Č. 4523.

Obecní zaměstnanci:* Provede-li obec mimo rámec § 19 zák. č. 394/1922 novou úpravu služebního poměru svého zaměstnance přeřazením jeho do systému úřednického práva státního, jest otázku, do které postupové skupiny § 52 služ. pragm. dotyčného zaměstnance jest zařaditi, posuzovati výhradně dle příslušných předpisů služ. pragmatiky.
(Nález ze dne 16. března 1925 č. 23.371/24.)
Věc: Obec města K. proti zemskému správnímu výboru v Praze o služební postavení Adolfa P.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Adolf P. ustanoven byl usnesením měst. zast. v K. z 30. května 1919 provisorním asistentem technického oddělení se základním služným 1440 Kč, jež usnesením ze 6. prosince 1919 stanoveno s platností od 1. září 1919 podle X. hodn. třídy 1. plat. stupně plat. schématu státních úředníků výměrou 3708 Kč. Dne 12. května 1920 zažádal P. za udělení definitivy a zároveň za zařazení do platu 4008 Kč, poukazuje na to, že má vyšší odbornou kvalifikaci. Listinou o ustanovení ze 17. června 1920 ustanoven na základě usnesení měst. zast. z 15. července 1920 definitivním městským asistentem, přiznáno mu základní služné rovnající se služnému X/2 (4008 Kč) plat. schématu stát. úředníků a ostatní nároky podle zák. z 29. května 1908 č. 35 z. z. a z 23. července 1919 č. 443 Sb.
Dekretem z 28. července 1923 obec — provádějíc, jak se praví, § 19 zák. č. 394/1922 — zařadila P. do IX/3 a stanovila, že další postup jeho děje se dle skupiny D státních úředníků. Pensijní a zaopatřovací nároky řídí se dále dle předpisů platných pro úředníky státní. Na místo příbytečného nastupuje místní přídavek. Povinnosti a práva listinou o ustanovení a služebním řádem stanovené, pokud předchozím ustanovením o služném, postupu, pensijních a zaopatřovacích platech nebyly změněny, zůstávají na dále v platnosti. Žádost P-ova, aby vzhledem k tomu, že usnesením ob. zast. z 15. července 1920 byl prý jmenován městským úředníkem skupiny C, byla mu tato skupina ponechána, byla usnesením měst. zast. z 26. září 1923 zamítnuta z důvodu, že přiznáním platu dle X/2 nebyla mu tehdy přiznána žádná skupina. Rekurs jeho byl rozhodnutím osk z 13. listopadu 1923 zamítnut. K dalšímu jeho rekursu zsv rozhodnutím z 6. února 1924 rozhodnutí osk i usnesení ob. zast. z 26. září 1923 zrušil a vyslovil, že st-le zařaditi jest do skupiny C časového postupu, v podstatě z důvodu, že místo jmenovaným zastávané systemisováno bylo jako místo vyššího odborného úředníka, a obec přiznavši P-ovi služné odborného úředníka s vyšší kvalifikací jej za vyššího odborného úředníka také uznala, takže z těchto důvodů, jakož i vzhledem k prokázanému vzdělání dlužno mu při převodu jeho služ. práv a nároků na míru práv a nároků úředníků státních přiznati nárok na ekviparaci se státním úředníkem skupiny C, do níž zařazeni jsou ve státní službě úředníci zastávající práce stejného nebo podobného druhu jako byly přikázány P-ovi.
O stížností podané obcí K. do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
§ 3 zák. č. 495/1921 resp. § 19 zák. č. 394/1922 ukládají obcím, aby služební požitky a právní nároky svých úředníků, stanovené služebními řády neb usneseními obcí, pokud převyšují míru jednotlivých druhů požitků, práv a nároků úředníků státních stejné nebo rovnocenné kategorie, uvedly od 1. ledna 1923 na míru požitků, práv a nároků úředníků státních. Z jasného znění těchto dvou předpisů je patrno především, že redukce požitků, práv a nároků obecních úředníků, jimi nařízená, vztahuje se toliko na požitky, práva a nároky založené služebními řády a usneseními obce, nikoli také na požitky, práva a nároky plynoucí obecním úředníkům ze zákonů, upravujících jejich služební poměr (viz nál. nss-u Boh. 3295 adm.). Dále pak je zřejmo, že se obcím neukládá snad povinnost, aby práva a nároky svých úředníků převedly na systém platný pro státní úředníky, tedy zejména požitky jejich na požitkový systém státních zaměstnanců, nýbrž toliko, aby — pokud přesahují míru jednotlivých druhů požitků, práv a nároků obdobných úředníků státních, — na tuto míru je redukovaly. Nelze proto zejména vyvozovati z cit. předpisů nárok obecního úředníka, aby — ať už podle toho či onoho měřítka — byl »přeřazen« do určité hodnostní třídy, platového stupně a skupiny časového postupu systému úředníků státních. V daném případě, jak se stav jeví podle spisů, nešlo toliko o provedení § 19 zák. č. 394/22. Při tomto provedení bylo by se mohlo jednati jenom o to, aby vyhledán byl státní úředník stejné nebo rovnocenné kategorie s Ad. P., aby zjištěna byla míra požitků, práv a nároků tohoto úředníka, a pokud by požitky, práva a nároky Ad. P. byly tuto míru přesahovaly, aby byly redukovány. Ostatně vzhledem k tomu, že požitky a nároky Ad. P. podle ustanovení listiny ze 17. července 1920 byly stanoveny toliko mírou určenou zákony z 29. května 1908 č. 35 z. z. resp. z 13. července 1919 č. 443 Sb., nebylo tu pro použití předpisu § 19 zák. č. 394/1922 vůbec podkladu.
Obec v daném případu provedla však více nežli co stanoví předpis posléze citovaný. Změnila služební poměr Ad. P. v samých jeho základech, postavivši jej co do platových, postupových, pensijních a zaopatřovacích nároků na podklad příslušných předpisů platných pro úředníky státní. Při tom přiznala pak jmenovanému postup platový podle ustanovení platných pro státní úředníky skupiny D. Žal. úřad naproti tomu vyslovil, že Adolf P. má nárok na platový postup dle skupiny C státních úředníků.
Za tohoto stavu nejedná se tedy o to, bylo-li by Adolfa P., kdyby se jednalo o redukci jeho postupových nároků na míru stanovenou v § 19 zák. č. 394/1922, přirovnávati státnímu úředníku skupiny C či skupiny D. Na sporu je spíše otázka, zda obec, provedši mimo rámec § 19 zák. č. 394/1922 zcela novou úpravu služ. poměru Adolfa P. na podkladě systému úřednického práva státního, byla vůči němu povinna, přiznati mu v tomto novém poměru postup platový dle skupiny C. Stranou musí při tom zůstati otázka, byla-li obec vůbec oprávněna jednostranně takovou změnu služ. poměru P. provésti. Neboť on proti tomu žádných námitek nečinil, s touto změnou v zásadě se spokojil a toliko se domáhal zařadění do skupiny C. Otázka, má-li Adolf P. za platnosti této nové úpravy svého služ. poměru, na kterou kompromitoval, nárok na platový postup dle skupiny C, dlužno posuzovati výhradně podle norem, které touto úpravou byly přijaty za základ jeho dalšího služ. poměru, tedy podle norem platných pro úředníky státní. Docela lhostejno jest, systemisovala-li obec místo P-ovi udělené jako místo vyššího odborného úředníka a uznávala-li P. dříve za odborného úředníka s vyšší kvalifikací ve smyslu § 19 II. 5. zák. č. 443/1919 čili nic. Neboť nehledě ani k tomu, že rozskupení úřednictva co do platů, tímto zákonem přijaté, nekryje se s roztříděním stanoveným pro obor služby státní, novou úpravou služ. poměru P-ova, aspoň pokud se týče jeho platových a postupových nároků, tento zákon přestal býti směrodatným, a na jeho místo nastoupily právě předpisy platné pro úředníky státní.
Služ. pragmatika pro státní úředníky roztřiďuje státní úředníky pro otázku časového postupu do 5 skupin A—E, a sice dle toho, jaké předběžné vzdělání je zásadně předepsáno pro ustanovení v tom kterém služebním odvětví. Nerozhoduje tu tedy ani — jak za to má stížnost a snad i žal. úřad — skutečné předběžné vzdělání toho kterého úředníka, ani — nač především váhu klade nař. rozhodnutí — povaha prací dotčenému úředníku přikázaných, nýbrž výhradně, jaké předběžné vzdělání pro to které služební odvětví je zásadně předepsáno. Do skupiny C zařaděni jsou úředníci ustanovení na místa v služebním odvětví, pro něž zásadně předepsáno jest absolvování střední školy.
Bylo by lze tedy uznati nárok Adolfa P., aby při nové úpravě jeho služ. poměru byla mu přiznána postupová skupina C jenom tehdy, bylo-li pro místo jemu v obecní službě udělené zásadně předepsáno neb obcí požadováno absolvování střední školy. Spisy po této stránce nedávají zcela jasné odpovědi, a žal. úřad vycházeje z mylného právního pojetí celého případu k této okolnosti nehleděl a opomenul ji vyšetřiti.
Důsledkem mylného právního názoru zůstala tedy skutková podstata neúplná, pročež bylo nař. rozhodnutí v základě § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

Č. 4523. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 630-633.