Č. 4453.

Učitelstvo: O významu pojmů »služební místo«, »úřední místo« a »učitelské místo« u středoškolských profesorů.
(Nález ze dne 28. února 1925 č. 17413/24.)
Prejudikatura: Boh. 3565, 3569 adm.
Věc: Josef B. v P. proti ministerstvu školství a národní osvěty (odb. rada Kar. Hrdina) stran místního přídavku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Výnosem žal. min. ze 17. dubna 1923 byla žádost profesora Josefa B. za přiznání místního přídavku pro město K. zamítnuta z důvodu, že pro určení místního přídavku učitelům středoškolským rozhodno jest toliko ustanovení § 51, odst. 1, věty 2 zák. o služ. pragmatice učitelské. Služebním místem rozuměti jest místo, kde jest profesor podle nařízení příslušných instancí povinen svůj úřad vykonávati. Za služební působiště bylo Josefu B. od 1. dubna do 31. srpna 1922 ustanoveno město Ch., od 1. září 1923 až do dalšího opatření P. i byl mu tedy zšr-ou poukázán správně za dobu, o kterou jde, místní přídavek pro toto město určený. Rozhoduje o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané, vycházel nss z těchto úvah:
Na sporu jest otázka, zda výnosy žal. úřadu z 24. března 1922 a z 2. srpna 1922, kterými byl st-l ve své vlastnosti jako profesor české státní reálky na K. »ve smyslu odst. 1 § 72 učitelské služ. pragm.« přikázán z moci úřední službou od 1. dubna 1922 až do dalšího opatření něm. stát. reálnému gymnasiu v P., přivoděna byla změna služebního místa st-lova ve smyslu § 51, odst. 1, věty 2. služ. pragm. a pozbyl-li proto nároku na místní přídavek k-ský.
St-l to popírá, vycházeje z názoru, že zaměstnán byl v Ch., pokud se týče působí dosud v P. pouze přechodně a že zůstává i nadále jeho služebním místem systemisované služební místo na čes. stát. reálce v K., jež mu bylo propůjčeno dekretem min. škol. z 28. května 1920, poněvadž prý tohoto svého místa mohl pozbýti toliko definitivním přeložením na jiné úřední místo, což se nestalo.
St-li dlužno dáti potud za pravdu, že byv cit. dekrety toliko přikázán službou až do dalšího opatření reál. gymnasiu v Ch., pokud se týče reál. gymnasiu v P., nenabyl tímto opatřením jiného systemisovaného učitelského místa, tudíž ani nějakého systemisovaného učitelského místa na zmíněných dvou ústavech a že tudíž zůstává i nadále držitelem systemisovaného místa profesorského na stát. reálce v K., na které byl svého času jmenováním dosazen.
Z toho však nikterak neplyne, že by mu po tak dlouho, dokud tohoto systemisovaného místa nepozbyl, příslušel nárok na místní přídavek k-ský za každých okolností, tudíž i v tom případě, když koná službu na jiném působišti.
Naopak vysvítá již z toho, že jsou místní přídavky odstupňovány vzhledem ke skutečným anebo aspoň zákonem předpokládaným drahotním poměrům v působišti úředníka (učitele) a jsou vyměřeny pro místa s větší populací jen proto vyšší částkou, poněvadž v takovýchto místech podmínky životní jsou vyšší, že úředník působící v místě s vyšším místním přídavkem, kterýžto přídavek podle intence zákona jeví se býti pouhou náhradou za relativně větší výdaje životní, požívá in abstracto téže odměny jako úředník v místě s nižším místním přídavkem. Vzhledem k tomu zůstávají celkové příjmy úředníků působících v různých místech svou povahou stejnými a mění se jenom v míře nepatrné jejich ciferní určení právě vzhledem k různosti životních podmínek v jednotlivých místech (viz nál. Boh. 3569 adm.).
Z toho se pak přirozeně podává, že zásadně má požívati státní zaměstnanec takového místního přídavku, který přísluší právě onomu služebnímu místu, ve kterém službu skutečně vykonává.
Zásada tato našla výrazu i v § 51 služ. pragm. učitelské z 28. července 1917 č. 319 ř. z., jehož první odst. věta druhá stanoví, že »při změně služ. místa přísluší učiteli aktivitní přídavek novému služebnímu místu přiměřený od prvního dne měsíce, který jde po sproštění učitele od jeho dosavadního zaměstnání.«
Namítá-li stížnost, že v daném případě nemůže cit. předpis vůbec býti směrodatným, poněvadž nebyl st-l do Ch., pokud se týče do P. přeložen, nýbrž tamním ústavům pouze službou přikázán a že proto i nadále jest K. jeho služebním místem, nelze námitku tuto uznati důvodnou.
Stížnost zřejmě nerozeznává mezi pojmy, pokud se týče směšuje pojmy »úřední«, »služební místo«, kterýchž výrazů používá promiscue český text zák. z 28. července 1917 č. 319 ř. z. — § 35 »vzdálení se z úředního místa«, § 42, 2. odst. »vzdáliti se ze služ. místa«, §51, odst. 1 »změna služ. místa«, »novému služ. místu« a § 72, odst. 3 »přeložení na jiné služ. místo«, kteréžto výrazy znamenají geografické určení, čili mají na mysli místo učitelského působiště profesorova a pojmy »služební místo« podle německého textu »Dienstposten« — § 55 udílení vyšších služ. míst« a § 72, odst. 1 »jeho schopnosti odpovídající služební místo«. Těchto poslednějších výrazů užívá zákon, aby tím označil služ. místa, která v jednotlivých odvětvích státní správy jsou jako součástky celé organisace dotyčného odboru veřejnou státní správou k tomu účelu určena, aby jimi vykonávala svou vrchnostenskou moc, pokud se týče v oboru školském poskytovala vyučování.
Služební místo, jež některý profesor zastává, může, ale nemusí býti totožné se »systemisovaným učitelským místem« (§ 62 učitel. služ. pragm.), na které byl buď k vlastní žádosti jmenováním anebo z moci úřední přeložením dosazen.
Vždyť předpis § 72, odst. 1, podle něhož učitel ve svém služebním odvětví a oboru, kterému náleží, nebo povýšením může přeložen býti na každé jiné, jeho schopnosti odpovídající služ. místo, zřejmě a vědomě nečiní rozdílu mezi učiteli definitivně na systemisovaná místa jmenovanými a ostatními učiteli, na něž se služ. pragmatika vztahuje (čl. 1. služ. pragm.), neboť musí školské správě býti ponechána možnost, aby mohla i definitivního učitele z důvodů, jichž uvážení a hodnocení jenom úřadu přísluší, na jiné působiště přeložiti.
Zbývá tudíž jenom námitka, že st-l vůbec na jiný ústav přeložen nebyl, poněvadž žalovaný úřad neměl vzhledem k znění cit. výnosů z r. 1922, jimiž byl st-l ústavům v Ch. a P. jenom »službou přikázán«, úmyslu jej na jiný ústav přeložiti.
Ani tato námitka není důvodná. Neboť byť i bylo nutno přiznati, že žal. úřad, čině zmíněná opatření, neužil — jak by byl učiniti měl — výrazu, jakého používá cit. § 72, nelze přece ve zmíněném opatření, když se úřad při tom výslovně opřel o předpis § 72, odst. 1, jenž jedná podle svého nadpisu a podle svého znění jenom o »přeložení učitele« a zařazen jest v oddílu 5., nadepsaném »Změny ve služ. poměru a jeho zrušení, spatřovati nic jiného, než přeložení st-le nejenom na jiné služ. místo (Dienstposten), nýbrž zároveň vzhledem k tomu, že ona nová služ. místa nalézají se i v jiném úředním místě (Dienstort), na jiné úřední působiště, kteréžto opatření mělo pak po rozumu § 51, odst. 1, věty druhé služ. pragm. za následek i ztrátu nároku na vyšší místní přídavek.
Bylo proto rozhodnouti, jak v enuntiátě uvedeno.

Citace:

Č. 4453. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 477-479.