Č. 4465.

Známky: Přípustnost zobrazení lva ve známce zřetelem na čsl. státní znak.
(Nález ze dne 2. března 1925 č. 4165.)
Prejudikatura: Boh. 2991 a 3242 adm.
Věc: Firma »Ultramarinfabriken A. G. vormals L. & Consorten« v Kolíně n. R. (adv. Dr. Otto Gellner z Prahy) proti ministerstvu obchodu (odb. r. Kar. Weber) o ochrannou známku.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím vyslovilo žal. min. dle § 21 lit. d) zák. o ochraně známek ze 6. ledna 1890 č. 19 ř. z., že známka pro st-lku u obchod. a živn. komory v Praze pro ultramarin v každé formě k zápisu přihlášená a tam pod č. — Vídeň, — ohl. Praha zapsaná, neměla býti zapsána z důvodu § 4 cit zák. Zároveň min. nařídilo její výmaz ze známkového rejstříku.
V důvodech nař. rozhodnutí konstatuje se především, že známka obsahuje mimo jiné též vyobrazení heraldického lva, který jest k záměně podoben znaku republiky čsl, tedy znaku veřejnému a že by známka odporovala ustanovení § 4 známk. zák. ze 6. ledna 1890 č. 19 ř. z. Na námitky st-lčiny reaguje se pak takto: »Obrazec lva jest heraldicky proveden a svým celkovým provedením upomíná na lva znaku čsl. republiky, při čemž přihlížeti jest toliko k celkovému dojmu zrakového obrazce, nikoli však k jeho podružným detailům. Nepatrné úchylky lva ve známce od lva čsl státního znaku nepadají tudíž na váhu. Rozdíly postihne ovšem znalec heraldiky, nikoli však obyčejný kupec, jenž si nepovšimne detailů, neměnících ničeho na charakteristickém celkovém rázu znaku a tudíž ve smyslu práva známkového bezvýznamných (§ 25 známk. zák. z r. 1890 a § 3 známk. novely z r. 1895). Tvrzení ochranitelky, že lev vyskytuje se také ve znacích jiných států a že i v takových státech byla známka registrována, je lhostejno pro daný případ, jelikož okolnosti té obyčejný kupec nezná a ve lvu známky bude spatřovati výlučně lva čsl. státního znaku. Známka byla by mohla býti zapsána dle § 4 známk. zák. jen tenkráte, kdyby chranitelka prokázala právo k použití tohoto zvláštního označení«.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvažoval nss takto:
Podle § 4 známk. zák. ve znění upraveném zák. ze 24. července 1919 č. 471 Sb. smějí býti známky, jejichž součástí jest veřejný znak, registrovány jen tehdy, když na základě nynějších ustanovení právo k užívání znaku bylo dříve prokázáno.
Jak bylo již uvedeno, praví se v důvodech nař. rozhodnuti na počátku, že známka obsahuje mimo jiné vyobrazení heraldického lva, který jest k záměně podoben znaku republiky čsl. V dalších pak vývodech se tvrdí, že obrazec lva celkovým svým provedením »upomíná na lva znaku čsl. republiky«. Z těchto tvrzení, která se úplně nekryjí, možno usuzovati, že žal. úřad neodůvodňuje nař. výmaz známky tvrzením, že známky ty obsahují jako součást znak republiky čsl., nýbrž uvádí, že známka obsahuje obrazec heraldického lva, který jest »k záměně podobenec lvu ve znaku republiky čsl., po případě, který »upomíná na lva ve znaku čsl. repubilky«. Tak to chápe také stížnost, jež namítá, že tato okolnost zákaz známky ve smyslu cit. zákonitého ustanovení odůvodniti nemůže. Této námitce nelze upříti důvodnost.
Nss vyslovil v nál. Boh. 2991 a 3242 adm., že zákaz známky na základě § 4 cit. zák. bude možno v konkrétním případě pokládati za odůvodněný jen tenkráte, bude-li se opírati o zjištění, že známka obsahuje reprodukci — byť i ne zcela věrnou — veřejného znaku, tudíž znaku jako celku, t. j. obrazu, jenž určitými předpisy nebo snad i dávnou tradici za veřejný znak byl uznán. Pokud se tedy zákaz vyslovený nař. rozhodnutím neopírá o zjištění, že sporná známka obsahuje určitý veřejný znak, t. j. znak republiky čsl., nýbrž toliko o tvrzení, že lev ve známce obsažený jest podoben lvu v tomto znaku, není zákaz ten s cit. předpisem zákonným ve shodě.
Ale i kdyby další vývody nař. rozhodnutí, že přihlížeti dlužno k celkovému dojmu zrakového obrazu a nikoli k jeho podružným detailům, byly vyloženy v ten rozum, že min. shledalo v zobrazení lva ve známce použití státního znaku a nikoli jen část takového znaku, nebylo nař. rozhodnutí ve shodě se zákonem.
Min. v tomto směru uvádí, že detaily v provedení ujdou pozorností obyčejného konsumenta. Pokud se v těchto vývodech zračí myšlenka, že ze zákazu § 4 nelze vyjímati znaky, jež od některých veřejných znaků se liší jen v detailech, jest ovšem dáti žal. úřadu za pravdu, leč s druhé strany sluší, jak svrchu bylo vyloženo, po rozumu zákona trvati na tom, že pro použití předpisů § 4 jest rozhodující, zdali známka obsahuje určitý znak veřejný. Obraz lva v nejrůznějším provedení, také heraldickém, jest emblemem, jen se vyskytuje nejen ve velmi mnohých znacích veřejných, nýbrž jehož se užívá také zhusta jako symbolu, dekorace a pod., v různých vztazích, a to i v životě obchodním. Obraz lva v provedení heraldickém bude ve většině případů míti ve větší nebo menší míře podobnost se lvem ve státním znaku republiky čsl. Odporovalo by však po názoru soudu duchu onoho předpisu zákonného, kdyby již pro tuto podobnost samu bylo užívání heraldických lvů ve známkách všeobecně zabráněno. Aby zákaz podle § 4 známk. zák. byl odůvodněn, nestačí pouhá shoda v některých základních prvcích, nýbrž musí k této vnější podobnosti obrazu lva přistoupiti ještě určité positivní elementy, které takovému obrazu ve známce se vyskytujícímu dodávají rázu znaku, a to v daném případě znaku státního.
Žal. úřad však podle znění rozhodnutí neuvedl a patrně ani nezkoumal, jsou-li dány určité zvláštní okolnosti, dodávající známkovému lvu charakter znaku, nýbrž omezil se právě jen na srovnávání podobnosti lvů, maje za to, že již tato podobnost poskytuje podklad pro použití § 4 známk. zák.
Z uvedených důvodů bylo nař. rozhodnutí založené na mylném výkladu zákona zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 4465. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 508-510.