Č. 4516.

Pozemková reforma: Vlastník zabrané nemovitosti jest povinen hraditi a předem založiti komisionelní výlohy spojené s řízením o žádosti jeho za propuštění půdy ze záboru podle § 11 záb. zák.
(Nález ze dne 14. března 1925 č. 676.)
Prejudikatura: Boh. 4085 adm.
Věc: Filip K. a Marie K. majitelé velkostatku M. proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze o komisionelní výlohy.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem z 8. června 1924 nařídil stpú místní řízení o žádosti st-lů za propuštění půdy dle § 11 záb. zák. a vyrozumívaje o tom st-le, dodal: »Dle § 24 min. nař. ze 3. července 1854 č. 169 ř. z. jste povinni hraditi náklady se shora uvedeným místním šetřením spojené a vyzýváte se tudíž, abyste do 3 dnů poštovní poukázkou, označenou shora uvedeným jednacím číslem, hospodářské správě stpú-u zálohou na tyto náklady zaslali částku 2000 Kč«.
Proti tomuto dodatku podávají st-lé stížnost k nss, o níž soud uvážil takto: V daném případě jest na sporu otázka, zda výlohy spojené s místním šetřením, konaným o žádosti vlastníka zabraného majetku za propuštění půdy dle § 11 zák. záb., má nésti žadatel sám, či zda výlohy ty tvoří součást nákladů spojených s prováděním pozemkové reformy, jež zatěžují stát. Nss vyslovil již v nál. Boh. 4085 adm., že stpú jest oprávněn žádati od stran náhradu komisionálních výloh, jež mu vzešly řízením konaným v záležitosti strany, a že si také může od strany vyžádati zálohu na tyto výlohy. Na tomto náhledu setrval nss i v tomto případě, a může se tudíž dále jednati jediné o to, zda řízení prováděné za účelem zjištění, které nemovitosti propustiti jest vlastníku dle § 11 zák. záb., jest šetřením konaným v záležitosti strany.
Svrchu cit. nálezem uznal nss, že za výlohy vzešlé v záležitosti stran pokládati jest výlohy, jež vznikly úřadu v řízení o nároku vlastníka na ponechání nemovitostí historicky nebo přírodně památných dle § 20 zák. příd.
Nejinak jest tomu, jde-li o výlohy vzešlé v řízení o nároku vlastníka dle § 11 zák. záb., jehož doplněním je právě nárok vlastníkův dle § 20 zák. příd., neboť i tu jde o zjištění, které pozemky mají ve prospěch vlastníka dle jeho žádosti ze záboru býti propuštěny a jemu ponechány, tedy o úřední činnost konanou k žádosti strany a v jejím zájmu.
Nerozhodnou je okolnost, zda výrok stpú-u je povahy konstitutivní či deklarativní, na kterémžto rozeznávání staví stížnost své námitky, neboť rozhodným je jedině, jde-li o záležitost strany či nikoliv. Nepřípadnou je rovněž námitka, že výlohami řízení nemůže býti zatěžován vlastník, jemuž se majetek odnímá, neboť řízení dle § 11 zák. záb. nemá za účel odnětí zabraného majetku, nýbrž vybavení určité části jeho ze záboru, jež nesporně se děje v zájmu vlastníka.
Stížnost je tedy bezdůvodná a bylo ji zamítnouti.

Citace:

Č. 4516. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 617-618.