Č. 4731.

Učitelstvo: I. Učitel národní školy ve Slezsku, ustanovený před převratem definitivně na škole na nynějším území čsl., nepozbyl pouhou skutečností státního převratu této definitivní vlastnosti a zůstal definitivním učitelem, složil-li slib podle zák. č. 103/1920. — II. Zem. škol. rada ve Slezsku není — ani podle § 3 vl. nař. č. 398/1919 příslušná, jmenovati učitele zatímní.
(Nález ze dne 23. května 1925 č. 10 586).
Věc: Gustav W. ve V. (adv. Dr. Lad. Špaček z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty stran přeložení ze služebního místa.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l, který byl ve službě školské ve Slezsku od roku 1911, byl dekretem slez. zšr-y z 23. prosince 1914 na základě jmenování, provedeného podle § 9 zák. z 8. dubna 1914 č. 16 z. z. slez. zv-em ustanoven jako definitivní učitel na pětitřídní veřejné škole obecné v Š.
Dekretem zšr-y z 27. října 1920 byl st-l na základě § 3 nař. ze 17. července 1919 č. 398 Sb. jmenován s prozatímní platností nadučitelem na veř. polské obecné škole ve V., a zároveň bylo vysloveno, že definitivní úprava jeho právního poměru stane se skutkem, jakmile vzájemnou mezistátní smlouvou bude zajištěn stejný postup ohledně státních a zemských zaměstnanců v obou částech země. Výnosem zšr-y z 27. srpna 1923 byl st-l k výkonu služby až na dále přidělen polské obecné škole v O., okres Frýštát, od 1. září 1923. Při tom podotknuto, že převzetí a ustanovení jeho do čsl. školních služeb v roce 1920 má dosud platnost prozatímní, takže opatření výše uvedené nemá odkládacího účinku. Zároveň bylo vysloveno, že nenastoupí-li bez dalších důvodů místo v O., budou jeho požitky jako prozatímního učitele zastaveny.
Proti tomuto rozhodnutí podal st-l rekurs, ve kterém poukazoval na to, že jest definitivním učitelem již od r. 1914 a tento jeho def. poměr že nebyl dotčen dekretem ze 27. října 1920, pročež přeložení jeho by s mohlo státi jen způsobem předepsaným v §§ 19 a 20 slez. zák. o právních svazcích učitelstva z r. 1901 resp. 1914, jehož předpisy tu však nebyly zachovány. Rekurs byl nař. rozhodnutím zamítnut jako neodůvodněný, ježto zšr byla oprávněna učiniti opatření v odpor vzaté; vzhledem k pravoplatnému výnosu zšr-y z 28. října 1920 nelze st-le považovati za definitivního, tak že se na něho ustanovení § 19 zák. z 8. dubna 1914 č. 16 z. z. nevztahuje.
O stížnosti uvážil nss takto:
Nař. rozhodnutí vychází z právního názoru, že ustanovení § 19 slez. zák. o práv. svazcích učitelstva se na st-le nevztahuje, poněvadž vzhledem k výnosu zšr-y z 28. října 1920, který žal. úřad označuje za pravoplatný, nelze st-le pokládati za definitivního.
Toto stanovisko odporuje zákonu, jak plyne z těchto úvah:
Není sporu o tom, že st-l byl dekretem příslušného úřadu, totiž tehdejší c. k. zšr-y pro Slezsko z 23. prosince 1914 podle předpisů § 9 resp. 12 slez. zák. o právních svazcích učitelstva ze 6. listopadu 1901 č. 42 z. z. ve znění zák. z 8. dubna 1914 č. 16 z. z. ustanoven učitelem na škole v Š. Toto dosazení bylo podle § 13 cit. zák. z r. 1901 definitivním. Stal se jím tedy st-l definitivním členem učitelstva na veř. školách národních ve Slezsku ve smyslu § 1 č. 1 cit. slezského zák. z r. 1901 ve znění zák. z r. 1914 a def. držitelem veř. úřadu učitelského ve smyslu §§ 48 a 50 říš. zák. o školách národních ze 14. května 1869 č. 62 ř. z. (v příčině §u 48 ve znění zák. z 2. května 1883 č. 53 ř. z.). St-l nebyl tudíž v době převratu úředníkem býv. státu rakouského (království a zemí na říšské radě zastoupených), nýbrž veřejným zaměstnancem sui generis.
Stát čsl. svým vznikem t. j. dnem 28. října 1918 (zák. z 28. října 1918 č. 11 Sb.) podrobil své svrchovanosti — mimo jiné — celé území Čech, Moravy a Slezska v hranicích historických a zachoval čl. 2. cit. zák. č. 11/1918 v tomto území dřívější (rakouský) právní řád v platnosti. Podle § 1. zák. z 12. února 1920 č. 103 Sb. »všichni učitelé ... působící při veř. školách obecných a občanských v celém území Čsl. republiky, kteří nevykonali služební přísahy podle nař. vlády z 26. srpna 1919 č. 495 Sb.« (to jest služební přísaha nově ustanovených učitelů) »zůstávají nadále učiteli těchto škol, přihlásí-li se a vykonají-li nařízený slib věrnosti do měsíce«, zároveň stanovil § 2 téhož zák., že »kdo včas, ač-li není nepřekonatelné překážky, se nepřihlásí a nesloží slibu, pozbývá svého místa a všech nároků na plat a výslužné pro sebe a svoji rodinu.« Žal. úřad ani zšr netvrdí, že by u st-le byl nastal případ podle § 2 cit. zák. Jelikož naopak — jak z vylíčeného děje zřejmo — s-tl po převratu i po vydání cit. zák. č. 103/1920 ve službě školní byl ponechán a v ní setrval, musí nss vycházeti z toho, že st-l slib ve smyslu zák. č. 103/1920 složil a tedy přes převrat zůstal nadále učitelem školy národní v téže vlastnosti, v jaké byl při převratu, tedy jako definitivní učitel školy v Š.
Při tom nebylo zapotřebí zkoumati, zda a jaký vliv na toto jeho definitivní postavení mělo rozhodnutí konference velvyslanců z 28. července 1920. Neboť nehledě ani k tomu, že toto rozhodnutí bylo vyhlášeno teprve dne 11. února 1925 vládní vyhláškou z 18. prosince 1924 č. 20 Sb. ex 1925, že by tedy již pro nedostatek vyhlášení ve sbírce zákonů a nařízení ve smyslu zákonů z 13. března 1919 č. 139 Sb. resp. 20. prosince 1921 č. 500 Sb. v příčině doby dřívější nemohlo býti pokládáno za nitrostátně závaznou normu a nehledě také ani k tomu, že rozhodnutí toto jakožto mezninárodní ujednání samo o sobě zakládá toliko práva a povinnosti mezi státy resp. vládami, jichž se týče, nedotýká se však — dokud se nestalo vnitrostátně závaznou právní normou — přímo právní posice jednotlivého občana (viz též nál. tohoto soudu Boh. 786 a 4232 adm), není ani v tomto rozhodnutí předpisu o tom, že by za Rakouska založený definitivní poměr služební učitele veř. školy národní neměl účinnosti i ve státě čsl., dokud zvláštním správním aktem orgánů státu čsl. výslovně nebyl uznán. Ostatně i podle cit. mezinárodního ujednání zůstala obec Š., kde st-l byl ustanoven, součástí území čsl. republiky i nadále. Poněvadž pak rovněž není úřadem ani tvrzeno, že by st-l nebyl čsl. státním občanem resp. že by pro nedostatek čsl. státního občanství vzhledem k § 48 říš. zák. o školách nár. ve znění zák. z 10. dubna 1919 č. 205 Sb. nemohl zastávati veř. úřad učitelský v čsl. republice (viz naopak § 1 č. 1 úst. zák. č. 236/1920 resp. čl. 3. cit. rozhodnutí konference velvyslanců a domovský list st-lem předložený z 12. ledna 1924, dle něhož přísluší st-l od svého narození [1892] do obce Š. v polit, okresu Český Těšín), a poněvadž dále není v příčině Čech, Moravy a Slezska podobného předpisu, jakým je v příčině Slovenska a Podk. Rusi § 2 zák. z 10. prosince 1918 č. 64 Sb., nelze uznati, že by za Rakouska založený definitivní služební poměr učitelský byl v čsl. republice následkem změny svrchovanosti státní resp. vzniku čsl. státu neplatný nebo zrušený, pakli jen dotčený učitel vyhověl povinnosti složiti slib ve smyslu zák. č. 103/1920 a nenastal u něho důsledek stanovený v § 2 téhož zákona. O pouhou skutečnost zániku býv. státu rakouského a vzniku státu čsl. samu o sobě nelze tedy opříti názor, jakoby st-l byl přestal býti učitelem definitivním.
Žal. úřad se ovšem odvolává na domnělou pravoplatnost dekretu zšr-y z 27. října 1920.
Jest pravda, že st-l tímto dekretem byl jmenován s prozatímní platností nadučitelem na veř. polské obecné škole ve V. a že dekretem tím bylo vysloveno, že def. úprava jeho právního poměru stane se skutkem, jakmile vzájemnou mezistátní smlouvou bude zajištěn stejný postup ohledně státních a zemských zaměstnanců v obou částech země; stejně jest pravda, že z tohoto dekretu st-l odvolání na žal. úřad nepodal. Nicméně nelze tvrditi, že by tímto dekretem byl definitivní služební poměr st-lův pravoplatně býval zrušen a nahrazen služebním poměrem toliko prozatímním.
Dekret onen odvolává se výslovně na § 3 vl. nař. ze 17. července 1919 č. 398 Sb. Podle cit. § 3 nař. č. 398/1919 přešla pravomoc zv-u podle §§ 9 a 10 slez. zák. o právních svazcích učitelstva na zšr-u. Poněvadž však »pravomoc zem. výboru« podle unvedených paragrafů, tak jako pragrafy tyto vůbec, (viz § 13 zák. č. 42/1901) se týče jen definitivního ustanovování učitelů, nebyla §em 3 nař. č. 398/1919 založena nižádná kompetence zšr-y k »prozatímnímu jmenování« učitelů národních škol a nebyly cit. §em 3 nař. č. 398/1919 nijak změněny dřívější předpisy o jmenování zatímních učitelů (§1 č. 2 a 15 zák. o právních svazcích učitelstva ze 6. listopadu 1901 č. 42 ve znění zák. z 8. dubna 1914 č. 16 z. z.), která však podle § 49 říš. zák. o školách národních ze 14. května 1869 č. 69 ř. z., podle § 15 cit. slez. zák. a § 22, odst. 2 č. 7. slez. zák. o dozoru ke školám z 28. února 1870 č. 18 z. z., jakož i podle § 109, odst. 1. věty 2. řádu škol. a vyuč. z 29. září 1905 č. 159 ř. z. přísluší okr. škol. radě (nyní podle nař. č. 608/20 okr. škol. výboru). Tím méně mohla zmíněným §em 3 nař. č. 398/1919 býti založena pravomoc zšr-y, aby zbavovala platnosti definitivní služební poměr učitele veř. školy národní (viz též předpisy zák. z 28. února 1870 č. 17 z. z. o disciplinárním řízení). Když tedy dekretem zšr-y z 27. října 1920 bylo vysloveno jmenování st-lovo učitelem zatímním za současného zániku jeho dřívější vlastnosti učitele definitivního, šlo o úkon úřadu nepříslušného, tedy o akt absolutně zmatečný, který, i když stranou rekursem napaden nebyl, není právní moci vůbec schopen a nemůže se nikdy státi pravoplatným.
Neprávem tedy uvádí nař. rozhodnutí, že st-le nelze považovati za definitivního; naopak podržel st-l i po vydání dekretu z 27. října 1920 svoji vlastnost definitivního učitele (na škole v Š.). Jeli však učitelem definitivním, pak může přeložení jeho na místo jiné nastati toliko za podmínek a modalit §§ 19 a 20 slez. zák. o právních svazcích učitelstva se změnami vyplývajícími po případě z § 4 nař. č. 398/1919, tedy — jelikož o případ výměny služ. místa podle § 20 zřejmě nejde — toliko podle § 19 cit. zák., t. j. »vyžaduje-li toho zájem školy«, »s požitky neztenčenými«, »k návrhu okr. škol. rady« »v dorozumnění se zem. výborem« ,(resp. podle § 4 nař. č. 398/1919 po vyjádření zem. snr. komise), který (která), »než se vyjádří, má vyslechnouti školní obec, na jejíž škole učitelská osoba jest ustanovena, jakož i tu, na jejíž školu má býti přeložena«, a konečně s »označením důvodů přeložení«.
Tyto podmínky a modality v daném případě šmahem zachovány nebyly, a to proto, poněvadž žal. úřad resp. zšr pokládaly st-le nesprávně za učitele toliko prozatímního.
Stížnost, která nedostatky ty vytýká, jest tedy důvodná a bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 4731. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1015-1018.