Č. 4313.

Obecní úředníci: * Byl-li obecní úředník pravoplatně jmenován na místo, pro které je zásadně předepsána kvalifikace vyšší, které úředník ten nemá, nemůže býti na základě § 19 zák. č. 394/22 přesazen do kategorie nižší, které jeho předběžné vzdělání odpovídá. § 19 zák. toho provádí jen schematickou úpravu podle jednotlivých kategorií.
(Nález ze dne 13. ledna 1925 č. 20.761/24).
Prejudikatura: Boh. 3410 a 4131.
Věc: Josef K. v L. proti župnímu úřadu ve Zvoleni stran služebních požitků.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Měst. zastupitelstvo v L. usneslo se 30. června 1923 stran revise platů měst. zaměstnanců, že přijímá k návrhu městské rady a finančního výboru platy svých zaměstnanců dle výkazu vypracovaného určenou k tomu komisí a to při těch, kdož pobírají plat předem, počínajíc dnem 1. června 1923, při ostatních pak dnem 1. května 1923 bez zpětné působnosti; v základě tohoto usnesení byl st-l, měst. policejní koncipista I. třídy zařazen dnem 31. května 1923 do skupiny C X. platové třídy 2. stupně s tím, že jeho služební doba se započtením vojenských let počíná dnem 1. února 1917, obnáší tudíž 7 let, 4 měsíce a že postoupí do 3. stupně téže třídy dnem 1. února 1925 ve skupině C, do níž zařazuje se proto, že neabsolvoval právnické fakulty.
Okresní úřad v Lučenci výrokem ze 6. září 1923 zamítl st-lovo odvolání a schválil rozhodnutí zastupitelského sboru města L.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad st-lovo odvolání.
Nss uvážil o stížnosti do výroku toho podané takto:
Nesporno jest, že st-l jmenován byl roku 1919 policejním koncipistou I. třídy při městském kapitanátě v L., pro kteréžto místo je předepsána podle § 47 měst. statutu kvalifikace po rozumu § 3 zák. čl. I z 1883, totiž státní právnická zkouška, kteréžto náležitosti st-l nesporně nemá. St-l tvrdil již ve správním řízení a nebylo úřadem popřeno, ani předloženými spisy vyvráceno, že bylo k němu v důsledku jmenování dosud hleděno jako k měst. konceptnímu úředníku skupiny A, jak prý mu měst. zastupitelstvo při úpravě platů svých zaměstnanců roku 1920 a 1921 opětovně přiznalo, že dále propočtením let dostal se do IX. hodn. třídy 3. plat. stupně, a že požitky tomu odpovídající byly mu vypláceny až do 30. května 1923. Usnesením měst. zast. z 30. června 1923 bvl st-l přeřazen do skupiny C X. tř. 2. plat. stupně. Důvodem k tomuto přesazení bylo měst. zastupitelstvu, pokud ze správních spisů lze souditi, pouze ta okolnost, že st-l nemá kvalifikace požadované pro místo, na něž byl jmenován.
Pokud jde o právní základ tohoto opatření, není ze spisů ani z usnesení patrno, ke které zákonné normě měst. zastupitelstvo při svém vý- roku hledělo, spatřujíc v ní právní titul k podobné, pro st-le nepříznivé úpravě jeho dosavadního služ. poměru.
Žal. úřad v souhlasu s I. instancí uznal postup ten správným se zřetelem k ustanovení § 19 zák. z 20. prosince 1922 č. 394 Sb., z kteréhožto ustanovení dospěl k závěru, že předpis ten má za účel parifikovati i práva a právní nároky obecních zaměstnanců s právy a nároky zaměstnanců státních, že proto nemůže obecní úředník, postrádající potřebné vysokoškolské kvalifikace, býti zařazen do skupiny A, když státnímu úředníků za takových okolností nárok na ono zařazení nenáleží.
Vycházel tedy žal. úřad při aplikaci onoho předpisu patrně z právního názoru, že cílem, k němuž předpis ten směřuje, je úprava služ. poměru každého jednotlivého obecního zaměstnance usque ab ovo v ten způsob, že konečný efekt jeho dosavadního služ. poměru nesmí býti v žádném směru a za žádných podmínek příznivější, než by byl, kdyby se posuzoval od samého počátku podle pravidel platných pro zaměstnance státní.
Názor ten je však zřejmě mylný, když z doslovu zákona je patrno, že jeho účelem bylo toliko zjednati schematickou paritu služ. poměru zaměstnanců státních s jedné a obecních zaměstnanců s druhé strany, a to pouze v ten způsob, aby stejné, nebo rovnocenné kategorie zaměstnanců toho i onoho druhu byly si na dále na roveň postaveny potud, že ta která kategorie zaměstnanců obecních nesmí poskytovati svým příslušníkům jak co do požitků, tak i práv a právních nároků výhod větších, než jaké má odpovídající kategorie zaměstnanců státních, čili že zaměstnanci obecní do té které kategorie zařazení nemohou nadále, to jest od 1. ledna 1923, míti v uvedených směrech postavení příznivější, než zaměstnanci státní stejné nebo rovnocenné kategorie, ať již jde o požitky, nebo práva a právní nároky, totiž časový postup nebo jiné stránky služ. poměru.
Ustanovením tím dostalo se tedy sankce zásahu do nabytých již práv obecních zaměstnanců ve směru právě naznačeném, že totiž z titulu své příslušnosti do některé kategorie nemohou nadále činiti nároků na požitky a jiné výhody v míře vyšší a příznivější, aniž by však z předpisu toho bylo lze dovozovati, že zákon zamýšlel tím dáti obci jakožto zaměstnavatelce titul k zásahu ještě dalšímu, totiž ve směru, že mohla by dodatečně přezkoumati platně již založenou příslušnost jednotlivých svých zaměstnanců do určité kategorie a změniti zařazení to v neprospěch osob těch z důvodu, že jsou zde okolnosti, za nichž by zaměstnanec ten při aplikaci předpisů platných pro zaměstnance státní do kategorie té se nebyl dostal.
Že tomu je tak a že zákon oním předpisem nezamýšlel všeobecnou novou úpravu služ. poměru obecních zaměstnanců i v tomto směru, vychází i z další úvahy, že totiž k onomu snížení požitků, práv a právních nároků zaměstnanců obecních dojíti má jen tehdy, když při srovnání s odpovídající kategorií zaměstnanců státních objeví se ve prospěch zaměstnanců obecních nějaké plus, následkem čehož tehdy, když ono plus při některé kategorii obecních zaměstnanců by zde nebylo, zákon na její příslušníky se nevztahuje a tudíž jejich dosavadního služ. poměru se nedotýká vůbec, tedy ani v otázce jejich zařazení do oné kategorie; nezakládá tedy v případě takovém zákon vůbec titulu ke změně služeb- ního poměru v jejich neprospěch. Poněvadž pak cíl zákonem sledovaný, totiž schematické snížení požitků, práv a právních nároků zaměstnanců obecních na úroveň požitků, práv a právních nároků zaměstnanců státních s otázkou, jak obecní zaměstnanec do té které kategorie se dostal, není v nutné příčinné spojitosti, neodpovídal by nejen doslovu, nýbrž ani intencím zákona závěr, že obec jako zaměstavatelka byla by oprávněna použíti ustanovení zákona k tomu, aby zvrátila celý dosavadní služební poměr zaměstnance přímo z kořene, a upravila jej znovu v jeho neprospěch podle pravidel platných pro zaměstnance druhu jiného, zejména i v otázce zcela samostatné, totiž platně již provedeného zařazení obecního zaměstnance do té které kategorie, jakmile ona schematická úprava budoucího služ. poměru obecního zaměstnance by se jen dotkla jeho požitků, práv a právních nároků. Schválil-li tudíž žal. úřad postup měst. zastupitelstva v L., jímž přeřadilo st-le z kategorie konceptních úředníků skupiny A do skupiny C a důsledně i do nižší hodnostní třídy a platového stupně, než dosud se nalézal, spatřuje dostatečný právní základ k takovému opatření v § 19 zák. č. 394/22, nemá tento jeho výrok opory v normě, jíž se dovolal, pročež bylo výrok ten zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 4313. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 204-206.