Č. 4717.

Učitelstvo: Služebně přeložený učitel státní školy, podléhající služ. pragmatice z roku 1917 č. 319 ř. z., jehož manželství bylo rozloučeno a jenž v dřívějším působišti nevede domácnost s rodiči, dětmi neb sourozenci, nemá nárok na diety z titulu vedení dvojí domácnosti dle výn. min. fin. z 3. února 1910 č. 1643 pres. a dle usnesení ministerské rady z 19. července 1919, uvedených ve známost výn. min. škol. z 23. dubna 1919 č. 1007 a z 31. srpna 1919 č. 3399 pres. — II. Takovýto učitel nemá nároku na náhradu cestovného za cestu konanou z úředního příkazu z místa dočasného pobytu mimo služební působiště do místa služebního za účelem lékařské prohlídky.
(Nále z ze dne 19. května 1925 č. 13534/24.)
Věc: Richard W., učitel státní odborné školy ve Š. proti ministerstvu školství a národní osvěty o diety a cestovné.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad žádosti st-lově 1. za přiznání diet z titulu vedení dvojí domácnosti z důvodu, že st-l jest rozloučen a bezdětek, takže dvojí domácnost nevede a 2. za přiznání náhrady cestovních výloh na cestu konanou dne 30. listopadu a 1. prosince 1923 z D. do Š. k lékařské prohlídce, z důvodu, že dovolená, kterou řiditelství školy st-li povolilo, skončila dnem 10. října 1923, takže od 11. října 1923 měl býti v služebním místě.
Stížnost do rozhodnutí toho podanou neshledal nss důvodnou.
Podle § 63, odst. 2 služební pragmatiky učitelské z 28. července 1917 č. 319 ř. z., které jest st-l jako učitel na státní odborné škole tkalcovské podroben, řídí se nárok na diety, cestovní a substituční platy a stěhovací poplatky podle předpisů o tom vydaných.
St-l domáhá se nároku na diety resp. cestovné z důvodu 1. že byv přeložen z V. do Š., dojíždí z dřívějšího bydliště do místa nového svého působiště a 2. že byl z místa dočasného svého pobytu povolán k lékařské prohlídce do svého úředního působiště.
Prvý nárok odůvodňuje st-l tím, že má v dřívějším svém bydlišti zařízený byt, že toto bytové zařízení nemohl do nového působiště přenésti, poněvadž tam nedostal bytu a že následkem toho musí do nového působiště dojížděti, čímž mu vznikají výdaje na cestovném a na vyšší ceně za obědy. Předpis, o který tento svůj nárok opírá, neuvedl st-l ani v řízení správním, ani neuvádí ve stížnosti.
Také žal. úřad, zamítaje žádost st-lovu, se sice na žádný předpis neodvolal, z odůvodnění nař. rozhodnutí jest však patrno, že úřad opřel svůj zamítavý výrok o výnos min. fin. z 3. února 1919 č. 1643 pres. a o usnesení ministerské rady z 19. července 1919, kterážto ustanovení uvedlo min. škol. pro svůj obor ve známost svými výnosy z 23. dubna 1919 č. 1007 pres. a z 31. srpna 1919 č. 3399.
Podle ustanovení těch není však pouhá nemožnost přestěhování nábytku důvodem pro přiznání náhrady — diet —, nýbrž předpokládá se výslovně, že zaměstnanec v dřívějším svém bydlišti vedl domácnost společnou s manželkou, dětmi, rodiči nebo sourozenci a že tuto společnou domácnost nemůže přenésti do nového působiště.
Žal. úřad založil svůj zamítavý výrok ohledně nároku st-lem sub 1. uplatňovaného na okolnosti, že st-l je rozloučen a bezdětek a že tedy dvojí domácnost nevede. Stížnost tento předpoklad nepopírá, nýbrž naopak výslovně uznává. Pak nelze však shledati, že by nař. rozhodnutí bylo v rozporu se zákonem, když st-li diety nepřiznalo, poněvadž za uvedeného nesporného skutkového stavu není splněna podmínka uvedeného výnosu, což stížnost ostatně sama ani netvrdí. Že by však byl nějaký jiný předpis, který by z okolnosti stížností tvrzené o sobě dával nárok na náhradu resp. dietu, stížnost netvrdí a soud neshledal.
Ns neshledal však stížnost důvodnou ani, pokud uplatňuje domnělý st-lův nárok na náhradu výloh spojených s cestou k lékařské prohlídce. Diety a cestovní platy jsou náležitosti, jež přísluší zaměstnanci za úřední výkon resp. u příležitosti jeho mimo služební působiště a předpokládají tedy, že zaměstnanec vykonává svůj úřad mimo své pravidelné místo služební. Z této zásady vychází zřejmě také služ. pragmatika učitelská, vyhrazujíc v 2. odst. § 63 nárok na tyto náležitosti výslovně jen při venkovských služ. zaměstnáních a přiznávajíc v konečné větě § 43 náhradu normálních nákladů cestovních jen výminečně za cesty způsobené nepředvídaným povoláním v prázdninové dovolené. Z toho však se podává, že státnímu učiteli nárok na diety a cestovní platy nepřísluší, dostane-li se mu příkazu, aby se podrobil úřední prohlídce lékařské v úředním svém působišti v době, kdy dlí mimo toto místo, poněvadž v takovém případě není splněn základní předpoklad diet a cestovních platů, totiž že jde o služební výkon mimo úřední působiště. Vzhledem k tomu je okolnost, věděl-li žal. úřad o pobytu st-lově mimo služební jeho místo, nerozhodna.
Poukazuje-li stížnost k tomu, že úřad měl st-le dát prohlédnouti státním lékařem v Praze, sluší na to odpověděti, že úřad při posouzení toho, kterým lékařem chce dáti učitele prohlédnouti, není nijak vázán, když mu § 33 služ. pragmatiky učitelské po té stránce žádného omezení neukládá. Naopak bylo však usnesením ministerské rady z 16. března 1922, uveřejněným ve Věstníku min. škol. pod. č. výnosu 101 z 15. června 1922 č. 6, str. 264, pro úředníky podrobené služ. pragmatice z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. ustanoveno, že nelze cestovních požitků přiznati za cestu, kterou vykonal onemocnělý státní zaměstnanec do sídla státního lékaře z místa dočasného pobytu, jež jest mimo jeho stálé bydliště. Poněvadž pak ustanovení služ. pragmatiky učitelské se s ustanoveními služ. pragmatiky úřednické, o něž se uvedené usnesení ministerské opírá, kryjí, sluší míti za to, že zásada tímto usnesením vyslovená platí i pro státního učitele.
Není tedy stížnost odůvodněna a slušelo ji proto zamítnouti.

Citace:

č. 4717. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 988-990.