Č. 4377.
Známky: K ochraně známky dle § 3 známkové novely před zápisem známky podobné není zapotřebí, aby se možnost záměny obou známek vztahovala na všechny kupce dotčeného zboží neb aspoň velkou část jich.
(Nález ze dne 3. února 1925 č. 23441/24).
Věc: Fa. M. C. v Paisley (adv. Dr Otto Gellner z Prahy) proti ministerstvu obchodu (min. místotaj. Dr. Jos. Fák, za zúč. firmu Pavel Sch. ve V. adv. Dr. Vil. Glaser z Prahy) o ochranné známky.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Firma M. C. podala žalobu na výmaz známek pro firmu Sch., zapsaných pod. č. 3470 a 3471 u obch. a živn. komory v Ch. pro šicí nitě, šicí hedvábí a příze, a to jednak pro zaměnitelnou podobnost těchto známek se známkou žalobkyně od r. 1885 u obch. a živn. komory ve Vídni pro bavlněné příze a nitě zapsanou a pod č. 7909 u obch. a živn. komory v Praze dne 8 října 1919 pro oblast republiky čsl. ohlášenou, jednak proto, že žalující firma užívala již před registrací známek firmy Sch. označení »Anker«.
Min. obch. tuto žalobu nař. rozhodnutím zamítlo a uznalo žalobkyni povinnou nahraditi náklady sporu částkou, jejíž stanovení si vyhradilo.
Pokud firma M. C. svoji žalobu na výmaz sporných známek firmy Sch. opírala o ustanovení § 4 známk nov. z 30. července 1895 č. 108 ř. z., tvrdíc, že označení »Anker« a »Ankerzwirn« se vžilo v kruzích obchodních jako označení zboží ze závodů žalobkyně, odůvodňuje žal. úřad svůj zamítavý výrok takto:
Výrok, že mezi známkou stěžující si firmy a slovními známkami firmy Sch. není ani podobnosti k záměně způsobilé, jak tvrdila žaloba, odůvodnil žal. úřad takto:
»Známka st-lky jest ovládána takřka výlučně obrazem kotvy, který, jsa umístěn uprostřed, je proveden silným Černým tiskem a proti němuž nápisy ve známce obsažené, nevyjímaje ani slovo »Anchor« ustupují při povrchním pozorování zcela do pozadí.
Ačkoliv tedy známka ta není známkou čistě obrazovou, bude přece na průměrného konsumenta, který se pravidelně nepouští do bedlivějšího prozkoumání označení zboží jemu předloženého a známky, již nese, činiti dojem známky obrazové, t. j. známky s obrazem kotvy.
Naproti tomu jsou obě známky firmy žalované známkami výlučně slovními. V obou vyskytuje se sice slovo »Anker«, značící v německé řeči pojern totožný s pojmem, který zobrazuje i známka žalobkyně; avšak toto slovo jest spojeno nerozlučně v jeden celek ve známce č. 3470 se slovem »Zwirn«, ve známce č. 3471 pak s označením »Nähseide«, čímž nabývá plné distinktivnosti.
Jsou tedy zrakové dojmy známek žalované od dojmu známky žalobkyně zcela různé. Ve známce této jest patrný ovládající obraz kotvy, kdežto známky žalované tvoří slova. Na této různosti nebude dále ničeho měniti okolnost, že obě známky žalované firmy představují celkem týž pojem jako známka žalobkyně, t. j. kotvu, neboť nelze míti za to, že by registrací obrazu kotvy byla žalobkyně dosáhla výhradného práva k známkovému užívání pojmu kotvy vůbec. Též slovo »Anchor«, anglické to pojmenování kotvy, vyskytující se ve známce žalující firmy, nebude míti vlivu na toto posouzení, neboť nehledě k tomu, že nelze u širokých vrstev, které v prvé řadě jsou odběrateli zboží známkou chráněného, předpokládati ani částečnou znalost jazyka anglického, slovo to, jak shora podotknuto bylo, ustupuje oproti ovládajícímu obrazu kotvy zcela do pozadí.«
Stížnost tu vytýká jako vadu řízení, že nebyla úřadem slyšena obch. komora nebo znalci. Nss z důvodů, jež blíže jsou vyloženy v nál. Boh. 4381 adm. o stížnosti téže firmy, neshledal, že by se úřad dopustil nějaké vady řízení, když obch. komoru neslyšel. Zboží, pro něž sporné známky byly zapsány, jest předmětem konsumu širokých vrstev obyvatelstva a slouží potřebě všedního života, takže pro řešení otázky, zdali rozdíly sporných známek mohou býti postřehnuty obyčejným kupcem tohoto zboží při obyčejné nebo pouze při zvláštní pozornosti, nemusil úřad hledati oporu ve vyjádřeních znaleckých.
Naproti tomu nemohl soud odepříti oprávněnost stížnosti, pokud vytýká, že se úřad neprávem dovolává toho, že při povrchním pozorování nápisy ve známce st-lčinč, mezi nimi i slovo »Anker« ustupují proti obrazu kotvy zcela do pozadí. Známk. novela z r. 1895 v § 3 mluví o zvláštní pozornosti. Jako protiklad tohoto termínu možno užívati výrazu pozornost obyčejná, čímž rozuměti jest takovou míru pozornosti, jakou vynakládá pravidelně obyčejný kupec při nákupu právě toho kterého zboží. Tato míra pozornosti bude ovšem namnoze velmi různá, zejména podle toho, kdo jest obyčejným kupcem zboží a event. i podle toho, jaké jsou zvyklosti při nákupu zboží, na př. je—li zpravidla kupováno podle známek. V daném případě jde o zboží, jehož kupci bývají, jak již bylo poznamenáno, příslušníci širokých vrstev, různých tříd i rozmanitých povolání či zaměstnání. Nehledě k tomu, že tím nijak není řečeno, že by mezi pravidelnými kupci nebyly zastoupeny také kruhy odborné, t. j. obchodní, výrobní, nelze ani u obyčejného kupce (neodborného) obyčejnou pozornost ve smyslu svrchu vyloženém klásti na roven pozornosti povrchní, t. j. pozornosti, která nedostoupila ani té intensity, aby pozorovatel postřehl a si uvědomil jednotlivé části známky. Slovo »Anchor« vyplňuje příčný pruh v celé šíři známky, jeho rozměry v poměru k velikosti celé známky nejsou nikterak nepatrné, takže jest naprosto mimo všechnu pochybnost, že toto slovo jest i podle úmyslu majitele známky i podle celkové úpravy její podstatnou součástí, a opravdu jen při veliké povrchnosti bylo by možno nápis ten přehlédnouti, a příčilo by se obyčejnému přirozenému pojímání věcí tvrzení, že by slovo to mohlo býti postřehnuto »pouze při zvláštní pozornosti (§ 3 novely). Pozornost, která nedosáhne takové intensity, aby pozorovatel j88
postřehl aspoň podstatné součásti známky, zákon zřejmě za kriterion určiti nechtěl, a musil soud v tom, že úřad právě takové, jak sám praví, povrchní pozorování uznal za rozhodné, shledati rozpor se zákonem.
Vycházejíc z premisy, že k slovu »Anchor« — a také k ostatním slovním součástem známky č. 64193/Vídeň při posuzování podobnosti se známkami č. 3470 a 3471 /Cheb přihlížeti netřeba, dovozuje nař. rozhodnutí dále, že zrakové dojmy obojích známek jsou zcela různé. Poněvadž však po názoru soudu ona premisa zakládá se na mylném posouzení právním, nemohl soud uznati ani tuto další argumentaci za správnou, neboť, nelze-li známku st-lky důvodně posuzovati jen jako známku obrazovou, nýbrž sluší i příznačné slovo »Anchor« pokládati za její podstatnou součást, nemůže pro zkoumání podobnosti býti primán rozhodující význam jen dojmu zrakovému známky st-lčiny, naopak jest nutno míti zřetel také k slovu »Anchor« jako slovu, t j. nikoli jako k pouhé části obrazového zjevu známky.
Žal. úřad také přes zásadní své stanovisko upírající slovu »Anchor« v známce žalobkyně rozhodný význam, slovem tím, jež jest anglickým pojmenováním kotvy, byť i jen jako mimochodem se zabývá, podotýkaje, že nelze u širokých vrstev, které jsou v první řadě odběratelem zboží známkou tou chráněného, předpokládati ani částečnou znalost jazyka anglického. Ale ani této argumentaci nemohl soud přisvědčiti. Neboť, nehledě k tomu, že min. nezaujalo stanovisko k Ivrzení žaloby, že slova »Anchor« a »Anker« jsou i dle sluchového i zrakovému dojmu podobna, jest tu poznamenati především, že, i když co do počtu mají převahu odběratelé z nejširších vrstev, přece nelze přehlížeti, že na distribuci výrobků, o něž jde, jsou zúčastněny také závody obchodní a to i závody velké, u nichž nelze aspoň částečnou znalost jazyka anglického předem a všeobecně vylučovati, při čemž jest možno poukázati i k tomu, že, jak z dokladu st-lkou předložených lze souditi, aspoň některé z těchto podniků s anglickou firmou st-lky jsou v obchodním styku. Ale mimo to jest i uvážiti, že již proto, poněvadž právě jde o zboží, jehož konsum neomezuje se ani na určité vrstvy ani na určité třídy obyvatelstva, nutno míti za to, že mezi konsumenty nebude počet těch, kdo by aspoň význam anglického slova »Anchor« nepostřehli, tak nepatrný, aby mohl býti ponechán vůbec mimo zřetel, a to zejména, když toto anglické slovo jest s obrazem kotvy ve známce uvedeno v přímou souvislost a jeho příbuznost s německým slovem »Anker«, jež se nachází ve známkách fy Sch. a známkám těm dodává distinktivnosti, jest dosti patrná, i když se nepřihlédne k podobné výslovnosti obou slov. Poněvadž okolnosti právě uvedené možno pokládati za evidentní, všeobecně známé, nemohl soud, ježto znění rozhodnutí nijak tomu nenasvědčuje, předpokládati, že by je žal. úřad byl přehlédl, a musil proto míti za to, že úřad vycházel z názoru, že závadná podobnost ve smyslu § 3 novely z r. 1895 dána jest jen tehdy, když možnost omylu o původu zboží vztahuje se na všechny neb aspoň na poměrně velkou část odběratelů zboží. Názor ten však není ani zněním positivních předpisů ani duchem práva známkového odůvodněn. Netřeba tu řešiti otázku, zdali by slušelo přihlížeti s hlediska § 3 novely z r. 1895 i k možnosti omylu, omezující se na zcela výjimečné ojedinělé ořípady, na př. tedy, závisela-li by na znalosti nějaké notoricky jen několika málo jednotlivcům známé řeči. Základním účelem práva známkového jest zabezpečiti majitelům zapsaných známek výhradné právo k používání jich. K tomuto účelu poskytuje právo známkové majitelům známek procesní prostředky, jimiž se mohou proti zasahování do tohoto svého práva brániti, mimo jiné v § 3 novely z r. 1895 také žalobu na výmaz známek podobných pro stejný druh zboží zapsaných. Chrání-li takto právo majitele známek všeobecně také proti újmám, jež by mu mohly vzejíti z užívání podobné známky jiným podnikem, nelze ochranu tu činiti závislou na tom, jak veliký ,— absolutně nebo relativně — bude pravděpodobně počet případů, ve kterých se omyl majiteli známky škodlivý vyskytne. Jestliže tedy úřad v daném případě aspoň nepřímo možnost omylu u těch, kdo (aspoň z části) jsou jazyka anglického znalí, připustil, a znalost jazyka toho notoricky není naprosto jen výjimečná neb ojedinělá, porušil úřad, jestliže přes to odepřel st-lce ochranu, již se žalobou domáhala, subjektivní právo zákonem založené. Z uvedených důvodů bylo nař. rozhodnutí zrušiti pro nezákonnost