Č. 4510.

Obecní samospráva. — Administrativní řízení:
* Odmítne-li zem. výbor odvolání fin. komise obecní z usnesení měst.
rady o ustanovení obecního zřízence definitivním s poukazem na § 24 zák. ze 17. prosince 1919 č. 16 Sb. ex 1920 pro svoji nepříslušnost, jest
výrok jeho nezákonný.
(Nález ze dne 13. března 1925 č. 8703/24.)
Věc: Finanční komise hlavního města Olomouce proti moravskému zemskému výboru o přípustnost stížnosti.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Městská rada hl. města Olomouce usnesla se v zasedání z 8. června 1923 uděliti provisornímu městskému strážníku Vítězslavu K. definitivu. Z usnesení odvolala se fin. komise ob. k zv-u z důvodu, že neuspokojivá kvalifikace K-ova za r. 1920 a 1921 a pozdější návrh na jeho propuštění dokazuje jeho nezpůsobilost, že K. byl nadále ponechán ve službě jen z milosti, a že prvá jeho příznivá kvalifikace nemůže býti směrodatná pro jeho definitivní přijetí. Mor. zv nař. rozhodnutím odvolání zamítl pro nepříslušnost z důvodu: »Dle § 24 zák. ze 17. prosince 1919 č. 16 Sb. z r. 1920 rozhodují se spory o příjmy služební a výslužné zřízenců, o zaopatřovací požitky vdov a sirotků, jakož i ostatní spory vzešlé ze služebních poměrů pořadem soudním; je nesporno, že v konkrétním případě jde o obecního zřízence ve smyslu uv. zák., ježto zákon tento platí též pro města s vlastním statutem a bylo dlužno vzhledem k vylíčenému stížnost zamítnouti pro nepříslušnost.»
Nss uvážil o stížnosti takto: § 24 zák. č. 16/1920 předpokládá zřejmě spory ze služebního poměru mezi obecním zřízencem nebo jeho pozůstalými s jedné a obcí se strany druhé a odkazuje tyto spory do příslušnosti řádných soudů. V daném případě šlo sice o otázku definitivního ustanovení obecního zřízence. Spor nevzešel však v příčině té mezi zřízencem a obcí, nýbrž s usnesením obce ve věci té učiněným projevil nesouhlas vlastní její orgán — finanční komise obecní, která domnívajíc se zřejmě, že jde o případ, ve kterém jí ob. novela fin. poskytuje odvolací právo proti jistým aktům obce, se odvolala z usne- sení obce k žal. úřadu jako k vyšší stolici samosprávné. Pak se nemohl však žal. úřad prohlásiti nepříslušným ve smyslu § 24 zák. čl. 16 z r. 1920, poněvadž nešlo o spor podle tohoto zákona, nýbrž měl podání fin. komise obecní podrobiti svému zkoumání a o něm rozhodnouti.
Uvádí-li žal. úřad v odvodním spise, že obecní finanční komise v odvolání svém neuplatňovala hospodářských zájmů obce, resp. že nebyla k odvolání legitimována, sluší na to odpověděti, že mu tím nebylo bráněno, aby podání zamítl neb odmítl z těchto důvodů, že však okolnosti ty nemohly odůvodniti výrok jeho tak, jak byl učiněn. Popřel-li však žal. úřad svoji příslušnost k rozhodnutí o odvolání k němu podaném, t. j. odepřel-li rozhodnouti o něm neprávem, jest výrok jeho v rozporu se zákonem, pročež slušelo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Ć. 4510. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 600-601.