Č. 4400.

Dávka z nájemného (Praha): * Ustanovení § 4, odst. 3 a § 7, odst 2 pravidel o vybírání dávky z nájemného v Praze č. j. B — 25.333/a z r. 1913, pokud respektují srážky s nájemného na vedlejší dávky a příplatky, berní správou uznané, toliko ve formě 6% srážky s úhrnného obnosu předepsané dávky, odporují zákonu z 5. května 1908 č. 35 z. z. a jsou proto neplatná.
(Nález ze dne 11. února 1925 č. 2594.)
Věc: Marie S. v Praze proti zemskému správnímu výboru v Praze o obecní dávku z nájemného.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Platebními příkazy, které jsou předmětem sporu, předepsána byla st-lce jako majitelce domu č. p. — obecní dávka z nájemného za r. 1921 a 1922. V podaném odvolání st-lka namítala ohledně nájemních objektů 2., 3., 6—9, a 11., že za účelem zjištění základny pro vyměření dávky měla od přiznaného nájemného odražena býti nejen dávka z nájemného, nýbrž také zahrnutá v něm 3% vodní dávka a 1/2% poplatek z nájemních smluv, jak v přiznání k dani činžovní výslovně uvedeno, a domáhala se příslušné redukce dávky. Druhá stolice rekurs zamítla, poněvadž předpis je ve shodě s platnými vybíracími pravidly, neboť vzhledem k tomu, že byla udána v přiznávce berní správou upravené činže hrubá, byla odečtena nejprve obecní dávka z nájemného a ze vzniklé takto čisté činže byla vyměřena dávka dle předepsané sazby; z úhrnné sumy předepsané dávky pak dle § 4 cit. pravidel byla z vedlejších dávek a příplatků (vyjma placenou dávku z nájemného a zákonem upravené náklady na udržování budovy a amortisaci) odečtena 6% srážka. Další rekurs zamítnut nař. rozhodnutím z důvodů 2. stolice, ježto výpočet a předpis dávky se stal podle platných pravidel č. j. 25.333/a z r. 1913, jež se opírají o zákon z 5. května 1908 č. 35 z. z.
O stížnosti nss uvážil:
Úřady rozhodujíce o sporné dávce, postupovaly podle § 7, odst. 2 pravidel o vybírání dávky z nájemného č. B — 25.333/a, jenž praví, že — udána-li hrubá činže — odečte se nejprve obecní dávka z nájemného a ze vzniklé takto činže vyměří se pak dávka dle předepsané sazby. Z úhrnné sumy předepsané dávky odpočítá se pak 6% srážka na účet vedlejších dávek a příplatků uvedených v § 4. Tento § 4 ustanovuje pak ve svém odstavci 2, že, pokud berní správa v činžovní přiznávce zvláště odpočítává vedlejší dávky a příplatky, vyjímajíc placenou dávku z nájemného a zákonem uznané náklady na udržování budovy a amortisace, bude z těchto odpočtených obnosů přiznána 6% srážka, která se odpočítá od úhrnného obnosu dávky z nájemného.
Ježto stížnost namítá, že postup úřadu při vyměřování dávky byl nezákonný, a žal. úřad naproti tomu odvolává se nejen na cit. pravidla, nýbrž i na zákon z 5. května 1908 č. 35 z. z., musil si nss — třebas stížnost to výslovně nevytýkala — předložiti otázku, zda cit. ustanovení pravidel, o něž se úřad opírá, jsou ve shodě se zákonem právě uvedeným, na jehož základě byla vydána.
Zákon právě citovaný ustanovuje v odst. 3., ve spojení s odst. 2. bod 6, že na základě usnesení sboru obec. starších a schválení zv-u v dohodě s místodržitelstvím může v obci zavedena býti dávka »z přiznaného, po případě berním úřadem upraveného nájemného (hodnoty nájemného) budov činžovní dani podrobených«. Ježto jiné nežli v odstavci 2. pod č. 1—10 uvedené platy a dávky bylo lze dle odst. 3. leg. cit. zavésti jen na základě zem. zákona, je jasno, že pravidla o sporné dávce z nájemného, která nebyla zavedena zvláštním zem. zákonem, mohou býti pokládána za platná jenom, pokud jsou ve shodě s cit. ustanovením odst. 2. bodu 6.
Toto ustanovení připouští však vybírati dávku toliko »z přiznaného, po případě berním úřadem upraveného nájemného (hodnoty nájemného) budov činžovní dani podrobených«. Z tohoto znění, jehož smysl ještě jasněji vyplývá z německého textu, stejně autentického, je tedy docela nepochybně patrno, že zákon sám určuje základnu pro výměru obecní dávky, a sice v ten smysl, že jest jí nájemné (nájemní hodnota), jak bylo berní správou státní uznáno event. upraveno za účelem předpisu státní daně činžovní. Nutným důsledkem toho jest však, že při výměře dávky dlužno respektovati také veškery srážky, které berní správa, zjišťujíc základnu pro předpis daně činžovní, z přiznaného nájemného (nájemní hodnoty) učinila, a tak, jak je učinila, ovšem pokud se srážky tyto zjišťují při nájemném z jednotl. nájemních objektů a nikoli snad — jako srážka na náklady udržovací a amortisační — z celkového výnosu budovy. Nájemné (nájemní hodnota) takto státní berní správou pro účely daně činžovní zjištěné je pak onou základnou, z níž musí vycházeti také úřad samosprávný při vyměření dávky, aniž by se mohl od ní nějak v neprospěch poplatníka uchýliti. Toto stanovisko dochází ostatně výrazu i v pravidlech č. j. B — 25.333/a o dávce z nájemného v Praze, když v § 3/1, určujíce základnu dávky, praví, že se zjistí »z přiznání za účelem vyměření daně činžovní podaného berní správou upraveného«, a v § 3/3 stanoví, že »každý předpis provedený na základě úředního vyšetření nebo ohlášení upraví se pak konečně, když nájemné bylo berní správou upraveno«.
Z uvedeného plyne tedy závěr, že ustanovení § 4, odst. 3 a § 7, odst. 2., pokud srážky z nájemného na vedlejších dávkách a příplatcích, berní správou uznané, nerespektují z plna, nýbrž jenom ve formě 6% srážky z úhrnného obnosu dávky, nejsou ve shodě se zák. z 5. května 1908 č. 35 z. z. a jsou tedy neplatná.
Žal. úřad, opíraje svoje rozhodnutí o právě cit. ustanovení vybíracích pravidel, nepokládal za potřebné zjišťovati, jakými částkami berní správa uznala resp. upravila nájemné z jednotlivých nájemních objektů, o něž ve sporu jde, pro léta 1921 a 1922, resp. zda a jakými částkami provedla s nich srážky na vodní dávku a na poplatek z nájemních smluv. Následkem právního názoru žal. úřadu, jejž nss neshledal správným, zůstala tedy skutková podstata nař. rozhodnutí neúplná, pročež bylo je v základě § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 4400. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 376-378.