Č. 4529.

Lesy. — Obecní zaměstnanci (Slovensko): * Předpisy §§ 21, 23, 25 č. 4, 36 zák. čl. XXXI: 1879 neopravňují lesopolicejní úřad, aby nařídil obci, propustiti nekvalifikované úředníky lesní správy obecní ze služeb obce vůbec.

(Nález ze dne 17. března 1925 č. 5409.)
Věc: Dionys S. v M. (adv. Dr. Ant. Jasura z Prahy) proti exposituře ministerstva zemědělství v Bratislavě o nostrifikaci lesnických zkoušek a propuštění ze služby.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Vzhledem k tomu, že po převratě jsou na lesní statky na Slovensku, spadající pod ustanovení § 17 zák. čl. XXXI z r. 1879 přijímáni absolventi cizozemských škol, kteří složili státní zkoušku v cizozemsku, vydala expositura min. zeměd. v Bratislavě dne 25. června 1923 všem župním úřadům na Slovensku výnos, v němž jako nejvyšší lesopolicejní vrchnost ve smyslu § 27 cit. zák. čl. poznamenává, že jediné v Čsl. republice nabytá kvalifikace jest ve smyslu §§ 36 a 37 cit. zák. či. směrodatnou pro úředníky, kteří jsou přijati po zřízení Čsl. republiky do služeb lesů spadajících pod § 17 cit. zák. čl. Kvalifikaci těch úředníků resp. zaměstnanců, kteří si vymohli nebo vymohou nostrifikaci v cizozemsku nabytého a cit. zákonu rovnocenného odborného vzdělání, nutno považovati za vyhovující těmto ustanovením. Přijímání a schvalování zaměstnanců tomuto výnosu resp. cit. zákonným předpisům se protivící, jest nepřípustné a bezvýhradně se zakazuje. Oněm majitelům lesů spadajících pod § 17 cit. zák. čl., kteří snad již proti zmíněným zákonným předpisům lesní zaměstnance do služeb přijali, nutno bezodkladně naříditi, aby podobné zaměstnance ze svých služeb nejdéle do 3 měsíců po obdržení nařízení propustili a v témže čase ve smyslu § 50 cit. zák. čl. zodpovědné kvalifikované zaměstnance do služeb přijali. V opačném případě nutno proti nim podle ustanovení posléze cit. § zakročiti. Dalším výnosem téhož úřadu z 22. srpna 1923 bylo župním úřadům dáno vysvětlení v tom směru, že zprvu uvedený výnos se nedotýká těch úředníků, kteří svou odbornou kvalifikaci získali před vznikem čsl. státu, tedy před 28. říjnem 1918 a před tímto termínem státní zkoušku absolvovali. Cit. výnos má na zřeteli jenom ty úředníky, kteří teprve po tomto termínu t. j. po 28. říjnu 1918 lesnickou školu dokončovali aneb po tomto termínu státní zkoušku v cizozemsku (nynějším Maďarsku) skládali. Tato kvalifkace nemůže býti uznána za odpovídající předpisu § 66 zák. čl. XXXI. z r. 1879 a jenom na takovéto úředníky se svrchu cit. výnos vztahuje. Expositura ministerstva zemědělství poukázala pak župní úřady, aby zmíněné nařízení s veškerou důrazností provedly s tou výjimkou, aby ti úředníci, kteří alespoň během 1 měsíce po obdržení nařízení o nostrifikaci své v cizozemsku nabyté kvalifikace zakročili, až do konečného řešení své žádosti na místě prozatímně byli ponecháni. Podáním ze 4. září 1923 zaslal st-l jako lesmistr města S. státnímu lesnímu inspektorátu v Popradě žádost za nostrifikaci svého lesnického inženýrského diplomu.
Výměrem župního úřadu v Lipt. sv. Mikuláši z 26. prosince 1923 bylo představenstvu města S. ve smyslu nařízení expositury min. zeměd. z 25. června a 22. srpna 1923 uloženo, aby do 1 měsíce st-le jako svého městského lesmistra propustilo ze služeb města. Výměr tento odůvodněn byl tím, že st-l jako čsl. státní občan nabyl své kvalifikace po převratě v Maďarsku a jako takový měl si podat žádost o nostrifikaci svého diplomu ve smyslu nařízení expositury min. zeměd. do měsíce t. j. do 15. srpna 1923. To sice st-l učinil, avšak teprve 13. září 1923, kterážto žádost musela mu býti dne 24. září pro nedostatek příloh vrácena s tím, aby ji doplnil a po doplnění co nejdříve župnímu úřadu v Lipt. sv. Mikuláši předložil. To se dosud nestalo, ač st-l byl několikrát i ústně na tuto povinnost upozorněn, pročež musely nastati následky svrchu uvedeného min. nař. Proti tomuto rozhodnutí podal st-1 apelaci, v níž dovozoval, že svoji žádost poslal dne 13. října 1923 přímo doporučené na exposituru min. zeměd. se všemi žádanými přílohami, ježto první žádost, při níž nebyly připojeny všecky přílohy, mu byla vrácena dne 27. září a než si mohl opatřiti žádané přílohy, uplynul čas do 13. října. V přípise, jímž st-li prvá žádost byla vrácena, bylo uvedeno, že žádost má st-l adresovat na exposituru min. zeměd., čemuž rozuměl stěžovatel tak, že tam má býti též přímo odeslána.
Nař. rozhodnutím byla apelace st-lova z části jako bezpředmětná, z části jako bezdůvodná zamítnuta s tím odůvodněním, že žádost o nostrifikaci zkoušek st-lových v cizině složených dosud není vyřízena a tedy o ní nař. rozhodnutím vůbec rozhodováno nebylo. Pokud pak jde o další ponechání st-le ve službách obce jako úředníka spravujícího lesy spadající pod ustanovení § 17 zák. čl. XXX : 1879, jest nař. rozhodnutí odůvodněno takto: »St-l sám doznává, že žádost o nostrifikaci zkoušek zaslal dne 13. října 1923 přímo na exposituru min. zeměd.; tím je prokázáno, že nepodal žádost o nostrifikaci během jednoho měsíce, jak nařízením bylo stanoveno. Působení st-lovo ve službách obce jako úředníka spravujícího lesy spadající pod ustanovení § 17 zák. čl. XXXI : 1879 příčí se ustanovením § 36 cit. zák. čl., poněvadž v cizině nabyté vzdělání neodpovídá daným předpisům. Jest tedy stížnost, pokud domáhá se toho, aby st-l ponechán byl dále ve službě, bezdůvodná.«
Rozhoduje o stížnosti musil nss především vymeziti obsah nař. rozhodnutí a shledal při tom, že ani župní úřad v Lipt. Sv. Mikuláši jako úřad I. stolice, ani župní úřad nevyslovil, že se st-l ze služeb propouští, nýbrž uložil toliko představenstvu města S., aby toto samo st-le ze svých služeb propustilo. Namítá-li proto st-l, že župní úřad ani župan nebyl oprávněn st-le ze služby propustiti, brojí proti výroku, kterého žal. úřad neučinil, a míjí se proto cíle. Stížnost ovšem dále namítá, že žal. úřad nebyl oprávněn vydati nařízení, podle něhož by úředník bez disc. řízení mohl býti ze služby propuštěn, ježto nařízení takové by se příčilo předpisům zák. čl. XXII z r. 1886. V tomto směru bylo uvážiti toto:
Jak oba výn. t. j. výnos z 25. června 1923 a z 22. srpna 1923, tak i nař. rozhodnutí vydáno bylo žal. úřadem jako nejvyšším úřadem leso- pol. (§ 27 zák. čl. XXXI : 1879). Zák. čl. XXXI : 1879 pak v § 21 stanoví, že majitelé lesů v § 17 zmíněných jsou povinni zříditi odborný lesní personál a učiniti o tom oznámení správ. výb. za účelem potvrzení, kteréžto potvrzení nemůže býti odepřeno, jestliže tito lesní úředníci mají předepsanou kvalifikaci. Dále stanoví se v § 36, že lesním úředníkem v lesích v § 17 cit. zák. zmíněných, mezi které náleží i lesy obecní, může býti ustanoven jediné ten, kdo lesnickou akademii úplně a s prospěchem dokončil, a státní lesní zkoušku v tuzemsku složil. Dle § 25 č. 4 cit. zák. čl. má správní výbor jako lesopolicejní úřad I. instance bdíti nad tím, aby ustanovený úřednický personál měl kvalifikaci předepsanou v § 36, a vede o lesních úřednících svého obvodu přesný seznam. Pro případ, že by v lesích spadajících pod ustanovení § 17 cit. zák. bylo opomenuto zříditi dostatečný počet lesního správního úřednictva, může dle § 23 cit. zák. čl. správní výbor majitele lesů takových — stanově lhůtu — vyzvati, aby pod následky trestními dle § 50 cit. zák. zodpovědný personál ustanovili, a pokud by šlo o lesy obecní, provede správní výbor jmenování personálu takového na útraty majitelů.
Z těchto ustanovení plyne, že lesní úřady policejní mohou sice: 1. odepříti schválení lesního úředníka obecního v případě, že tento nemá předepsané kvalifikace, 2. uložiti obci, aby zodpovědný lesní personál ustanovila, nebo 3. při neuposlechnutí příkazu provésti z moci úřednr jmenování způsobilého personálu lesního na útraty obce. Konečné plyne z povahy věci a předeslaných premis i tolik, že lesopolicejní úřad může naříditi obci, aby lesního úředníka nemajícího náležité kvalifikace při správě svých lesů nezaměstnávala. Nikterak však neplyne z ustanovení těch, že by lesopolicejní úřady byly oprávněny uložiti obcím, aby úředníky nemající náležité kvalifikace, ze svých služeb vůbec propustily.
Vycházel-li tedy žal. úřad z názoru, že může uložiti obci Sp., aby st-le ze služeb města propustila, překročil zákon, a musilo proto nař. rozhodnutí býti zrušeno dle § 7 zák. o ss. V důsledku toho odpadla nutnost, aby se nss zabýval i dalšími námitkami stížnosti v tom směru, zda žádost st-lova o nostrifikaci zkoušek st-lových byla podána včas či nikoli a to tím méně, že o nostrifikaci zkoušek st-lových v nař. rozhodnutí vůbec rozhodováno nebylo.

Citace:

Č. 4529. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 642-644.