Č. 4414.

Stavební právo. — Řízení před nss-em: * Obec není legitimována uplatňovati stížností k nss-u, že stavební povolení vyšší stolicí udělené odporuje ohledům krasocitu.
(Nález ze dne 17. února 1925 č. 2965).
Prejudikatura: Boh. 1810 adm.
Věc: Obec K. proti zemskému správnímu výboru v Praze o povolení novostavby Václava K.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Výměrem městského úřadu v K. z 8. května 1923 odepřeno Václavu K. povolení k stavbě domku na pozemku č. kat. — ležícím při okresní silnici, na základě posudku stavebního znalce a výsledků stavební komise, poněvadž je svou průčelní čarou projektován šikou na čáru regulační a zohyzďoval by tak vzhled okolí. Žal. úřad nař. rozhodnutím výměr první stolice a souhlasné rozhodnutí druhé instance zrušil a žádané stavební povolení udělil, poněvadž jde o stavbu rodinné vily, která stojí volně v zahradě, je od regulační čáry vzdálena 9-18 m a opatřena vkusnou fasádou, a vzhledem k tomu jako i povaze okolí nelze míti za to, že by ulici nějak znešvařovala.
O stížnosti, kterou do rozhodnutí toho podává obec, nss uvážil:
Bylo již opětně, tak na př. v nál. Boh. 1810 adm. a v jiných vysloveno, že obci přísluší v stavebním řízení postavení strany jen pokud vystupuje jako soused nebo jako pán a majitel veřejného statku, a že je tedy legitimována uplatňovati porušení veřejných ohledů jenom potud, pokud se dotýká jejích zájmů, které má v těchto dvou relacích; jinak hájení veřejných zájmů přísluší výhradně stav. úřadu jako takovému, a stav. úřad první stolice není legitimován, aby na uplatnění veř. zájmů jím uznaných nastupoval jako procesní strana proti rozhodnutím vyšších stolic, která zájmy ty posuzují a hodnotí způsobem odlišným. Stížnost vytýká po stránce věcné jediné, že novostavba nař. rozhodnutím povolená v rozporu s § 36 stav. ř. porušuje veřejné ohledy estetické. Porušení požadavků krasocitu nedotýká se žádných stavebním řádem uznaných a chráněných zájmů obce jako souseda — kterážto relace ostatně podle stavu spisů nepřichází v daném případě v úvahu — ani jako pána a správce veřejného statku uličního. Z toho jde, že k hájení zájmů estetických není legitimována obec jako taková, — a vzhledem k tomu, co shora řečeno, ani jako stav. úřad. Jeví se tedy jediná věcná námitka, kterou obec uplatňovala při stav. komisi a kterou vznáší nyní ve stížnosti, pro nedostatek legitimace nepřípustnou.
Nelze-li však obci přiznati legitimace ve věci samé, pak nelze uznati její legitimaci ani k námitkám formálním, že skutková podstata nař. rozhodnutí nemá ve spisech opory.
Bylo proto stížnost odmítnouti.

Citace:

č. 4414. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 407-408.