Č. 4776.

Vývozní povolení: I. Stanovení výše vývozních a dovozních poplatků nemusí se státi takovým způsobem, aby poplatky ty měly povahu všeobecně závazné právní normy. — II. Je-li dle platných předpisů dovoleno vyvézti na vývozní povolení množství zboží o 5% až 10% větší, nemůže úřad na rozdíl ten vyměřiti další vývozní poplatek, leč bylo-li k žádosti strany na rozdíl ten vydáno nové vývozní povolení.
(Nález ze dne 8. června 1925 č. 11530.)
Věc: Firma J. K. v Praze (adv. Dr. Frant. Stem z Prahy) proti ministerstvu obchodu, sekce pro úpravu dovozu a vývozu stran vývozních poplatků.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušují pro nezákonnost.
Důvody: Min obch. udělilo stěžující si firmě na vývoz dříví hromadná povolení č. — —, vesměs z r. 1923. Při zkoušení těchto hromadných povolení vývozních zjistil žal. úřad, že stěžujcí si firma na každé z nich vyvezla větší množství řeziva, resp. dříví, než bylo povoleno, načež platebními rozkazy z 31. července 1924 byly st-lce předepsány na vývozních poplatcích z množství dříví, o něž bylo více vyvezeno, než bylo povoleno.
Ve stížnosti do těchto platebních rozkazů podané namítá st-lka, že chybí zákonný podklad pro předepsání manipulačních poplatků, poněvadž poplatky resp. stanovení jejich výše nebylo publikováno ve sbírce zákonů a nařízení. Žal. úřad v odvodních spisech zastává názor, že dle zák. ze 13. března 1919 č. 139 Sb. není potřeba takové poplatky v řečené sbírce publikovati.
Jak nss již opětně (srv. nál. z 3. listopadu 1924 č. 19026) vyslovil, neplyne z norem platných pro vybírání poplatků za povolení dovozu, vývozu a průvozu zboží, t. j. zák. z 24. června 1920 č. 418 Sb. a nař. z 13. července 1920 č. 442 Sb., že by ustanovení výše poplatků, jež úřad za udělená povolení vybírá, muselo státi se takovým způsobem, aby poplatky ty měly povahu všeobecně závazné právní normy. Publikace stanovené výše poplatků ve sbírce zákonů a nařízení není také žádným zákonem nařízena. Z toho však resultuje, že není tu žádný z případů § 2 zák. č. 139/1919, pro něž jest publikace ve sbírce zákonů a nařízení předepsána. Tím však není úřadu odňat právní základ, aby v jednotlivých případech vyměřil poplatky za udělená povolení dle sazby, jež byla zákonitým způsobem jako směrnice stanovena.
Stížnost brojí proti nař. rozhodnutí také námitkou, že na každé kumulativní vývozní povolení lze vyvézti množství dříví o 5% až 10% větší, než bylo povoleno, a že z takového rozdílu manipulační poplatky se nevybírají. Žal. úřad v odvodním' spise poukazuje na ustanovení § 10, odd. A, lit. a) odst. 7 předpisů o zahr. obchodu, vydaných vyhláškou min. obch. z 2. června 1924 č. 118025, dle nichž jsou sice celní úřady oprávněny propustiti zásilky zboží i tehdy, když přesahují váhu zboží udanou v povolení o 5% a za určitých okolností o 10%, tvrdí však, že tímto ulehčením není nijak dotčena povinnost strany zaplatiti za povolení poplatek podle skutečného většího vývozu.
Než tyto předpiy nemohou v daných případech již proto přijíti v úvahu, poněvadž dříví, za jehož vývoz byly nař. platebními rozkazy vyměřeny doplatky, bylo vyvezeno dávno před tím, než byly tyto předpisy vydány. Zákonitost platebních rozkazů lze posuzovati jen dle předpisů, které platily v době, kdy vývoz byl proveden.
Dle § 9 předpisů, vydaných v r. 1922 min. obch. o úpravě zahr. obchodu, jest na základě vývozního povolení přípustný vývoz o 5% a za určitých okolností až o 10% většího množství zboží, než bylo povoleno.
Nss ve svrchu cit. nál. z 3. listopadu 1924 č. 19026 vyslovil právní názor, že, je-li na základě těchto předpisů přípustno na udělené vývozní povolení vyvézti o 5% a za určitých okolností až o 10% větší množství zboží, než bylo povoleno, nemůže okolnost, bylo-li v těchto mezích vyvezeno více zboží, než bylo povoleno, zakládati pro úřad právo předepsati z rozdílu mezi povoleným a skutečně vyvezeným množstvím zboží poplatek za vývozní povolení; úřad mohl by poplatek vyměřiti jen tehdy, kdyby na tento rozdíl bylo na žádost strany vydáno nové povolení. Na tomto právním názoru trvá soud i v tomto případě.
Na jednotlivá vývozní povolení, jichž se nař. platební rozkazy týkají, bylo vyvezeno pouze tolik dříví, že váha jeho přesahovala nejvýše o 5% váhu dříví, jehož vývoz byl povolen. Toliko vývozní povolení č. ... byla více než o 5% a vývozní povolení ... více než o 10% na váze překročena. Než i tyto nepřípustné rozdíly na váze mohly snad býti celním a železničním úřadům podnětem, aby odmítly projednati nebo přijmouti zásilku, po případě pohraničnímu úřadu, aby zadržel část nad povolení vyváženou, neospravedlňovaly však předepsání doplatků z rozdílu mezi povoleným a vyvezeným množstvím dříví.
Když však žal. úřad z rozdílů poplatky předepsal, ač strana na tyto rozdíly žádných samostatných povolení nepotřebovala, po případě o ně nežádala a ani jí úřadem vydána nebyla, pak příčí se předpis poplatků z těchto rozdílů zákonu.
Bylo tedy nař. rozhodnutí zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

č. 4776. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1106-1108.