst. zaměstnanci byli postaveni na roven státním zaměstnancům ve smyslu č. 394/1922, neobjasňuje však blíže, v čem spatřuje porušení této zásady, ani jinak své stížnosti nekonkretisuje, takže zv-u nebyla dána možnost, aby oprávněnost stížnosti její přezkoumal.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto:
Žal. úřad, ač dle slovného znění svého výroku zamítl stížnost finanční komise jako bezdůvodnou, ve skutečnosti odmítl o stížnosti této jednati a to proto, že neuznal ji za způsobilou, by vyvolala úřední přezkoumání usnesení ob. zastupitelstva, poněvadž dle mínění žal. úřadu není s dostatek konkretisována. Žal. úřad, jak svědčí i jeho odvodní spis, vycházel z názoru, že povinnost jeho rozhodovati meritorně o stížnosti, k němu jako instanci odvolací vznesené, nastává jenom tehdy, jestliže strana, stěžujíc si do určitého opatření nebo rozhodnutí úřadu, přesně a zevrubně konkretisuje svoji stížnost, zejména, že udá jednotlivé stižní body, a svoje tvrzení řádně odůvodní tak, aby rozhodující úřad měl možnost přezkoumati závažnost jejích vývodů.
Nss názoru toho v této všeobecnosti nesdílí. Z odvolání st-lova musí býti zajisté dostatečně zřejmo, že se cítí ve svém právu nebo zájmu dotčeným. Avšak ani ze všeobecných zásad řízení správního, ani z předpisů § 14 zák. č. 76/1919 nelze vyvoditi, že by odvolací stolice správní byla oprávněna odmítnouti meritorní rozhodnutí jen proto, že odvolání požadavku shora uvedenému odpovídající, neformuluje stižních bodů s onou přesností, jak toho žádá § 18 zák. o ss.
Finanční komise, prohlásivši, že nesouhlasí s usnesením měst. zastupitelstva z 10. září 1923, domáhala se stížností toho, aby městští zaměstnanci byli postaveni na roven státním zaměstnancům ve smyslu zák. č. 394/1922; domáhala se tedy st-lka zřejmě toho, aby žal. úřad usnesení ono, pokud se jím neprávem měst. zaměstnancům poskytují výhody větší, než dává zaměstnancům státním cit. zákon, zrušil. Souvislost stížnosti se správními spisy dává pak zcela zřetelně poznati, oč se fin. komisi jednalo a v kterých směrech považovala finanční zájem obce, který jí přísluší chrániti, za ohrožený. Neboť v referátu ve schůzi měst. zastupitelstva z 10. září 1923 předneseném uvádějí se zevrubně výhody, jichž měst. zaměstnanci proti zaměstnancům státním dosud požívali, usnesení pak měst. zastupitelstva podává jasný obraz o tom, pokud výhody ty nadále byly jím ponechány, resp. novými výhodami byly nahrazeny. Obsahem spisů správních i stížnosti, domáhajícím se toho, aby usnesení měst. zastupitelstva, pokud se jím poskytují zaměstnancům výhody přes meze cit. zákona, dán byl tedy žal. úřadu dostatečný podklad, aby usnesení měst. zastupitelstva ve smyslu podané stížnosti přezkoumal a ve věci samé rozhodl. Odmítl-li žal. úřad, podrobiti stížnost fin. komise věcnému přezkoumání, porušil právo stěžující si fin. komise na věcné rozhodnutí, a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.
Citace:
č. 4795. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1140-1142.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).