Č. 4456.

Školství. — Řízení před nss-em: * Politická obec není legitimována ke stížnosti na nss do výroku min. škol., kterým byla zrušena školní expositura.
(Nález ze dne 28. února 1925 č. 3957.)
Prejudikatura: Boh. 3988 adm.
Věc: Obec T. (adv. Dr. B. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o zrušení expositury dubecké veřejné obecné školy.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Vynesením ze 6. března 1923 č. 1531 zrušil předseda zšr-y v Praze podle § 9 zák. z 3. dubna 1919 č. 189 Sb. k návrhu zsv-u dnem 30. června 1923 exposituru d-cké veřejné obecné školy smíšené s vyučovací řečí německou v T., poněvadž další její trvání není odůvodněno podle § 2 zák. z 19. února 1870 č. 22 z. z. č., neboť vzdálenost od školy mateřské činí pouze 17 km a spojení tvoří dobrá okr. silnice. Mimo to pak poklesl počet žactva na této exposituře až na 14. — — —
Odvolání, které podalo ob. zastupitelstvo v T., bylo nař. rozhodnutím zamítnuto.
Rozhoduje o stížnosti obce T., musil nss především z povinnosti úřední podrobiti právnímu rozboru otázku, zda jest st-lka po rozumu § 2 zák. o ss oprávněna ke stížnosti k tomuto soudu, t. j. zda právní nárok na zachování školní expositury v místní obci T. jest skutečně jejím právním nárokem čili nic.
V tom směru byly pak pro výrok soudu směrodatny tyto úvahy:
§ 10 zák. z 25. května 1868 č. 48 ř. z. ustanovil zásadu, že k spravování záležitostí vychovatelských, zejména i škol národních a k dohlížení k nim zříditi sluší v každé zemi pro každou školní obec místní školní radu; stejně nařídil § 1 zák. z 24. února 1873 č. 17 z. z. česk., že za příčinou dohledu k národnímu školství zřídí se v každé obci školní míst. rada školní, jejímiž členy podle §§ 2 a 5 téhož zákona byli — vedle členů jiných — též zastupitelé obce.
Tím bylo zastupování školských zájmů přikázáno výhradně mšr-ě s vyloučením jakékoli přímé ingerence zastupitelského orgánu obce místní. Kromě toho též zákon o úhradě nákladu na školy národní z 24. února 1873 č. 16 z. z. stanovil v § 2, odst. 2, že práce školní obce vznikající opatřováním věcného nákladu na školy ve smyslu § 2, odst. 1 téhož zákona obstarává mšr.
K zákonnému zastupování jak školy tak školní obce byla tedy podle dřívějších zákonů školských povolána — nehledě na případy měst tvořících zvláštní okres školní, kde podle §§ 10 a 27 zákona o dozoru ke školám z 24. února 1873 č. 17 z. z. »místní školní rada se nezřizovala« a kde »správu veř. školství obstarává zastupitelstvo obce« — jediné mšr, nikoliv obec nebo zastupitelské orgány obce.
Jediné pokud jde o věcný náklad na školy národní (§ 1 a 2 zák. z 24. února 1873 č. 16 z. z.) a o úhradu jeho (§ 10 a násl. téhož zák. ve znění zák. z 11. září 1880 č. 85 z. z.) jest obci místní zákonem přiznáno postavení strany, ovšem jenom z důvodů finančních zájmů hospodářství obecního.
V příčině organisačních úkonů stran národních škol zřízených podle dřívějších zákonů školských nepříslušelo tedy místní obci postavení strany a to ani v její vlastnosti jako samosprávného svazu, ani v její vlastnosti jako veřejného úřadu, poněvadž právě zastupování zájmů školy i školní obce je tu výhradně přenecháno zvláštnímu orgánu — mšr-ě.
Tento stav nedoznal změny novějšími zákony a předpisy a to ani zák. z 9. dubna 1920 č. 292 Sb. ani nař. z 6. listopadu 1920 č. 605 Sb.; naopak plyne z §§ 17, 18, 21 a zejména 25 a 37 zák. a z §§ 2 a 10 nař., že zásadní postavení a kompetence mšr-y jako výhradného zástupce školy a školní obce zůstaly v podstatě nedotčeny (srovnej nál. Boh. 3988 adm.).
Podle § 2 zák. z 19. února 1870 č. 22 z. z. česk. jest školní expositura prostorně oddělenou součástí školy mateřské a jest proto i místní školní rada zřízená pro školní obec školy mateřské jediným zákonným zástupcem jejím.
Místní obec, na jejímž teritoriu byla zřízena svého času školní expositura, nepřestala býti zřízením tímto součástí školní obce mateřské školy a nemůže se proto zrušení expositury takové, jako změna organisace školy mateřské dotknouti nějakých práv obce místní. Potom však nemůže býti také zastupitelský orgán této přiškolené obce povolaným zástupcem subjektů (ku př. školní obce), do jichž práv se podobným opatřením školských úřadů po případě zasahuje a nemůže orgán ten na ochranu jich vésti spor před tímto soudem.
Brojí-li tedy stížnost místní obce T. proti nař. rozhodnutí po stránce meritorní a dovozuje-li jeho vadnost resp. nezákonnost, pak neuplatňuje svá subjektivní práva, nýbrž právní nároky resp. právně chráněné zájmy školní obce resp. školy, k jichž hájení však, podle toho, co nahoře dolíčeno, povolána není.
Musila proto stížnost odmítnuta býti jako nepřípustná, aniž mohl soud obsah její vzíti na přetřes.

Citace:

Č. 4456. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 483-484.