Č. 4323.

Dávka z přírůstku hodnoty. — Administrativní řízení: * Ve věcech dávky z přírůstku hodnoty z převodu nemovitosti neplatí pro zcizitele doručení intimátu rozhodnutí II. stolice, které se stalo advokátu nebo notáři odvolání podepsavšímu, jehož plná moc nebyla vykázána. Bylo-li straně pouze sděleno, že odvolání její bylo zamítnuto, důvody rozhodnutí toho však nesděleny, zakládá postup ten vadu rozhodnutí II. stolice.
(Nález ze dne 16. ledna 1925 č. 6623/24).
Věc: Anna F. ve V. proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení. Důvody: Zem. inspektorát pro zem. dávky vyměřil plat. rozkazem z 20. listopadu 1922 st-lce dávku z přírůstku hodnoty z převodu domu č. p. — v B. zcizeného smlouvou trhovou z 29. června 1921. Rekurs proti vyměření dávky podaný žal. úřad zamítl. Stížnost do tohoto rozhodnutí
1) vytýká, že nař. rozhodnutí mělo býti doručeno st-lce a bylo-li doručeno Dru E., že jest doručení vadné, poněvadž Dr. E. nebyl k přijetí rozhodnutí zmocněn, není jí proto známo odůvodnění zamítavého rozhodnutí a pouze z opatrnosti
2) namítá ve věci samé, že neprávem vzal žal. úřad za základ vyměření dávky nabývací cenu 3500 K, nehledě při tom na udání v přiznání k dávce z přírůstku hodnoty, která mimo to byla obcí ohledně připočtu jako správná potvrzena; chtěl-li se přes to úřad odchýliti od oněch údajů, měl zachovati postup § 17 dávk. ř., což se však nestalo. Rozhoduje o stížnosti řídil se nss těmito úvahami:
Ad 1. Jak ze spisů adm. jde na jevo, nebylo rozhodnutí žal. úřadu doručeno st-lce, nýbrž notáři Dru E. jako jejímu zástupci; 14. listopadu 1923 žádala st-lka za sdělení vyřízení svého rekursu, načež jí bylo sděleno, že stížnost do plat. rozkazu byla zamítnuta zsv-em a že o tom byl vyrozuměn její právní zástupce, notář Dr. E. výměrem z 15. května 1923 vypraveným 5. června 1923; podáním ze 6. prosince 1923 žádala st-lka, aby zamítací rozhodnutí o její stížnosti bylo jí doručeno, ježto Dra E. pověřila pouze podáním stížnosti, nezmocnila jej však, aby dotyčné rozhodnutí přijal, neměl také plné moci a také plnou moc nepředložil a předložiti nemohl; žádosti této inspektorát nevyhověl.
Proti tomuto výnosu podala st-lka stížnost k zsv-u, o které ještě není rozhodnuto.
Nutno nejprve zkoumati, zda stížnost byla podána včas. V tom směru nelze dodání nař. rozhodnutí notáři Dru E. v R. pokládati za platné pro st-lku, neboť dle § 18 dávk. řádu z r. 1922 platí pro doručování ve věcech dávkových předpis § 63 zák. o dávce z majetku a přírůstku na majetku z 8. dubna 1920 č. 309 Sb. tudíž předpisy § 264, odst. 1. zák. z 25. října 1896 č. 220 ř. z. a § 267 zák. z 23. ledna 1914 č. 13 ř. z , dle nichž sluší veškerá vyzvání, výměry, opatření a rozhodnutí o dávce z přírůstku dodati do vlastních rukou buď straně nebo zástupci vykázavšímu písemnou plnou moc k tomu zastupování.
Plná moc st-lky pro notáře Dra E. není ve spisech, není ani zjevno, že kdy byla vykázána, st-lka pak tvrdí, že tohoto notáře zmocnila pouze k sdělání a podání odvolání, že jej však nezmocnila k dalším procesním aktům.
Dále dlužno vzíti v úvahu usnesení insp. pro zem. dávky ze 17. listo- padu 1923 a 21. prosince 1923. Prvé usnesení oznamuje st-lce, že stížnost její do platebního rozkazu byla zamítnuta zsv-em, dlužno je proto pokládati za prvé sdělení o nař. rozhodnutí podané st-lce.
St-lka tvrdí ve stížností, že jí usnesení to bylo doručeno 21. listopadu 1923, což neodporuje záznamu o výpravě ve spisech a nebylo vzato v odpor. Stížnost, která byla podána na poštu 18. ledna 1924, jest tudíž podána včas.
Stížnost vytýká však, že st-lce nejsou známy důvody, pro které stížnost její zsv-em byla zamítnuta. Tvrzení to srovnává se se spisy, neboť inspektorát obmezil se na sdělení, že odvolání bylo zamítnuto, důvodů nař. rozhodnutí nepřipojiv. Ze všeob. právních zásad se podává, že strana může se proti urči- tému rozhodnutí jen tehdy s účinkem hájiti, když zná nejen dispositivní část rozhodnutí, nýbrž i důvody, na kterých jest založeno, a že jest nezbytným požadavkem správního řízení, aby strana ze sdělení, které se ji o rozhodnutí vyšší stolice dostává, poznala rozhodnutí v plném a správném jeho obsahu a že k úplnosti obsahu náleží také důvody rozhodovací. Zakládá tudíž intimace rozhodnutí odvolací stolice bez sdělení důvodů vadu řízení. Tato vada je v přítomné věci podstatnou, neboť jest porovnáním důvodů nař. rozhodnutí se stížností opětující pouze vývody odvolání a důvody nař. rozhodnutí nevyvracující, odůvodněn úsudek, že strana nejsouc o úplném obsahu nař. rozhodnutí uvědomena, nemohla svých práv před nss-em hájiti.
K nápravě svrchu uvedeného vadného postupu při intimaci nař. rozhodnutí nezbývá, než zrušiti rozhodnutí to podle § 6 zák. o ss, aniž se nss mohl zabývati meritem stížnosti.

Citace:

Č. 4323. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 226-228.