Č. 4531.

Domovské právo. — Administrativní řízení (Slovensko): * Notářskému úřadu v městě s regulovaným magistrátem nepřísluší rozhodovati ve věcech udělení domovského práva.
(Nález ze dne 18. března 1925 č. 1137.)
Věc: Nandor C. v Košicích proti župnímu úřadu v Košicích o domovskou příslušnost.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Když min. vnitra výnosem ze 4. prosince 1923 zamítlo
st-lovu žádost o udělení čsl. státního občanství, zažádal st-l dne 14. února 1924 u měst. notářského úřadu v Košicích v základě § 10 zák. čl. XXII z 1886 o zjištění své domovské příslušnosti tamtéž a vystaveni domovského listu. Výměrem z 20. února 1924 odmítl měst. notářský úřad tuto žádost z důvodu, že min. vnitra zamítlo žádost o udělení československého stát. občanství, že předloženým výtahem z hlavní daňové knihy je jen dokázáno, že st-li byla vyměřena daň v létech 1896, 1899 a 1900, kterou též zaplatil, že tedy před 1. lednem 1910 nepřispíval po čtyři léta nepřetržitě k obecním břemenům a není tedy čsl. státním občanem. Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad st-lovo odvolání z důvodu I. instance.
O stížnosti do výroku toho podané uvážil nss takto:
Výrok I. instance vydán byl dne 20. února 1924, tedy v době, kdy město Košice bylo již po rozumu zák. z 13. července 1922 č. 243 Sb. a vl. nař. z 23. listopadu 1922 č. 335 Sb. městem s regulovaným magistrátem.
Podle § 10 cit. zák. č. 243/22 přešla na městský notářský úřad působnost, kterou dosud vykonával magistrát měst se zřízeným magistrátem a jeho členové, pokud působnost ta není vyhrazena městské radě podle § 9 1. c. Podle § 6 nař. č. 335/22 pak prohlášeno bylo za záležitost kole^iálního rozhodování měst. notářského úřadu po rozumu předem cit. § 10 zák. č. 243/22 podání návrhů o žádostech za udělení domovského práva.
Z ustanovení těchto je dostatečně patrno, že měst. notářskému úřadu v Košicích jakožto města se zřízeným magistrátem, v záležitostech udělení domovského práva přiznána byla kompetence pouze pokud jde o přípravné kroky směřující k vyřízení žádostí toho druhu, nikoli však k meritornímu rozhodování o nich.
To odpovídá též ostatním předpisům , jež v otázce té mohou přijíti v úvahu. Věc nabytí domovského práva jakožto soukromá záležitost jednotlivce, přikázána byla podle §§21 a 25 zák. čl. XXII z 1886 usnášení obce a to podle § 32 zastupitelskému sboru, kdežto obecnímu představenstvu případně magistrátu měst se zřízeným magistrátem podle § 63 cit. zák. čl. náležela příprava a výkon oněch usnesení.
Jak patrno z předem uvedených předpisů § 10 zák. č. 243/22 a § 6 nař. č. 335/22, nastala v tomto právním stavu změna jen potud, že agenda magistrátu přikázána byla nadále (s výhradou věcí podle § 9 zák.) měst. notářskému úřadu, jehož obor působnosti vztahuje se tedy, pokud jde o otázky udělení domovského práva, taktéž jen na přípravu meritorního řešení otázek těch, totiž na podání návrhů, na rozdíl od zá-ežitostí stavebních a disciplinárních, v nichž přikázáno bylo notářskému úřadu jejich vybavování a rozhodování o nich.
V daném sporu neomezil se však notářský úřad na podání návrhu o st-lově žádosti směřující ke zjištění jeho domovské příslušnosti v Košicích podle § 10 zák. čl. XXII z 1886, tudíž k aktu st-lova přijetí do svazku obce té, nýbrž rozhodoval úřad notářský samostatně a meritorně, zda jsou zde podmínky onoho nabytí domovského práva podle cit. § 10 a dospěv k zápornému závěru, zamítl žádost tu bez účasti městského zastupitelstva, k řešení otázky jediné příslušného.
Ale pak výrok ten, vydaný úřadem k němu absolutně nepříslušným, byl stižen zmatečností, k níž hleděti jest z úřední povinnosti. Žal úřad, jemuž náleželo řešiti spornou záležitost st-lovu k jeho odvolání cestou instanční, neměl zde tudíž prvostupňového výroku příslušného úřadu, jejž mohl by položiti za základ svému meritornímu přezkoumání, nýbrž výrok úřadu absolutně nepříslušného, právní moci neschopný a zmatečný, jehož zmatečnost vysloviti měl z povinnosti úřední. Neučinil-li tak, stižen jest jeho výrok nezákonitostí, pro niž bylo jej zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 4531. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 646-647.