Č. 4402.

Pozemková reforma: O povinnosti vlastníka zabrané půdy oznamovati zamýšlené propachtování a důvodech, ze kterých může stpú schválení odepříti.
(Nález ze dne 11. února 1925 č. 2605.)
Věc: Bedřich F. ve V. (adv. Dr. Jos. Sixta z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze (inspektor Jos. Zabranský) o propachtování zabraných dvorů.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podáním z 28. listopadu 1923 oznámil st-l stpú-u, že s výhradou schválení jeho uzavřel s Kamilem K., nájemcem dvora v Ch., pachtovní smlouvu ohledně dvorů S. a K. na dobu 12 let počínaje dnem 1. ledna 1924, a žádal jej, předkládaje tuto smlouvu, o schválení dle § 7 zák. záb.
Stpú postoupil podání st-lovo obvodové úřadovně k příslušnému jednání, a vyrozuměl o tom st-le. Obvodová úřadovna výměrem z 21. března 1924 žádost zamítla, poněvadž vlastník nesplnil ohlašovací povinosti dle § 4 vlád. nař. ze 7. dubna 1923 č. 74 Sb., čímž znemožnil úřadu provádění zákonem uložené péče o zprostředkování pachtu pro pachtýře těch zemědělských podniků, jichž pachtovní poměr byl předčasně rozvázán výpovědí státního pozemkového úřadu.
Ještě před tím a sice dne 16. března 1924 vyrozuměl stpú st-le, že na základě cit. nař. č. 74/1923 označuje st-li tři uchazeče o nájem zmíněných dvorů, kvalifikované dle § 50 a) zák. náhr. a to Josefa B., Joseta H. a Tomáše P.
St-l ve své odpovědi odmítl všechny tři uchazeče uváděje, že o zamýšleném pronájmu dvorů učinil povinné oznámení již dne 28. listopadu 1923, a že nominační právo stpú-u pominulo samo sebou uplynutím tříměsíční lhůty od této doby t. j. dnem 28. února 1924, a podal kromě toho odvolání též proti svrchu uvedenému rozhodnutí obvodové úřadovny, v němž namítal, že nesprávným jest předpoklad úřadu, že st-l mu neoznámil zamýšlené pronajmutí svých dvorů, ježto oznámení ono jest obsaženo v jeho podání ze dne 28. listopadu 1924. Poněvadž stpú ve tříměsíční lhůtě ani neprojevil souhlas s navrženým pachtýřem ani neoznačil st-li pachtýře jiného, nabyl tento práva zmíněné dvory propachtovati. Výnosem z 28. dubna 1924 poznamenal stpú k prohlášení st-le v příčině označení pachtýřů dle § 4 nař. č. 74/1923, že stav vzniklý propachtováním dvorů S.-K. osobě nekvalifikované dle § 50 a) zákona náhradového bez předchozího povinného oznámení ve smyslu citovaného nař. odporuje platným předpisům. Předložení pachtovní smlouvy ke schválení stpú-em ve smyslu § 7 zák. záb. nelze považovati za oznámení dle cit. nař., ve kterémž jest jasné ustanovení, že vlastník zabraného majetku pozemkového, který hodlá nově propachtovati zemědělský podnik, jest povinen — předem, jakmile se rozhodl, t. j. před kontrahováním s určitou osobou — oznámiti to stpú-u.
I kdyby stp-ú připustil, že lze za určitých předpokladů předložení pachtovní smlouvy považovati za toto oznámení, bylo by tu potřebí zvláštního uznávacího aktu stp-ú (což v daném případě nebylo), a nesměl by vlastník nevyčkav rozhodnutí dle § 4, odst. 3 cit. nař., odevzdati předmět pachtu k obhospodaření neschválenému nájemci, čímž se maří účel cit. nař. Takovým, jednáním jest přestupek dle § 18 c) zák. záb. a cit. nař. úplně dokonán. Vlastník neučinil povinného (pravoplatného) oznámení a tím lhůty stanovené v cit. nař. nebyly vůbec zahájeny a nenastal tu tedy se strany stp-ú případ zmeškání. Vyrozumění ze 16. března 1924 stalo se z důvodů hospodářských, aby pacht mohl býti co nejdříve předán osobě kvalifikované dle § 50 a) zák. náhr. a nelze z něho dovozovati, že stpú uznal žádost st-lovu za oznámení ve smyslu cit. vlád. nařízení.
Současně vyzval stpú st-le, aby do 8 dnů po obdržení tohoto výměru předložil odboru 4/5 stpú závazné prohlášení o tom, že dobrovolně předá ihned pacht jedné z označených mu osob se zpětnou platností od začátku pachtovní doby smluvené s Kamilem K.
Odvolání st-lovo proti rozhodnutí obvodové úřadovny zamítl žal. úřad dalším výnosem svým z 20. června 1924 a to z důvodů uvedených jednak v rozhodnutí obvodové úřadovny jednak ve vyrozumění stpú-u z 28. dubna 1924.
St-l podal proti svrchu uvedeným výměrům dvě stížnosti k nss:
První z nich směřuje proti výměrům ze 16. března 1924 a ze 28. dubna 1924, jimiž úřad označil st-li osoby za tím účelem, aby některé z nich své dvory pronajal, druhá pak brojí proti odepření souhlasu k pronájmu dvorů nájemci st-lem vyhlédnutému.
Ve věci samé má žal. úřad za to, že mohl ve smyslu § 4, odst. 3 cit. vlád. nař. st-li uložiti, aby své dvory pronajal některému z pachtýřů úřadem mu označených, poněvadž lhůta k tomuto opatření cit. předpisem určená dosud neuplynula, ba nepočala ani běžeti, ježto st-l dosud neučinil předepsané oznámení dle odst. 1 § 4 cit. nař., od něhož běh lhůty počíná.
Stížnost naproti tomu vytýká, že tímto oznámením jest právě podání st-lovo z 28. listopadu 1923, a že bylo tudíž věcí úřadu, aby nominaci pachtýřů provedl nejdéle do 3 měsíců od tohoto podání, tedy nejdéle do 29. února 1924 a že neučinil-li tak, nemůže dodatečně st-li ukládati, aby dvory některé z osob jím jmenovaných pronajal.
Nss uznal v tom směru stížnost důvodnou. Nař. č. 74 z r. 1923 ukládá vlastníku povinnost ohlásiti zamýšlený pacht zabraných nemovitostí stpú-u. Účelem tohoto ustanovení jest, aby tento úřad nabyl o pachtu vědomosti a tím i příležitost zabezpečiti pachtýře podle § 50 a) zák. náhr. Tomuto požadavku vyhovuje úplně podání st-lovo z 28. listopadu 1923, neboť úřad mohl z něho poznati, že a komu hodlá st-l zmíněné dvory propachtovati, čímž oznámil úřadu všechny údaje, které dle cit. nař. povinen je hlásiti. Na věci ničeho nemění, že zároveň žádal o souhlas dle § 7 zák. záb. k propachtování dvorů Kamilu K., neboť svým obsahem je dotyčné podání jeho i oznámením pachtu dle § 4 cit. nař.
Bylo proto nař. rozhodnutí ze dne 16. 3. a 28. 4. 1924, ježto posuzují mylně právní povahu st-lova podání z 28. listopadu 1923, zrušiti dle § 7 zák. o ss.
Druhá stížnost směřuje proti rozhodnutí z 20. června 1924. Rozhodnutím tímto odepřel úřad dáti souhlas k propachtování zmíněných dvorů Kamilu K., poněvadž
1. st-l neučinil oznámení dle nař. č. 74 z r. 1923 o zamýšleném pachtu, a následkem toho nelze bez stížení pozemkové reformy žádaný souhlas mu uděliti a
2. poněvadž pachtýř Kamil K. nemá kvalifikace dle § 50 a) zák. náhr., a úřad musí především vzíti zřetel na osoby takové, jež kvalifikaci tu mají.
Nezákonnost důvodu prvého plyne již z toho, co pověděno o významu podání st-lova z 8. listopadu 1924. Dle toho st-l předepsané oznámení učinil, a jsou tedy mylné veškeré konkluse, jež staví úřad na předpokladu, že oznámení to učiněno nebylo.
Rovněž druhý důvod je neudržitelný, neboť ochrana pachtýřů, jichž poměr pachtovní byl výpovědí stpú-u předčasně rozvázán, může býti uskutečněna právě jen v mezích nař. č. 74/1923. Opomenul-li úřad, jak svrchu dovoděno, včas ochranu tuto proti úmyslu st-le uplatniti, pak nemůže již ani souhlas dle § 7 zák. záb. odpírati se zřetelem na žádoucí zabezpečení pachtýřů dle § 50 a) zák. náhr.
Z důvodů těch bylo nař. rozhodnutí zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

č. 4402. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 381-383.