Authors:
= Boh. adm., 7 (1925), sv. 1
PDF

Č. 4783.


Státní zaměstnanci. Usnesení ministerské rady z 12. července a z 25. října 1923 nezakládají právního nároku pro státní zaměstnance na poskytnutí mimořádné odměny ve formě remunerací (t. zv. vysokoškolského přídavku).

(Nález ze dne 10. června 1925 č. 11639.)
Věc: Dr. Otto M. v Bratislavě proti ministerstvu s plnou mocí pro správu Slovenska stran vysokoškolského přídavku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 2. února 1924 domáhal se st-l mezi jiným druhé poloviny vysokoškolského přídavku za r. 1923 v obnosu 1260 K. Nař. výměrem bylo st-li sděleno, že mu vysokoškolský přídavek za H. pololetí 1923 nebyl přiznán vzhledem k vydaným interním předpisům z toho důvodu, ježto svým úředním působením po stránce kvalifikační nevyhovoval.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Usnesením ministerské rady z 12. července a 25. října 1923 byli předseda a členové vlády zmocněni, aby obdobně, jako se to stalo podle usnesení ministerské rady ze 7. srpna 1922 pro druhou polovici roka 1922, udělili státním zaměstnancům, u kterých je to odůvodněno buď funkcí, kterou zaujímají, nebo mimořádnými jich výkony, pro 1. a 2. polovici roku 1923 ve formě remunerací mimořádné odměny. Toto usnesení neobsahuje ničeho, z čeho by bylo lze dovozovati, že ministerská rada zamýšlela poskytnouti státním zaměstnancům nějaký nárok na mimořádné odměny. Usnesení vlády ze 7. srpa 1922 stanoví pak, jak ze znění jeho zřejmo, toliko směrnice pro postup úřadů k udělení remunerací povolaných, nikoli podmínky, jichž splnění by zakládalo právní nárok na udělení remunerace. Že usnesení to nemělo založiti právní nárok pro státní zaměstnance na zmíněnou odměnu, tomu svědčí také i ta okolnost, že usnesení nebylo vyhlášeno jako právní norma, nýbrž ústředními úřady sděleno jen úřadům platy zaměstnancům poukazujícím s interními pokyny pro postup úřadů při udílení odměn, jež neměly jiného účelu než docíliti, aby zachován byl úřady jednotný postup a které tudíž nebyly pro zaměstnance vůbec určeny.
Není-li však nároku na zmíněnou odměnu, pak nemohlo býti nař. rozhodnutím vůbec do subjektivního práva st-lova zasaženo, a žal. úřad nadbytečně odůvodňoval, proč st-li odměnu na druhou polovici roku 1923 nepřiznává.
Potom nebylo též třeba, aby se nss zabýval námitkami, jimiž stížnost snaží se vyvrátiti správnost odůvodnění nař. rozhodnutí, a bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.
Citace:
č. 4783. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1121-1122.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).