Č. 4737.

Pozemková reforma: Rozhodnutí správního úřadu anebo pouhé prohlášení strany o dohodě v přídělovém řízení?
(Nález ze dne 25. května 1925 č. 4551).
Věc: Růžena D. ve S. proti státnímu pozemkovému úřadu o vyloučení nemovitosti z přídělového řízení.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody. Mezi stranami není sporu o tom, že mezi žal. úřadem a plnomocníkem st-lčiným zahájeno bylo 20. března 1924 jednání za účelem stanovení směrnic pro budoucí dohodu o rozsahu, v němž má býti převzata zemědělská půda velkostatku S. k účelům reformy pozemkové a že platnost budoucí dohody učiněna byla závislou na tom, že jednak směrnice ty schválí předsednictvo žal. úřadu, jednak že st-lka sama proti nim do 5. dubna 1924 námitek nevznese. St-lka však námitky toho dne podala a v nich mimo jiné žádala, aby jí bylo dovoleno prodati z volné ruky i dvůr č. 1 v D. s pozemky, a 16. dubna 1924 byly směrnice shora uvedené doplněny potud, že žal. úřad k prodeji tomu svolí. K perfekci dohody zbýval tudíž jen projev stpú-u, že i on na ujednané směrnice přistupuje. Stpú výměrem datovaným dne 1. dubna 1925 sdělil st-lce obsah dohody, avšak nepřidržel se ujednaných směrnic, nýbrž mezi nemovitostmi, jež mají býti převzaty, uvedl i v-cký dvůr č. 14 s pozemky, o němž dosud jednáno nebylo, i dvůr č. 1 v D. s pozemky, jenž podle S2
směrnic měl býti st-lce ponechán k prodeji z volné ruky. Ale pak nešlo o dodatné schválení sjednaných směrnic, jež učiněno bylo podmínkou platnosti dohody, nýbrž o návrhy nové, k nimž mohla st-lka zaujmouti své stanovisko. St-lka také své stanovisko k nim zaujala a podáním z 10. června 1924 předložila návrhy své, na něž žal. úřad nař. výrokem nepřistoupil.
Dle názoru nss-u jsou strany dosud ve stadiu jednání o budoucí dohodu, v němž každé z nich ponecháno jest dosud na vůli, aby v jednání o budoucí možnou dohodu pokračovaly, nebo prohlásily, že nabídku strany druhé nepřijímají a převzetí nemovitostí ponechají provedení podle zákona. Není proto výrok žal. úřadu rozhodnutím (opatřením) správního úřadu ve smyslu § 2 zák. o ss, jenž by mohl býti pro druhou smlouvající stranu zdrojem nároků a závazků právních, nýbrž jest pouhým vyrozuměním strany, že na její návrhy nepřistupuje. Práv strany se vůbec dotýkali nemůže.
Potom však jest námitka st-lčina, založená na nesprávné premise, bezdůvodná, a netřeba ani, hledíc k právní povaze nař. výroku, obírati se motivy, jež vedly žal. úřad k jeho prohlášení, ani výtkou, že nevzal při prohlášení tom v úvahu, že st-lka nemovitosti, o jichž převzetí nebylo dosud docíleno dohody, v řízení dle § 3 náhr. zák. reklamovala pro sebe podle § 11 záb. zák.
Bylo tudíž rozhodnouti, jak shora uvedeno.

Citace:

č. 4737. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1025-1026.