Č. 4457.

Zemští úředníci: I. * Provdání »pomocné manipulační úřednice zemské« neopravňuje zemský správní výbor, aby ji propustil ze služby (Čechy). — II. O úpravě právních poměrů zemských zaměstnanců.
(Nález ze dne 28. února 1925 č. 3961.)
Věc: Hermína B. v Praze proti zemskému správnímu výboru v Praze (místotaj. Dr. Frant. Hoch) o propuštění ze služby zemské.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: St-lka byla přijata jako výpomocná manipulační síla do zemských služeb dne 22. listopadu 1915. Dekretem z 16. prosince 1919 jmenována manipulační pomocnou úřednicí. Sub pres. 22. prosince 1922 podalo ředitelství zemského archivu, jemuž st-lka byla přidělena, oznámení, že st-lka uzavírá dne 22. prosince 1922 sňatek s Ing. Ctiborem B. Podle referátu, podaného ve věci v sezení zsv-u dne 29. března 1923, oznámila st-lka uzavření sňatku dodatečně také ještě osobně referentu a zároveň přednesla žádost, aby i na dále byla ponechána v zemských službách.
Žal. úřad vycházeje z toho, že st-lka jako pomocná manipulační úřednice nemá nároku na to, aby byla ponechána ve službě, a že naopak ve smyslu usnesení zv-u z 20. prosince 1911 sluší míti za to, že se provdáním dobrovolně vzdala zemské služby, zamítl na základě usnesení z 29. srpna nař. výnosem žádost její za ponechání ve službě zemské i po provdání, a jenom výjimečně jí povolil, aby opustila zemskou službu teprve koncem 1923.
Proti tomuto výnosu směřuje stížnost, o níž nss uvážil: — — —
Spor zhušťuje se na otázku, zda u zemské pomocné manipulační úřednice provdání je důvodem pro jednostranné rozvázání služebního poměru se strany zaměstnavatele. Aby mohla býti zodpověděna, dlužno především zjistiti, jakou povahu a kvalitu v organisaci zemské služby české má služební poměr pomocných manipulačních úřednic.
Podle úpravy služ. poměrů zemských zaměstnanců, jak je vylíčena ve sněmovní zprávě z 12. ledna 1910, tisk XII, dělí se stav úřednictva kancelářského ve dvě kategorie: vyšší kategorii vlastního »úřednictva kancelářského« a nižší kategorii »pomocného úřednictva manipulačního«. Mužským pomocným silám kancelářským zabezpečuje se po čtyřleté bezvadné službě postavení pomocných úředníků manipulačních. Služební postavení úřednictva posléze uvedeného označuje se výslovně jako »postavení definitivních úředníků zemských se všemi nároky a důsledky z postavení takového plynoucími«, které se liší od postavení vlastního kancelářského úřednictva jenom nižším základním služným a skrovnějším postupem. Bylo právě jedním z hlavních účelů úpravy, zjednati dosavadním pomocným silám možnost nabýti postavení definitivních úředníků, i když nelze jich ustanoviti hned úředníky kancelářskými ve vlastním slova smyslu.
Na této definitivní povaze služ. postavení pomocných úředníků nebylo ničeho změněno ani pozdějšími usneseními zv-u, ani usnesením vlády z 21. července 1921.
Cit. sněmovní zpráva z 12. ledna 1910 má na mysli pouze pomocné manipulační úředníky mužské. Ženy byly tehdy zaměstnávány v zemských službách jenom v postavení »pomocných sil ženských«, jako síly provisorní, kdykoliv vypověditelné. Úprava poměru jejich provedena usnesením z 20. prosince 1911, jímž normovány nově jejich platy a platový postup, a zajištěny jim zaopatřovací nároky. Uváží-li se, že usnesení — vydané v krátké době po oné sněmovní zprávě — mluví důsledně o »pomocných silách ženských«, a nikoli o »pomocných úřednicích manipulačních«, upravuje platové a postupové poměry jejich počínajíc hned přijetím jich do zemské služby, a to odchylně od zmíněné úpravy poměru pomocných úředníků manipulačních, sazbami nižšími, a nedává nijak znáti, že by chtělo podstatu dosavadního provisorního služebního postavení jejich nějak změniti, dlužno souditi, že tehdy zemský výbor nechtěl ještě zříditi kategorii »pomocných manipulačních úřednic«, resp. zařaditi ženské pomocné síly do kategorie pomocných manipulačních úředníků, utvořené dle disposic sněmovní zprávy z 12. ledna 1910, nýbrž toliko upraviti poměry pomocných sil ženských jako takových, tedy sil, které neměly ještě charakteru úřednického a stály v stejné řadě s oněmi pomocnými silami mužskými, které neabsolvovaly dosud čtyřletí potřebného pro zařazení do kategorie pomocných úředníků manipulačních.
Teprve usnesení zsk ze 4. března 1918 dává pomocným silám ženským, vyřizujíc jejich žádost za zařazení do státu pomocných úředníků manipulačních, po 8 leté služební době základní plat a nárok na trienálky v téže výši, jak normovány pro pomocné úředníky manipulační, a usnesení zsv-u z 12. března 1919 zaručuje jim pak stejně jako silám mužským již po 4 letech platové postavení úplně stejné s pomocnými úředníky manipulačními. Usnesením ze 17. dubna 1919 vysloveno principielně, že silám ženským se má dostati »úplně téhož postavení jako silám mužským se stejnou služební dobou«. Usnesení to mluví již o »manipulačních pomocných úřednicích« a otevírá jim přístup i do kategorie vlastních úředníků kancelářských. Teprve těmito usneseními zřízena kategorie »pomocných manipulačních úřednic«, resp. silám ženských přiznáno zařadění do kategorie »pomocných úředníků manipulačních«. Referát z 9. listopadu 1920 pak výslovně konstatuje: Po čtyřleté úplně uspokojující službě stávají se tyto manipulační pomocné síly — bez rozdílu jde-li o sílu mužskou či ženskou — manipulačními pomocnými úředníky resp. úřednicemi, a dosahují tak postavení definitivních úředníků resp. úřednic zemských se všemi nároky a důsledky z postavení takového plynoucími«.
Z toho, co uvedeno, patrno, že st-lka, byvši dekretem ze 16. prosince 1919 jmenována manipulační pomocnou úřednicí, nabyla postavení definitivní úřednice zemské se všemi nároky a důsledky z postavení toho plynoucími.
Jaký je obsah pojmu definitivy v české zemské službě, není nikde autoritativně vysloveno. Dlužno proto vycházeti z pojmu definitivy, jak se vytvořil ve veř. služebním poměru vůbec. Def. služ. poměr klade se proti služ. poměru provisornímu, kdykoliv vypověditelnému, jako služ. poměr nevypověditelný, který může zaměstnavatelem jednostranně bez souhlasu zaměstnance býti rozvázán jenom z určitých, v příslušných služebních normách stanovených důvodů, to je podstatou definitivy.
Dlužno tedy zkoumati, zda podle služebních předpisů platných v české zemské službě je provdání uznáno za důvod, který opravňuje zv k propuštění definitivní úřednice.
Zemské zřízení české ustanovuje v § 25, že sněmu zemskému náleží usnesení činiti o systemisování úřednictva a služebnictva, které se zv-u přidá nebo pro spravování některých věcí zřídí, jakož i o systemisování platů tohoto úřednictva a služebnictva; též mu náleží ustanovovati, jakým způsobem se má toto úřednictvo a služebnictvo jmenovati a disciplinárně k němu přikročovati, i jaké má míti platy na odpočinku a platy zaopatřovací; kromě toho mu náleží sdělávati základy k instrukcím, ježto se úřednictvu dají v příčině vykonávání služby. Zv-u náleží podle § 26 říditi službu úředníků a služebníků pod ním postavených a přihlížeti k této službě. Základy služebního práva zemských zaměstnanců sluší tedy hledati — pokud by v jednotlivých směrech nebylo tu snad specielní úpravy zákonné, — čehož pro otázku dnes na soud vznesenou nesporně není — v usneseních sněmu, dále v usneseních zv-u, jemuž v základě § 2 zem. zřízení bylo dlužno přiznati kompetenci, aby v době, kdy sněm zemský záležitosti naň vznesené vyřizovati nemohl, sám příslušná usnesení činil, a posléze důsledkem ustanovení § 1 zák. z 9. dubna 1920 č. 280 Sb. v usneseních vlády republiky. Mohlo by tedy ovšem oprávnění zv-u, zrušiti jednostranně služební poměr definitivních zaměstnanců zemských, založeno býti také takovýmto usnesením sněmu, zv-u nebo vlády, arciť jen bez újmy práv před vydáním takového usnesení již nabytých. Potud nelze tedy souhlasiti se stížností, že by oprávnění takové mohlo míti základ svůj jen ve formálním zákoně.
Žal. úřad poukazuje tu především na usnesení zv-u z 20. prosince 1911 o úpravě poměru pomocných sil ženských, které stanovilo, že provdání znamená dobrovolné vzdání se služby. Než nehledě ani k tomu, že tato část usnesení nebyla zaměstnanectvu publikována — jako se stalo ohledně první části tohoto usnesení, upravující hmotné poměry pomocných sil ženských, cirkulářem z 27. prosince 1911 — bylo již shora poukázáno na to, že usnesení z 20. prosince 1911 upravuje toliko poměry pomocných sil ženských a nemůže tedy vztahováno býti na pomocné úřednice manipulační, kterážto kategorie v r. 1911 ještě neexistovala a byla zřízena teprve v r. 1918 resp. 1919 se služ. postavením od postavení pomocných sil ženských podstatně jiným.
Rovněž nelze nař. rozhodnutí opírati o usnesení zsv-u z 25. září 1919, které vycházejíc z názoru, že manipulační pomocné úřednice spadají pod pojem »praktikantů« ve smyslu oběžníku z 2. prosince 1875, a mají tedy k provdání zapotřebí povolení zv-u, stanoví, že pomocným úřednicím může býti povoleno, aby provdavše se setrvaly ve službě zemské. Neboť usnesení to zůstalo interním a nebylo zaměstnanectvu publikováno. Tento nedostatek publikace nemohl arciť býti nahrazen — jak se domnívá odvodní spis — tím, že usnesení bylo skutečně prováděno a tím prý stalo se notorickým. Neboť v tom, že zsv skutečně určitým způsobem postupoval v konkrétních případech proti jednotlivým úřednicím i když se tak dalo snad důsledně, nelze spatřovati ještě projev normativní vůle jeho, že se stále a všeobecně tak díti má, a není proto možno v tomto skutečném provádění shledávati ani materielní publikaci onoho usnesení, která by z něho činila služební normu účinnou pro všechny zaměstnance. Odvodní spis sám ostatně nepřímo to doznává, když praví, že zsv usnesení z 25. září 1919 nepublikoval, ježto chtěl otázky s provdáním úřednic související souhlasně se správou státní teprve upraviti. Samozřejmě nelze žádného významu přiznati ani usnesení z 27. dubna 1921, publikovanému oběžníkem z 29. dubna 1921, neboť jednak nestanoví samo žádných pravidel, nýbrž toliko příští vydání jich slibuje, jednak bylo vydáno v době, kdy st-lka byla již definitivní úřednicí a nemohlo se tedy dotknouti práv, jichž dosažením tohoto postavení již nabyla.
A konečně nemůže se rozhodnutí opírati ani o oběžník zv-u z 2. prosince 1875, jenž stanoví, že praktikanti mají k sňatku zapotřebí povolení úřadu. Podle shora cit. sněmovní zprávy z 12. ledna 1910 kategorie vlastních kancelářských úředníků a kategorie pomocných úředníků manipulačních jsou úplně samostatné. Byť i kancelářští úředníci ve vlastním slova smyslu vybírali se z kategorie pomocných manipulačních úředníků, přece má tato kategorie, zřízená pro síly zaměstnané nižšími pracemi kancelářskými, své vlastní určení, příslušníci její nemají nároku na přeřadění do kategorie vlastních úředníků kancelářských, a nelze je tedy pokládati za »čekatele« na místa úředníků kancelářských, které by bylo lze rovnati »praktikantům« ve smyslu oběžníku z r. 1875.
Jiných usnesení sněmu, zv-u nebo vlády ohledně vlivu provdání definitivní úřednice zemské na trvání jejího služ. poměru podle spisů není. Mohlo by tedy přijíti subsidiárně v úvahu ustanovení § 16 instrukce pro zv z 31. května 1864, které praví, že zv-u přísluší propouštěti úředníky ze služby, pokud sněm nic jiného nestanoví, podle předpisů vydaných pro úředníky státní. Avšak ani pro obor služby státní není všeobecného předpisu, který by stanovil, že definitivní úřednice státní provdáním pozbývá svého služ. místa.
Poněvadž tedy ani není v oboru zemské služby české žádné normy, která by stanovila, že služební poměr definitivní úřednice zemské provdáním jejím se rozvazuje, po případě, že zv je oprávněn takovou úřednici, když se provdá, i bez jejího souhlasu jednostranně propustiti, ani — jak nesporno — výhrada taková specielně pro st-lku při jmenování jejím nebo později stanovena nebyla, plyne z toho závěr, že zsv nebyl oprávněn služební poměr její následkem provdání jejího jednostranně rozvázati.
Poukazuje-li posléze žal. úřad — odvolávaje se na cirkuláře z 2. prosince 1875 a z 29. dubna 1921, — že st-lka dle povinnosti svůj sňatek předem včas neohlásila, jest k tomu podotknouti — nehledě ani na to, že dle údajů sama odvodního spisu st-lka učinila oznámení ještě před sňatkem svému služ. úřadu, a že nějaká lhůta pro toto ohlašování předepsána není — že mohlo by snad opomenutí této ohlašovací povinnosti zakládati nějaký disc. přestupek, nemůže však býti důvodem pro propuštění ze služby cestou administrativní, když taková sankce na pouhé neohlášení stanovena není.
Z uvedených důvodů bylo nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

Č. 4457. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 484-488.