Č. 4305.

Obecní statek: * Dávka z majetku a přírůstku na majetku není veřejnou dávkou ve smyslu § 4 zák. ze 17. července 1919 č. 421 Sb. o přeměně obecního statku v kmenové jmění.
(Nález ze dne 9. ledna 1925 č. 158.)
Věc: Bartoloměj E. s pol. v T. (adv. Dr. Jindř. Zuklín z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o úhradu dávky z majetku předepsané z obecních lesů v obecním rozpočtu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: V rozpočtu obce T. za rok 1924 byla v oddílu 4. potřeby pod č. 7 uvedena položka: »podílníkům polovice čistého výtěžku lesů dříve patřících obecnímu statku, na dávce z majetku 6845 K 7 h«. V připomínkách podaných k rozpočtu vytýkali bývalí uživatelé obecního statku Bartoloměj E. a společníci, že položka na zaplacení dávky z majetku neprávem zatěžuje výtěžek obecního statku, přináležející podle zák. č. 421/1919 bývalým jeho uživatelům, ježto při dávce z majetku nejde o veřejnou dávku ve smyslu § 4 uvedeného zák. Žádali proto, aby tato položka byla z vydání obecního jmění vyloučena.
Obecní zastupitelstvo v T. schválilo dne 2. prosince 1923 obecní rozpočet a zamítlo připomínky.
Odvolání Bartoloměje E. a spol. bylo rozhodnutím osk v Plzni z 18. prosince 1923 a další odvolání nař. rozhodnutím zamítnuto.
O stížnosti uvážil nss toto:
Usnesení ob. zast. v T., že do rozpočtu na rok 1924 má býti vlo- žena položka »podílníkům polovice čistého výtěžku lesů dříve patřících k obecnímu statku na dávku z majetku 6845 K 07 h« neznamenalo nic jiného, než že při hospodářství obecním v r. 1924 nemá podílníkům býti vyplacen žádný podíl z výtěžku obecního lesa, nýbrž že se má tento podíl jinak podílníkům přináležející použíti k uhrazení dávky z majetku předepsané z obecních lesů, které tvořily dříve obecní statek.
Žal. úřad rozhodl v poslední stolici, že obec k takovémuto opatření byla oprávněna, poněvadž dávka z majetku patří k veřejným dávkám, které nutno podle § 4 zák. ze 17. července 1919 č. 421 Sb. z výtěžku obecních lesů odečísti.
Nss shledal stížnost důvodnou. Uvedeným zákonem byl obecní statek přeměněn v kmenové jmění obecní, následkem čehož zanikla veškerá práva dosavadních uživatelů obecního statku. Podle § 4 byla podílníkům, kteří dosud měli nárok na braní stavebního nebo palivového dříví z pasek lesa obecního statku, po dobu 6ti let, počínaje dnem 1. ledna 1920 přiznána polovice peněžitého výtěžku tohoto lesa po odečtení veřejných dávek a potřebných nákladů na řádné hospodaření, udržování a správu lesa v dotyčném roce skutečně učiněných.
Tímto ustanovením mělo býti docíleno, aby alespoň pro přechodnou dobu 6 let se dosavadním uživatelům obecního statku dostalo nějaké peněžité náhrady za dosavadní práva užívací, a základ pro tuto náhradu měl činiti peněžitý výtěžek lesů, tvořících dříve obecní statek.
Základem neměl však býti výtěžek hrubý, který by byl docílen úplatou z prodeje lesních výrobků, nýbrž výtěžek čistý, tedy příjem vyplývající ze zužitkování lesních výrobků po odečtení nákladů, které sloužily k docílení zisku v dotyčném správním roce.
Uvedl-li tedy zákon, že vedle nákladů potřebných na řádné hospodaření, udržování a správu lesů v dotyčném roce učiněných, mají býti z hrubého výtěžku lesa odečteny veřejné dávky, mohl míti zákon na mysli jen takové veřejné dávky, které s řádným hospodařením a docílením výtěžku v dotyčném roce souvisejí, tedy při řádném hospodaření se hradí pravidelně z ročních výtěžků dotyčných roků. Budou to zpravidla dávky ročně se opakující nebo jiné dávky, které podle své povahy mají stíhají roční příjem neb výtěžek z dotyčného objektu.
Nejde-li však o dávku, která podle své povahy a svého účelu má býti hrazena z ročního výtěžku, jejímž objektem tudíž není roční výtěžek, a která s hospodářstvím v dotyčném roce vůbec nesouvisí, pak nelze tuto dávku považovati za veřejnou dávku, která by ve smyslu § 4 tohoto zák. mohla býti z výtěžku obecního lesa v dotyčném roce odečtena.
Dávka z majetku a z přírůstku na majetku, o kterou v daném případě jde, jest dávkou jednou pro vždy vybíranou, nejde tedy o dávku pravidelně se opakující, která by se mohla týkati určitého správního roku. Předpisuje se z celého jmění a z přírůstku na jmění (§ 8 zák. z 8. dubna 1920 č. 309 Sb.) a to takovým percentem, že vzhledem k její výši nelze ji zpravidla platiti z ročního výtěžku jmění, nýbrž nutno ji platiti ze jmění samotného, tedy ze substance jmění, a byly pouze za účelem usnadnění splacení podle § 55 cit. zák. určeny lhůty rozdělení na celou řadu let.
Tato dávka, která byla obci předepsána ve smyslu § 11 cit. zák. vzhledem k tomu, že půda lesu obecního statku byla dne 1. března 1919 ve vlastnictví obce, není v žádné spojitosti s hospodářstvím obec. lesů v roce 1924 a s výtěžkem, který využitkováním lesů v tomto roce byl docílen.
Nelze proto míti za to, že by tato dávka měla stihnouti roční výtěžek obecních lesů, dříve patřících k obecníma statku v roce 1924 a nelze pak tvrditi, že by patřila k oněm veřejným dávkami, které stejně jako správní výlohy mají býti hrazeny z výtěžku obecního lesa docíleného v uvedeném roce. Bylo proto nař. rozhodnutí, které vycházelo z mylného právního názoru, že dávka z majetku a z přírůstku na majetku patří k těmto dávkám, zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 4305. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 186-188.