Č. 4426.

Státní zaměstnanci: * Na vyplácení diet z důvodu vedení dvojí domácnosti na dobu delší jednoho roku nemá státní zaměstnanec podle usnesení ministerské rady z 9. prosince 1919 právního nároku.
(Netýká se Slovenska ani Podkarpatské Rusi.)
(Nález ze dne 19. února 1925 č. 3348.)
Věc: Karel L. v H. proti ministerstvu zemědělství o diety.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: St-l byv jako obvodní zvěrolékař v T. dnem 25. května 1921 jmenován veterinárním asistentem (později státním zvěrolékařem) u osp-é v D., nastoupil službu v D. dne 29. května 1921. Na. žádost st-lovu ze 6. června 1922, v níž poukazoval na to, že se mu dosud nepodařilo v D. nalézti byt pro rodinu a v níž se domáhal poukazu diet z důvodu vedení dvojí domácnosti, byly st-li poukazem presidia zsp-é v Brně z 22. července 1922 za dobu od 1. června 1921 do 31. května 1922 poukázány diety 7124 Kč. Podáním z 9. prosince 1922 prosil st-l o přiznání diet za dalších 6 měsíců z toho důvodu, že dosud se mu nepodařilo získati v D. byt pro rodinu, kterou je nucen stále míti v T. Když pak v šetření žal. úřadem prováděném osp v D. dne 7. února 1923 podala zprávu, že st-l v době od 1. června 1921 do 1. června 1922, kdy požíval diet z důvodu vedení dvojí domácnosti, sice dojížděl pravidelně každého dne ke své rodině do T. a tudíž v době té od své rodiny odloučeně nežil, avšak celodenní stravu zaopatřovati si musil v D., nebylo nař. rozhodnutím žádosti st-lově za další výplatu diet vyhověno s odůvodněním, že diety pro dvojí domácnost příslušejí jenom v tom případě, žije-li zaměstnanec, jenž byl z úřední moci přeložen nebo jmenován do jiného úředního místa a nemohl se sem pro nedostatek bytů přestěhovati, úplně odloučeně od své rodiny. Předpoklad tento není splněn, dojíždí-li zaměstnanec do služby z bydliště své rodiny. Proto bylo dále v dohodě s min. fin. přesednictvu zsp-é v Brně uloženo, aby st-li diety za dobu od 1. června 1921 do 1. června 1922 vyplacené předepsalo k náhradě, ježto st-l dojížděl v této době pravidelně každého dne ke své rodině do T. resp. dojížděl do služby z bydliště své rodiny.
O stížnosti uvažoval nss následovně:
Nař. rozhodnutí obsahuje výroky dva, neboť
1. jednak zamítá se nárok na další výplatu diet za 6 měsíců,
2. jednak ukládá se st-li, aby diety za období od 1. června 1921 do 1. Června 1922 již obdržené vrátil.
St-l v obojím směru opírá nárok svůj o usnesení ministerské rady z 19. července 1919, resp. z 9. prosince 1919. Pokud jde o nárok ad 1., zní usnesení ministerské rady z 9. prosince 1919 v ten rozum, že ve zcela výjimečných případech, ve kterých bude nade vši pochybnost zjištěno, že žadatelé beze své viny nemohli sobě opatřiti byt, může příslušné ministerstvo v dohodě s min. fin. státním zaměstnancům na zvláštní jejich žádost povoliti vyplácení diet na dobu delší jednoho roku. St-l sám interpretuje ustanovení toto jako zmocnění ministerstev k povolování diet na dobu delší jednoho roku. Z toho plyne, že cit. usnesení z 9. prosince 1919 neposkytuje státním zaměstnancům právního nároku na výplatu diet za dobu delší jednoho roku, a odepřel-li tedy žal. úřad st-li výplatu diet za dalších 6 měsíců, neporušil zákona. Nemohla tedy stížnost ve směru ad 1. býti shledána důvodnou.
Proti výroku ad 2. o vrácení vyplacených již diet brojí stížnost námitkou nezákonnosti, kterou spatřuje v tom, že nař. rozhodnutí pokládá za předpoklad nároku »úplnou odloučenost od rodiny«, kdežto podle usnesení ministerské rady jest přiřknouti nárok na diety oněm zaměstnancům, »kteří nemohli svoji domácnost, kterou měli s manželkou, dětmi nebo sourozenci, přestěhovati pro bytovou nouzi do nového úředního místa«.
Nss neshledal stížnost v tomto bodě důvodnou. Služ. pragmatika neobsahuje žádných ustanovení o odškodnění úředníka nově do státní služby jmenovaného — jakým právě byl st-l, — za přestěhování do služ. místa jemu přikázaného.
§ 58 služ. pragmatiky, odst. 2 má na mysli případy přeloženi státního zaměstnance již ustanoveného a odkazuje na zvláštní v té příčině vydané předpisy.
St-lem tvrzený nárok na přiznání diet z důvodu ve stížnosti uvedeného dlužno tedy posuzovati jediné podle usnesení ministerské rady z 9. prosince 1919 resp. z 19. července 1919. Podle tohoto usnesení poskytují se diety oněm úředníkům a zřízencům, kteří nastupujíce službu nemohli svoji domácnost, kterou měli s manželkou, dětmi, rodiči nebo sourozenci, přestěhovati pro bytovou nouzi do nového úředního místa. Usnesení toto předpokládá, že úředník žije odloučeně od své rodiny. Diety, o nichž mluví cit. usnesení ministerské rady, jsou náhradou za újmy, které státní zaměstnanec trpí tím, že podstatné složky života v rodinné domácnosti (byt, strava, prádlo a pod.) v novém svém působišti uplatňovati musí zcela mimo pravidelnou svoji domácnost.
Než stížnost brojí i proti skutkovému základu nař. rozhodnutí, podle něhož st-l pravidelně každého dne dojížděl z D. ke své rodině do T. resp. dojížděl do služby z bydliště své rodiny, a namítá jednak, že skutkový tento základ není správný, ježto st-l v D. bydlil v hostinci a jen, pokud to služební zájmy připouštěly, ke své rodině do T. dojížděl, jednak, že porušena byla i zásada slyšení stran, ježto výsledek úředního šetření nebyl st-li sdělen, aby se o něm mohl vysloviti, po případě protidůkazy nabídnouti. Tuto výtku shledal nss důvodnou. Nař. rozhodnutí opřeno bylo po stránce skutkové o zprávu předsednictva zsp-é v Brně z 27. července 1923, tato se pak opírala o zprávu osp-é v D.; ze spisů není zřejmo, že by výsledek šetření byl býval zjištěn za účasti st-lovy, resp. že by st-l o zjištěných skutkových okolnostech byl býval slyšen.
V tomto směru trpí tedy nař. rozhodnutí podstatnými vadami řízení, pro které musilo býti zrušeno dle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 4426. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 425-427.