Č. 4334.

Vojenské věci: Před účinností zák. č. 154/1923 nebylo mno příslušno pensionovati býv. rak.-uh. voj. gážistu, který byl pravoplatně převzat jako aktivní gážista čsl; pramovoc tato příslušela vládě.
(Nález ze dne 19. ledna 1925 č. 14.338/24). Věc: Jan F. v Praze proti ministerstvu národní obrany o reaktivování.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l, jenž v bývalé armádě rak.-uherské sloužil jako gážista z povolání, posléze jako aktivní major, — v čsl. armádě pak od převratu fakticky rovněž aktivně sloužil a jenž přihláškou z 8. ledna 1919 žádal o převzetí v hodnosti gážisty z povolání v aktivní službě, byl výnosem mno z 23. července 1919 převzat do čsl. armády pouze jako gážista ve výslužbě a současně přeložen dnem 31. července 1919 do výslužby. Stížnost vznesená st-lem na přeložení do výslužby byla výnosem téhož min. z 5. srpna 1921 shledána oprávněnou a vzhledem na posudek zem. voj. velitelství nařízeno zařaditi st-le k řadové službě a jeho reaktivování beze ztráty pořadí s ohledem na dřívější přesazení do výslužby se všemi morálními a materielními důsledky (povýšení podle pořadí jemu příslušejícího a dodatečné přiznání aktivních požitků za dobu ztrávenou v poměru ve výslužbě).
Rozhodnutím mno ze 17. prosince 1921 byl právě uvedený výnos z 5. srpna 1921 zrušen a vysloveno, že přeložení st-lovo do výslužby, nařízené výnosem z 23. července 1919 zůstává v platnosti. Výnosem žal. min. z 3. ledna 1922 byl pak st-l přeložen dnem 31. ledna 1922 opět do výslužby a vyzván, aby předložil do konce února 1922 žádost o přiznání zaopatřovacích požitků, jež mu byly ode dne 1. února 1922 počínaje poukázány prozatímně.
Podáním z 27. února 1924 žádal st-l, aby mu byly ve smyslu výnosu z 5. srpna 1921 poukázány aktivní požitky za celou dobu, kterou neprávem ztrávil v poměru ve výslužbě, aby byl vyrozuměn o svém zařadění a aby bylo dodatečně provedeno jeho povýšení podle původního pořadí.
Nař. rozhodnutím z 19. března 1924 bylo st-li na toto jeho podání oznámeno, že žal. min. neshledává důvodů měniti svoje rozhodnutí, jež bylo intimováno výnosem ze 17. listopadu 1921 a které jest konečně platné.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Zákon z 19. března 1920 č. 194 Sb. poskytuje mno právo přijímati podle vlastního uvážení býv. rak.-uherské, rak. a uherské vojenské gážisty do vojenských služeb čsl. republiky jako čsl. vojenské gážisty (§ 1), nepřevzatým pak poskytnouti za určitých podmínek odbytné nebo zaopatřovací požitky (§§ 2 a 3). Byly-li pak již přijaty osoby, které podle odst. I. a 2. § 4 nemají nebo pozbyly nároku podle § 2, přikazuje zákon, aby byly propuštěny z pravidla bez jakýchkoliv nároků na zaopatření, výjimkou pak i s poskytnutím zaopatřovacích požitků neb odbytného.
Rozhodnutím mno z 5. srpna 1921 byl st-1 reaktivován se všemi morálními a materielními důsledky. Tím se stalo jeho převzetí do čsl. armády perfektním, a on se stal gážistou této armády v činné službě se zařaděním do řadové služby. Jen kdyby bylo trestním rozsudkem nebo po zvláštním šetření a řízení zjištěno, že st-l neměl nebo pozbyl nároku dle § 2 1. c, mohl by býti ze služby propuštěn (§ 4 zák. č. 194/20). Když však rozhodnutí mno ze 17. prosince 1921 o žádný z důvodů § 4, odst. 1 a 2 se neopírá a když rozhodnutí toto vzhledem k jeho obsahu nelze považovati ani za výrok vydaný na základě obnovy řízení, pak nelze na ně hleděti jinak, nežli jako přeložení aktivního vojenského gážisty do výslužby.
Poněvadž však, jak právě vysvětleno, st-l byl již převzatým čsl. gážistou, mohl býti dán do výslužby jen dle předpisů o tom platných a úřadem k tomu kompetentním. V době vydání rozhodnuti z 5. srpna 1921, ani v době vydání výnosu ze 3. ledna 1922 nebyl ještě ani vydán, tím méně byl účinným zákon ze 4. července 1923 č. 154 Sb., který obsahuje předpisy o přeložení do výslužby řízením správním. Nutno tudíž příslušnost k přeložení st-le do výslužby v daném případě posuzovati podle předpisů plativších v býv. Rakousku, které zůstaly prozatím v platnosti na území nového státu podle čl. 2. zák. z 28. října 1918 č. 11 Sb. Podle § 37 superarbitračních předpisů (služ. kniha A-42) děly se stavovské změny u osob od VIII. třídy hodnostní vzhůru císařem, u ostatních říšským min. války. Podle posl. odst. § 64 úst. listiny veškerá moc vládní a výkonná, pokud ústavní listinou nebo zákony čsl. republiky vydanými po 15. listopadu 1918 není a nebude výslovně vyhrazena presidentovi republiky, přísluší vládě. Mezi právy presidenta republiky v § 64 úst. list. uvedenými není obsaženo právo překládati do výslužby důstojníky čsl. vojska od VIII. tř. výše, přísluší tedy toto právo v býv. Rakousku císaři vyhrazené vládě čsl. republiky.
Výrok o pensionování st-le vydalo však jako akt své vlastní působnosti mno, tedy úřad k vydání tohoto aktu nepříslušný.
Úřední výrok pocházející od úřadu nepříslušného jest však zmatečný, právní moci neschopný a naříkaný výrok, který se na právní moci takového úředního aktu zakládá, jest nezákonným.
Bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 4334. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 242-244.