Č. 4752.

Spolkové právo (Slovensko): I. Může býti důvodem rozpuštění spolku nepolitického, že usnesením svým se mísí v otázky politické? — II. Pouhý projev přání nepolitického spolku, aby byl i za změněných poměrů státoprávních zachován maďarský národní ráz spolku, není dostatečným důvodem jeho rozpuštění. Administrativní řízení: III. O významu mírových smluv pro otázku vzniku čsl. státu.
(Nález ze dne 29. května 1925 č. 11 224).
Věc: Elemér D. jako předseda spolku Vágsellyei Kaszino (adv. Dr. Emil Pollak z Prahy) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska (min. ta. Emil Bláha) o rozpuštění spolku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím rozpustil žal. úřad spolek »Vágsellyei Kaszino Egyesület« z důvodu, že spolek, dle stanov vzdělávací, nepolitický, překročil meze své působnosti určené mu stanovami tím, že s protistátní tendencí zasahoval do politických otázek a tak porušil veřejný právní řád. — — —
Jak z doslovu nař. rozhodnutí patrno, podrobil žal. úřad své úvaze otázku, zda je zde dostatečný skutkový i právní základ, aby vyslovil rozpuštění spolku, o nějž se jedná, a dospěl ke kladnému zodpovědění otázky té shledav, že spolek, nesporně nepolitický, vzdělávací, překročil meze své statutární působnosti, zasáhnuv do otázek politických a to ve směru protistátním. Podklad pro tento svůj závěr spatřoval pak žal. úřad v usneseních spolku z 28. ledna a 2. února 1919 a 18. ledna 1920.
St-l dovozuje předem, že i kdyby byly ony předpoklady žal. úřadu odpovídaly skutečnosti, nemohl úřad přes to právem uznati na rozpuštění spolku, ježto k aktům těm došlo v době, kdy nebyla ještě »uzákoněna« mírová smlouva Trianonská. V jaké spojitosti je inkorporace mírové smlouvy k opatření, o něž jde, stížnost výslovně neuvádí. Pokud by však z ní bylo lze souditi, že st-l teprve v inkorporaci mírové smlouvy spatřuje základ existence čsl. republiky, háje stanovisko, že teprve od té doby lze pak též mluviti o protistátním jednání, neuznal by nss správnost tohoto stanoviska a to z důvodů, jež vyslovil v nál. Boh. 823 adm. Tam bylo řečeno, že utvoření čsl. státu bylo aktem jednotným a že státní moc republiky čsl. vznikla fakticky již státním převratem dne 28. října 1918, kdy se Národní výbor uchopil fakticky státní moci, sloučiv ve svých rukou všecku nejvyšší státní moc ve všech jejích funkcích. Právní sankce dostalo se pak tomuto faktickému stavu vůlí národa čsl., jako nositele státní svrchovanosti. Tato státní svrchovanost, tvořící vlastní podstatu národa, byla státotvorným zdrojem republiky čsl., nikoli však teprve mezinárodní nebo mírové smlouvy, na nichž existence státu toho jako taká nezávisela a které sledují účel naprosto jiný, předpokládajíce již právní i faktickou existenci státního útvaru jako smluvní strany, a nesoucí se toliko k tomu, aby státnímu útvaru tomu umožněn byl přístup do společnosti národů, aby upraveny byly vzájemné styky mezi státy již existujícími, nebo aby mírovou smlouvou vyřešeny byly otázky týkající se poměrů mezi dvěma státy sporných, které však tím, že jsou sporny, nestávají se ještě poměry bezprávnými nebo pouze faktickými. Že pak čsl. stát ujal se své skutečné státní svrchovanosti na území, o něž jde, již před tím, přiznal předseda spolku v onom prohlášení z 2. února 1919 sám, a není ani stížností popřeno.
Bezdůvodně poukazuje však stížnost i k tomu, že v oněch aktech spolku za vinu kladených lze spatřovati toliko subjektivní názor toho kterého jednotlivce, ježto z nař. rozhodnutí je patrno, že úřad z titulu aktů těch zakročil proti spolku, hledě k okolnosti patrné z protokolu o oněch schůzích, že spolek usnesením svého representanta, totiž valné hromady, ona prohlášení přijal za svá.
Náleží tudíž nss-u zkoumati, zda a pokud akty ty lze kvalifikovati jakožto úkony, jimiž spolek překročil meze své působnosti, stanovami určené, mísiv se, ač byl spolkem nepolitickým, nesporně pouze vzdělávacím, do otázek veřejného života politického. Stran této otázky dospěl nss k tomuto závěru:
Žal. úřad dle doslovu svého rozhodnutí spatřoval závadný postup spolku též v tom, že jeho předseda přednesl na výborové schůzi dne 28. ledna 1919, že »považuje za žádoucí, aby i v osobě předsedy nastala změna, poněvadž nastalé politické poměry mohou způsobiti velké změny i v celém spolkovém vnitřním životě, následkem čehož se nedá udržeti maďarský národní směr spolku a rozšiřování maďarské kultury a jeho, předsedova osoba, že srostla na tolik s tímto směrem spolkové činnosti, že v jiném směru vésti spolek neumí a ani nechce« a že spolek zaujal sám též stanovisko svého předsedy, ponechav ho i nadále předsedou.
Po názoru nss-u nebylo by lze spatřovati již v tomto prohlášení, resp. postupu překročení stanov míšením se do politických otázek, ježto z prohlášení toho druhu nelze dovozovati ještě řešení otázek těch nebo úmysl mísiti se do politického života, nýbrž pouze přání zachovati i nadále maďarský národní ráz spolku, což však je podle směrodatné normy, totiž nař. býv. uh. min. vnitra č. 1508/75 s povahou spolku jakožto spolku vzdělávacího, a to i za změněných státoprávních poměrů, slučitelno.
Úřad uvedl však ještě další důvod, a to, že předseda spolku prohlásil na valné hromadě spolku dne 2. února 1919, že »koncem roku nebezpečí českého obsazení bylo už velmi blízko a skutečně nastalo dne 7. ledna 1919, kteréhožto dne čsl. vojska obsadila naši obec a celý kraj, čímž jsme přišli pod čsl. panství. Násilně nás odtrhli od tisícileté maďarské vlasti, kteroužto bolest může ulevit jen naděje, že toto zařízení nebude konečné a že dnem míru i nám nastane radost, že jsme se znovu stali Maďary«, — kteréžto prohlášení přijala valná hromada za své.
Podle § 3 stanov cílem spolku bylo soustřediti inteligentní občanstvo v Š. a okolí za účelem zábavy, vzdělání a pěstění vlasteneckých ideí, zejména pomocí knihovny, časopisů a přednášek. Doslov onoho prohlášení neponechává však pochybností o tom, že se vymyká z těchto mezí stanovami určených, když se usnesení valné hromady spolku nesporně nepolitického a pouze vzdělávacího zabývá otázkou politickou, totiž změnou státoprávních poměrů, přivoděnou státním převratem a poměrem nového státu ke státu bývalému, a to s tendencí novému státu nepříznivou, propagujíc myšlenku obnovení státu bývalého na úkor státu nového. Že v jednání takovém spatřovati jest míšení se nepolitického spolku do otázek politických způsobem nesoucím ráz protistátní, je samozřejmo.
Shledal-li tedy žal. úřad v tomto usnesení nepolitického spolku překročení stanov míšením se v otázku politickou s tendencí protistátní, nelze jeho závěru v tomto bodu vytýkati nějakou nesprávnost, a neodporuje tudíž zákonu, když úřad v důsledku toho použil práva daného mu směrodatnou a ani ustanovení § 113 ústavní listiny v tomto bodě neodporující normou, totiž nař. býv. uh. min. vnitra č. 1508/75 a vyslovil rozpuštění spolku.
Za tohoto stavu věci nebylo nss-u třeba zkoumati, zda a pokud by rozhodnutí žal. úřadu mělo dostatečný skutkový i právní základ také v třetím usnesení z 18. ledna 1920, když rozhodnutí to jest, jak právě dovozeno, dostatečně odůvodněno již zřetelem k usnesení z 2. února 1919; bylo proto zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 4752. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1058-1061.