Č. 4477.

Státní zaměstnanci. — Administrativní řízení. — Řízení před nss-em: I. * Za pěstounku (dětí) přísluší úředníku při stěhování náhrada jízdného jako za »služebnou« ve smyslu výnosu pres. min. fin. z 2. srpna 1919 č. 14 281 pres. — II. * Opatření, kterým úřad upravující cestovní účet strhuje s přiznané náhrady určitou částku na kolkovné, není rozhodnutím neb opatřením ve smyslu § 2 zák. o ss a nepodléhá tedy stížnosti na nss. — III. * K stěhovacím výlohám, jichž náhradu úředník ve smyslu usn. vlády z 27. července 1920 č. II. B 1 jest oprávněn požadovati, náleží po případě i výlohy za dopravu prázdného nábytkového vozu z místa stanoviště vozu do místa pobytu stěhujícího se úředníka, jakož i výlohy za dopravu. — IV. * Ve smyslu usnesení vlády z 27. července 1920 č. II. B 1 může úředník požadovati náhradu také za zvláštní sílu zjednanou k tomu účelu, by pečovala o odborné přenášení a skládání nábytkového zařízení a jeho umístění v nábytkovém voze.
(Nález ze dne 5. března 1925 č. 4371.) Prejudikatura: Boh. 4031 adm.
Věc: Dr. Václav B. v T. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o stěhovací výlohy.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se týká náhrady cestovného za pěstounku, náhrady stěhovacích výloh způsobených vypůjčením nábytkového vozu a náhrady za baliče, zrušuje se pro nezákonnost, pokud se týká částky 750 KČ v účtu firmy Vl. H. pro vady řízení; v ostatním se stížnost zamítá jednak jako nepřípustná, jednak jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím ministra pro Slov. upraven byl cestovní účet st-le za přestěhování ze Š. do T., znějící na 5138 Kč 80 h, penízem 4331 Kč 10 h, jenž po strážce kolkovného 50 Kč poukázán k výplatě. Z účtu vyloučeny tyto částky:
Pol. 4. Cestovné za pěstounku per 70 Kč 40 h, poněvadž pěstounku nelze považovati za přímého člena rodiny.
Pol. 11. Z účtu zasílatele M. K. v Š.:
1. Za dovoz prázdného nábytkového vozu z B. do Š. 264 Kč, 2. balič 70 Kč, 3. nákladní list a duplikát 5 Kč.
Pol. 12. Účet zasílatele V. H. v T. per 1672 Kč 60 h uznán částkou (1305 Kč + 337 Kč 50 h =) 1642 Kč 80 h.
V důvodech se praví, že vyloučena byla částka 5 Kč účtovaná za nákladní list a částka 17 Kč 30 h za dopravu starého chlívka.
Pol. 13. Z účtu zasílatele S. L. v B. vyloučeny částky:
1. Přistavění a naložení do vagónu prázdného vozu při odjezdu 75 Kč, 2. železniční výdaje za prázdný vůz T.—B. 197 Kč 80 h, 3. vyložení z vagónu prázdného nábytkového vozu do remýzu 75 Kč, 4. nákladní list a duplikát při odjezdu na okružní cestu 3 Kč, 5. 2% daň z obratu 3 Kč.
K pol. 11/1 a 13/1 — 3 se v odůvodnění praví:
Poněvadž st-l stěhoval bytové zařízení prostřednictvím fy K. ze š. do T., je nepřípustno z důvodu, že tato firma v den stanovený pro přestěhování neměla vlastní nábytkový vůz k disposici, aby náklady vzniklé vypůjčením se tohoto vozu od zasílatelské firmy L. v B. byly hrazeny z peněz státních. Hraditi lze toliko výdaje spojené s dopravou zařízení nábytkovým vozem ze Š. do T. a s dopravou prázdného nábytkového vozu z T. do Š.; za výdaje posléze uvedené přiznána mu náhrada 282 Kč 70 h.
K pol. 11/2 se uvádí, že byla vyloučena ve smyslu výnosu min. fin. z 2. srpna 1919 č. 14 289 pres. resp. min. vnitra z 25. srpna 1919 č. j. 37 599, dle nichž výdaje za balení považovati jest za výdaje vedlejší, které z prostředků státních se nehradí.
Vyloučení zbývajících položek dále odůvodněno není.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
I. K pol. 4. Vyloučení cestovného za pěstounku odůvodňuje nař. rozhodnutí tím, že pěstounku nelze považovati za přímého člena rodiny. Stížnost nepopírajíc toto stanovisko namítá, že pěstounku jest pokládati za služebnou, a dovolávajíc se výn. min. vnitra z 25. srpna 1919 č. 37 599 a min. fin. z 2. srpna 1919 č. j. 14 289 pres., domáhá se ohledně ní přiznání jízdného III. tř. ze Š. do T. Nss shledal tuto námitku důvodnou. Oba uvedené výnosy stanoví, že výlohami stěhovacími, které se úředníku nahrazují, nutno rozuměti především »výdaje povstalé dopravou osob (zaměstnance, manželky, dětí, služebné)« Cit. oběžník min. fin. z 2. srpna 1919 prohlášen je pro otázku náhrady stěhovacích výloh výslovně za směrodatný nařízením min. pro Slov. č. 50/120 (15 295 pres. adm.) uveřejněným v č. 26 Úradných Novin z 10. srpna 1920, a je také v odvodním spisu žal. úřadu uznán za předpis platný pro posuzování nároků zaměstnanců na náhradu stěhovacích výloh. Dlužno tedy vycházeti z toho, že podle platných předpisů zaměstnanec má nárok na to, aby mu nahrazeny byly také výlohy za dopravu služebných, které ostatně přiznávalo už také min. nařízení z 10. března 1849 č. 158 ř. z. Pod pojem »služebných« — kdyžtě jinak není výslovně vymezen — dlužno však počítati všechny osoby ustanovené v služebním poměru, aby v domácnosti dotyčného zaměstnance vykonávaly práce, jaké s obstaráváním domácnosti normálně jsou spojeny, a tedy i pěstounky, t. j. osoby ustanovené, aby opatrovaly děti a o ně se staraly. Poukaz odvodního spisu na výnos min. fin. z 20. srpna 1861 č. 40 275 — vydaný ostatně jen jako vnitřní pokyn v konkrétním případě, — dle něhož nepřísluší cestovné za vychovatelku, není případný, neboť vychovatelkou rozumí se obvykle toliko osoba s vyšší kvalifikací, ustanovená především, aby děti vyučovala.
Jeví se proto nař. rozhodnutí, pokud odepírá st-li vůbec nárok na náhradu jízdného za pěstounku, nezákonným, a bylo je v tomto bodě zrušiti dle § 7 zák. o ss.
II. K pol. 11/1. Náhradu účtované částky za dopravu prázdného vozu nábytkového z B. do Š. žal. úřad odepřel, vycházeje z toho, že podle usnesení vlády z 27. července 1920, II. B. 1. přísluší zaměstnanci pouze náhrada skutečných a prokázaných stěhovacích výloh z místa jeho bydliště na nově přikázané služební místo, tedy v daném případě ze Š. do T., a že nelze tedy hraditi náklady spojené s dopravou nábytkového vozu, jejž zasílatel dopravu obstarávající neměl v Š. v den stěhování k disposici, z jeho stanoviště do Š.
Nss vyslovil však již ve svém nál. Boh. 4031 adm., že náležejí výlohy za dopravu prázdného nábytkového vozu z místa jeho stanoviště do místa pobytu osoby se stěhující, jakož i za cestu zpětnou ke skutečným a potřebným výlohám stěhovacím, není-li v místě pobytu st-lova nábytkového vozu, bylo-li použito vozu od speditéra nejbližšího a není-li náklad s tím spojený v nepoměru s množstvím i cenou bytového zařízení, jež se převáží.
Nachází se proto výrok žal. úřadu, který se postavil na stanovisko, že náhrady za dopravu prázdného stěhovacího vozu, pokud vypůjčen byl z jiného místa než z místa pobytu stěhující se osoby, za žádných okolností státem netřeba hraditi, v rozporu se zákonem i bylo nař. rozhodnutí, pokud jím st-li náklady ty přiznány nebyly, dle § 7 zák. o ss zrušiti.
Důsledkem názoru pravé vytknutého bylo pak zrušiti nař. rozhodnutí také pokud se týče položky 11 č. 3 a položky 13 č. 1—5, které se týkají vesměs výdajů způsobených vypůjčením nábytkového vozu od firmy L. z B., poněvadž žal. úřad zkoumaje je, vycházel z nesprávného právního názoru. Zda a jak dalece jednotlivé tyto položky jsou skutečně odůvodněny, nss ovšem zkoumati nemohl, a bude věcí žal. úřadu, aby postavě se na právní stanovisko tímto nálezem vyslovené, znovu je posoudil.
III. K pol. 11/2. Podle usnesení vlády z 27. července 1920 sluší rozuměti výlohami stěhovacími, které se zaměstnanci nahrazují, »výdaje přiměřené úřednímu postavení i počtu členů rodiny zaměstnance, povstalé dopravou osob, cestovních zavazadel a bytového zařízení. . . «. Totéž stanoví výnos min. fin. z 2. srpna 1919 č. j. 14 289 pres., dodávaje, že »výdaje vedlejší, jako zpropitné, zabalení, sejímání, a věšení obrazů, lustrů, záclon, opravy nábytku, bytu atd. se nenahrazují«. K výdajům povstalým dopravou nábytkového zařízení dlužno však zajisté počítati i výdaje spojené s takovými opatřeními, která podle konkrétních poměrů jsou nutná, aby doprava provedena byla pokud možno bez poškození transportovaného zařízení. Sem patří i náklad na zvláštní kvalifikovanou sílu, která je pověřena pečovati, aby zařízení bytové bylo přenášeno, skládáno a v nábytkovém voze umístěno s odbornou pečlivostí, by využito bylo náležitě místa ve voze a zařízení neutrpělo škody. Nelze proto shledati zákonným, vyloučil-li úřad z účtu firmy M. K. položku 70 Kč za dodání »baliče«, který právě takovým dozorem na transport nábytkového zařízení st-lova byl pověřen.
IV. K pol. 12. Z účtu firmy H. na 1672 Kč 60 h vyloučena byla podle nař. rozhodnutí částka 5 Kč za nákladní list a 17 Kč 30 h za dopravu starého chlívku. Podle toho by resultovala částka 1672 Kč 60 h — (5+1730=) 22 Kč 30 h = 1650 Kč 30 h. Příslušná položka 12. cestovního účtu st-lova však upravena na 337 Kč 50 h + 1305 Kč 30 h = 1642 Kč 80 h, takže resultuje diference 1650 Kč 30 h — 1642 Kč 80 h = 7 Kč 50 h., která v rozhodnutí vysvětlena není.
Škrtnutí pol. 17 Kč 30 h za dopravu chlívku st-l meritorně v odpor nebéře. Vzhledem k tomu jeví se však bezdůvodnou i námitka jeho ohledně položky 5 Kč za nákladní list, který byl podle spisů vydán právě na dopravu tohoto chlívku, a zbývá toliko diference 750 Kč. K odůvodnění jejímu, obsaženému teprve v odvodním spisu, nelze bráti zřetele, poněvadž st-l nemohl zaujati k němu ve své stížnosti stanovisko a eventuelně proti němu uplatniti své námitky. Je tedy v tomto směru nař. rozhodnutí následkem nedostatečného odůvodnění vadno, a slušelo je, pokud se týká položky 12. cestovního účtu zrušiti dle § 6 zák. o ss.
V. Srážka kolkovného 50 Kč z přiznané náhrady stěhovacích výloh per 4083 Kč 10 h v nař. rozhodnutí samém odůvodněna není. Teprve odvodní spis žal. úřadu označuje ji jako kolkový poplatek dle stupnice II. z kvitance st-le na přijatou náhradu, a odůvodňuje ji tím, že náhrada stěhovacích výloh nastoupila na místo dřívějšího paušálního nábytkového odškodného a tedy také dle výnosu min. fin. z 21. prosince 1851 č. 42 124 podle saz. pol. 47 a) popl. zákona podléhá kolkovnému dle stupnice II.
Předmětem sporu jest otázka, byl-li žal. úřad, jako orgán povolaný rozhodovati o vzneseném nároku st-lově na náhradu stěhovacích výloh, oprávněn z přiznané náhrady strhnouti z titulu kolkovného částku 50 Kč. Otázka, jakému poplatku podléhá kvitance úředníka na náhradu stěhovacích výloh, je otázkou práva finančního, kterou meritorně rozhodovati příslušny jsou toliko úřady finanční. Služební úřad, zadržuje z úhrnného obnosu stěhovacích výloh určitou částku na kolkovné, nerozhoduje tím o poplatkové povinnosti úředníka, a tomuto zůstává volno, žádati autoritativní zjištění své poplatkové povinnosti a eventuelní vrácení zadrženého poplatku cestou příslušných úřadů finančních. Nelze proto opatření žal. úřadu, kterým z přiznané náhrady zadržel částku 50 Kč na kvitanční kolek, kvalifikovati jako autoritativní rozhodnutí neb opatření ve smyslu § 2 zák. o ss, pročež stížnost v tomto bodu shledána nepřípustnou.

Citace:

Č. 4477. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 533-537.