Č. 4428.
Veřejní zaměstnanci. — Administrativní řízení (Slovensko): Ministr pro Slov. není příslušný rozhodovati o opravném prostředku proti výroku župního správního výboru o existenci nároku býv. měštanosty města s regul. magistrátem na požitky služební a výslužební.
(Nález ze dne 20. února 1925 č. 3236.)
Prejudikatura: Boh. 1016, 1376 a 2060 adm.
Věc: Josef F. v P. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o služební požitky a pensi.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Vynesením z 25. dubna 1919 sprostil býv. župan župy šarišské Josefa F., měštanostu města Prešova, úřadu až do dalšího rozhodnutí, neučiniv žádného opatření ve příčině výplaty požitků resp. výslužného. Rozhodnutím z 28. července 1920 pak vyslovil, že má býti jmenovaný dán do výslužby dnem 1. května 1919.
V důsledku tohoto rozhodnutí dala městská rada města Prešova usnesením ze 17. září 1920 Josefa F. dnem 1. května 1919 do výslužby a vyměřila mu od tohoto dne výslužné částkou 9636 K pod podmínkou, že složí slib věrnosti.
K odvolání Josefa F. nařídil adm. výbor župy šarišské usnesením z 23. listopadu 1920 městské radě města Prešova, aby jmenovanému vyplatila všechny splatné peněžní i naturální požitky až do dne 31. října 1920 a pensi dnem 1. listopadu 1920 vyměřila. Výrok svůj odůvodnil adm. výbor tím, že podle § 12 zák. čl. 65:1912 nemůže býti úředník své služby sproštěn, aniž by se mu určila jeho pense aneb odbytné a nedoručilo o tom znějící usnesení. Poněvadž Jos. F. byl suspendován ještě býv. županem jako vládním komisařem bez určení požitků, a pense teprve v měsíci září 1920 byla městskou radou ustanovena, kteréžto usnesení bylo v měsíci říjnu doručeno, musí se jmenovanému vyplatiti požitky do konce října 1920 a pense od 1. listopadu 1920 poukázati.
Správní výbor města Prešova, vyhovuje předeslanému rozhodnutí, poukázal usnesením ze 4. května 1921 Josefu F. plat a všechny požitky i naturální až do konce měsíce října 1920 a upravil znova pensi jeho po rozumu rozhodnutí toho částkou 10774 K, počínajíc 1. listopadem 1920.
K odvolání městského hlavního fiškála zrušil ministr pro Slov. rozhodnutím ze 4. srpna 1921 dříve řečené usnesení adm. výboru župy šarišské z 23. listopadu 1920 jako nezákonné a vyslovil, že má Josef P. nárok na řádný plat až po 1. květen 1919 a od 1. června 1919 na pensi. V důvodech uvedl, že býv. župan byl nesporně na základě § 2 zák. č. 64/1918 oprávněn, sprostiti úřadu (vyzdvihnouti) státní, autonomní a podobné zaměstnance a na místo nich jmenovati jiné. Župan tohoto svého práva použil ve svých nařízeních č. 94/1919 p. a 94/2 pres., na nich spočívalo právo adm. výboru městského, vztahující se na výpověď, pensionování a jsou tedy dotčené části usnesení nižších stolic bezpředmětné. Ale chybují, vlastně se rozcházejí údaje o té otázce, do kdy Josef F. sloužil, jaký byl jeho poslední započítatelný požitek, kdy mu bylo doručeno usnesení župana, na základě čeho mu byly započteny válečné roky dvojnásobně, drahotní přídavky atd.
Rozhoduje o stížnosti, vytýkající předeslanému rozhodnutí nezákonnost, musil soud především z povinnosti úřední obrátiti svou pozornost k otázce, dostávalo-li se ministru pro Slov. pravomoci k tomu, aby ve sporném případě meritorně rozhodoval a pochodí-li tedy nař. rozhodnutí od orgánu k výroku takovému ze zákona povolaného.
Jak svrchu vzpomenuto, vyvolán byl výrok žal. úřadu odvoláním hlavního městského fiškála města Prešova a přezkoumával tudíž úřad ten na základě opravného prostředku jako vyšší instance správní rozhodnutí župního správního výboru.
Nss vyslovil však v ustálené judikatuře, tak zejména v nál. Boh. 1016, 1376 a 2060 adm. právní názor, že ministr pro Slov. není oprávněn vystupovati ani pořadem instančním ve věcech, kde proti rozhodnutí župního správního výboru připouští se stížnost k nss. —
Z toho je patrno, že otázka příslušnosti žal. úřadu k nalézání práva a tím i otázka zákonitosti výroku jeho závisí na tom, zda spor, jejž úřad svým výrokem chtěl řešiti, náleží k oněm, kde se proti výroku župního správního výboru připouštěla pouze stížnost k správnímu soudu čili nic.
V tom směru slušelo uvážiti, že podle § 27 zák. čl. 26:1896 o uh. správnímu soudu, zařaděného do 2. hlavy tohoto zák., náleží do pravomoci správního soudu spory o požitky, zaopatření a příspěvky (pensi, odbytné, vdovský, výchovný příspěvek a pohřebné) obecních (obvodních) notářů a jiných zaměstnanců obcí nebo měst s regulovaným magistrátem, jakož i příslušníků jejich, pokud je spornou otázka, zda zaměstnanci ti neb jejich příslušníci mají právní nárok na ony platy nebo jaká suma jim náleží z titulu za základ vzatého.
A podle § 20 cit. zák. článku nemůže ministr činiti žádných opatření ani z titulu práva dozorčího ve sporných otázkách, týkajících se věcí v 2. hlavě tohoto zákona vypočtených. V přítomném sporu tvrdil st-l v celém průběhu řízení správního, že mu náležejí aktivní služební požitky spojené s místem měštanosty města Prešova, města to s regulovaným magistrátem až do té doby, kdy bude pravoplatným způsobem dán do výslužby resp. činné služby spro štěn a uplatňoval tedy právní nárok na platy, vyplývající z jeho služ. poměru k městu Prešovu. Byla tudíž na sporu otázka existence nároku st-lova na požitky jako zaměstnance města s regulovaným magistrátem a byl proto podle dříve uvedených §§ 27 a 20 zák. čl. 26:1896 župní správní výbor župy šarišské konečnou správní instancí, která ve sporné věci mohla rozhodovati.
Je-li však rozhodnutí župního správního výboru ohledně požitku st-lových výrokem konečným po rozumu § 27 cit. zák. článku, použil hlavní městský fiškál, odvolávaje se ve věci té k žal. úřadu, nepřípustného opravného prostředku, žal. úřad nemohl o opravném prostředku tom pro naprostý nedostatek své pravomoci meritorně rozhodovati, a jest jeho výrok rozhodnutím úřadu absolutně nepříslušného, tudíž zmatečným.
I nezbylo než zrušiti je podle § 7 zák. o ss, aniž se soud mohl zabývati věcně obsahem výroku toho a námitkami stížnosti, týkajícími se merita věci.