Č. 4759.

Školství: Neodporuje zákonu, nepřihlížel-li úřad školský při výměře jednotného drahotního přídavku ve smyslu § 5 zák. č. 394 Sb./1922 k funkčnímu přídavku, jehož požíval ředitel střední školy podle zák. č. 173 ř. z./1898 ve znění zák. č. 541 Sb./1919.
(Nález ze dne 2. června 1925 č. 11 053).
Věc: Josef B. v Brně proti ministerstvu školství a národní osvěty (odb. rada Dr. Zdeněk Tlamich) o drahotní přídavek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem mor. zšr-y z 9. května 1923 byly námitky st-le do výměry jednotného drahotního přídavku ve smyslu zák. č. 394/1922, a to částkou 9504 Kč na dobu od 1. ledna do 31. března 1923 a částkou 7603 Kč 20 h od 1. dubna 1923, zamítnuty, poněvadž podle výnosu min. škol. z 23. března 1923 č. 28727 má býti jednotný drahotní přídavek v duchu cit. zák. ředitelům škol středních a ústavů učitelských stanoven pouze na základě služného bez připočtení přídavku funkčního.
Nař. rozhodnutím nebylo odvolání st-lovu vyhověno, poněvadž funkčního přídavku ředitelského do základu pro výměru jednotného přídavku drahotního nesluší započítávati. Při tom poukázáno bylo na výnos ministerstva č. 8687/23 pres.
Ve stížnosti do rozhodnutí tohoto podané namítá st-l mimo jiné — — — že výnos min. škol. z 23. března 1923 č. 28 727 nemá moci zákona, nebyl také ve sbírce zákonů a nařízení publikován, že tedy napadené rozhodnutí — pokud opírá se o posléz zmíněné nařízení — odporuje zákonu; že výše jednotného drahotního přídavku vypočítána býti měla na podkladě služného st-lova včetně jeho činovního přídavku.
Rozhoduje o jednotlivých bodech stížnosti této, vycházel nss z následujících úvah: — — — Kognici nss-u podléhá ve smyslu § 5. zák. o ss toliko výrok poslední instance správní, tedy zde výrok žal. úřadu.
Žal. úřad potvrdil zamítací výrok zšr-y z předem uvedených důvodů, tedy neodvolal se na odůvodnění 1. instance, neopřel výrok svůj o nařízení své z 23. března 1923 č. 28 727, jehož se pouze 1. instance na odůvodnění svého rozhodnutí dovolala. Míjí se tedy stížnost ohledně výtky pod č. 2) uvedené se svým cílem.
Žal. úřad uvedl na odůvodnění napadeného výroku výnos č. 8687/23 pres. Tímto výnosem dává se podřízeným úřadům interní pokyn po předeslání výkladu o smyslu rozhodného zde předpisu zák. č. 394/1922, o kterém jedná následující odst. 3.
Jednotný drahotní přídavek zaveden byl ustanovením § 5. zák. č. 394/1922. Předpisem tímto sloučeny byly od 1. ledna 1923 vyplácené dosud drahotní přídavek (čl. 9 § 1 A zák. č. 541/1919), mimořádná výpomoc (zák. č. 214/1920) a nouzová výpomoc (zák. č. 625/1920) v jednotný drahotní přídavek, jenž zmenšen byl o částku, o kterou bylo v § 1 zák. č. 394/22 služné zvýšeno a o obnos, jenž dle § 4. tohoto zák. připadá na přídavky na děti. Základem pro vyměření jednotného drahotního přídavku jsou tedy předem uvedené mimořádné přídavky. Pro výše těchto přídavků jest pak rozhodno dle předem uvedených předpisů služné pro jednotlivé hodnostní třídy v § 1 zák. č. 541/19 stanovené. Drahotní přídavky odstupňovány jsou také dle výše služného pro jednotlivé třídy hodnostní zavedeného, v rozpětí od nejnižšího stupně platového až do stupně platového nejvyšší v té které třídě hodnostní přípustného. Z toho následuje, že výše mimořádných přídavků řídí se výhradně dle základního služného v příslušném platovém stupni a že pro výši tu jiné součástky služebních požitků nemají významu.
Nebylo tudíž lze při určení výše mimořádných přídavků ředitelů středních škol bráti v počet činovní přídavek, který zaveden byl zákonem z 19. září 1898 č. 173 ř. z. a zvýšen zákony z 28. července 1917 č. 319 ř. z. a § 14 čl. 7. zák. č. 541/1919 na 1800 Kč ročně.
Jestliže tedy žal. úřad při stanovení výše jednotného drahotního přídavku st-lova jeho činovní přídavek do základny pro vyměření tohoto přídavku nepojal, neporušil tím zákon.

Citace:

č. 4759. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1073-1074.