Č. 4780.

Dávka z přepychových bytů: Lze nájemci dvora předepsati dávku též z místností určených za byt deputátníků, ale jimi neobývaných?
(Nález ze dne 9. června 1925 č. 11 704).
Věc: Václav M. v B. proti okresní správní komisi v K. (za zúč. obec B. adv. Dr. L. Souček z Prahy) o dávku z přepychových bytů.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Platebním rozkazem z 8. května 1924 předepsal obecní úřad v B. st-li z pěti přebytečných místností v domě č. p. 2 v B. za dobu od 1. října 1923 do 31. března 1924 dávku z přepychových místností v částce 550 K, při čemž byly 4 místnosti obývané 3 osobami uznány dávce nepodléhajícími. Platebním rozkazem ze 13. května 1924 byla pak st-li z těchto místností za dobu od 1. října 1922 do 30. září 1923 předepsána dávka ve výši 1100 K. Ob. zastupitelstvo v B. vyhovělo odvolání usnesením z 11. června 1924 v tom smyslu, že odpočetlo dávku za dobu od 1. října 1922 do 28. listopadu 1922 za jednu místnost obývanou adjunktem K. v částce 83 K 32 h a zamítlo jinak odvolání. K dalšímu odvolání pozměnila pak osk v K. usnesením ze 7. srpna 1924 předpis dávky na období: a) od 1. října 1922 do 30. září 1923 na 600 Kč, b) od 1. října 1923 do 31. března 1924 na 300 Kč s tím, že z pokoje, obývaného po dobu 3 měsíců adjunktem K., má poměrná částka t. j. 50 Kč býti odepsána.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
St-l vytýká, že neprávem byly k jeho bytu připočteny 4 místnosti určené za byt deputátní pro hospodářského adjunkta a čeleď, poněvadž netvoří vůbec část jeho bytu, když jsou určeny k uvedenému účelu a nejsou jím používány. Naproti tomu zastával žal. úřad názor, že lze k tomuto věnování přihlížeti teprve, až tyto místnosti budou zřízenci velkostatku skutečně a trvale obsazeny.
Soud nemohl tento názor žal. úřadu sdíleti. Podle § 1 pravidel o vybírání dávky z přepychových bytů v B. schválených zsv-em usnesením z 12. srpna 1922 vybírá se dávka z přepychových bytů ze všech obytných místností, které jsou při kterémkoliv bytě v obci nad nejvyšší v § 2 stanovenou míru. Možno tedy dávku z přepychových bytů vybírati jen z místností, které patří jen k bytu poplatníkovu. Nepatří-li však určitá místnost k jeho bytu, nemůže také tvořiti podklad pro vyměření dávky.
Jde-li o místnosti používané, možno z jejich použití souditi, zdali patří k bytu dotyčné osoby, jsou-li totiž používány poplatníkem samotným a osobami uvedenými v § 3 odst. 1 pravidel (členy domácnosti a podnájemníky stravujícími se zcela u držitele bytu) čili nic. Pokud jde o místnosti nepoužívané, nevyžadují pravidla sice, aby všecky místnosti patřící k bytu určité osoby byly skutečně obydleny, neboť stačí, aby šlo o místnosti obytné, přes to nelze však u obytných místností nepoužívaných za všech okolností míti za to, že patří k bytu určité osoby (nájemníka nebo vlastníka domu) již proto, že souvisí s jeho bytem, neboť tyto místnosti nemusí vůbec býti určeny pro účely uvedené osoby, pokud se týče osob uvedených v § 3 pravidel, nýbrž mohou býti věnovány pro samotný byt osoby třetí. Takovéto místnosti nelze pak považovati za součást bytu, s nímž souvisí. Místnosti, které se poskytují deputátníkům k užívání na základě smlouvy deputátnické, tvoří samostatný byt těchto osob, který jim přísluší na základě služ. smlouvy, jakožto část odměny. Takovéto místnosti nepatří k bytu zaměstnavatele a deputátníci nejsou členy domácnosti ve smyslu § 3 pravidel, které by zaměstnavatel do svého bytu přijal, jako ku příkladu podnájemníci.
Nepatří-li místnosti obývané deputátníky k bytu zaměstnavatelovu a je-li je považovati za samostatný byt, což ostatně žal. úřad sám přiznává, nelze k bytu zaměstnavatelovu ani připočítati místnosti neobývané a určené pro deputátníky, t. j. místnosti, ohledně kterých zaměstnavatel dal na jevo, že jsou vyhrazeny pro bydlení deputátníků.
Při místním šetření, konaném dne 30. července 1924, bylo shledáno, že místnosti, o něž jde, nejsou opatřeny nábytkem, z čehož lze souditi, že místnosti ty nebyly st-lem používány. Žal. úřad nebéře také v pochybnost, že uvedené místnosti jsou určeny jako byt deputátnický pro hospodářského adjunkta a pro čeleď deputátní, neboť vychází ve svém rozhodnutí právě z tohoto předpokladu. Pak nelze však tyto místnosti považovati za součást bytu st-lova a nelze z nich vyměřiti dávku z přepychových bytů bez ohledu na to, zdali v době, pro kterou dávka byla předepsána, byly těmito zřízenci obsazeny čili nic.
Žal. úřad, který přikládal okolnosti, zdali deputátníci v uvedených místnostech již bydleli, rozhodujícího významu, vycházel z nesprávného právního názoru, a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 4780. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1113-1115.