Č. 4486.

Školství. — Administrativní řízení (Slovensko): * Ve sporech o nárok učitele na nestátní obecné a církevní škole na peněžitou protihodnotu naturálních požitků ve smyslu § 7, odst. 2 zák. čl. 27/1907 rozhoduje v poslední instanci župní úřad (§ 51 nař. býv. uh. min. kultu č. 76 000/1907). (Nález ze dne 7. března 1925 č. 4590.)
Prejudikatura: Boh. 4170 adm.
Věc: Jan K. v P. proti župnímu úřadu v T. stran vymáhání peněžité protihodnoty za naturální požitky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Římsko-katolická církevní obec F., nedodala st-li, který byl v obci učitelem a organistou, naturální požitky, jež mu byly důchodkovým protokolem zajištěny. Za sporu, který z toho vznikl, st-l se svého místa vzdal dne 4. září 1922 a podáním z 27. září 1922 žádal služnovský úřad v Žilině, aby zmíněná obce byla uznána povinnou za naturální požitky, jež mu do 1. září 1922 nedodala, zaplatiti protihodnotu v penězích i s veškerými výlohami sporu a 6% úroky z prodlení. Protihodnotu pak účtoval takto: — — —
Okr. úřad v Žilině rozhodnutím z 20. července 1923 na základě provedeného řízení vyslovil, že řím.-kat. církevní obec F. nedodala st-li z naturálních požitků zajištěných důchodkovým protokolem z 23. listopadu 1920 — — — a nařídil podle § 51 nař. býv. uh. min. kultu č. 76 000 z r. 1907 exekuční vymáhání protihodnoty v penězích, kterou stanovil podle ustanovení § 11 cit. nař. a § 7 zák. čl. 27 z r. 1907 — — — úhrnem na 543 K.
Dále uznal okresní úřad v Žilině protipožadavek obce F. 44 K 80 h z vybraného st-lem zápisného. Naproti tomu žádost st-lovu za přiznání 870 K zaplacených jím za 10 m3 dříví, jež si byl nucen koupiti a žádost cirkevní obce F. za přiznání 90 K za tři rozbité okenní tabulky zamítl. Rozhodnutí svoje odůvodnil tím, že st-l má právo jen na požitky, které mu byly podle § 16 cit. již nařízení v důchodkovém protokolu přiznány, a když mu obec požitky ty nedodala, že má podle § 11 nař. právo na peněžitou protihodnotu. Avšak ježto církevní obec F. se zavázala zaplatiti st-li za osyp (žito, rež a oves) značně vyšší obnos, než jaký stanoví důchodkový protokol a rovněž projevila ochotu za nedodané dříví zaplatiti 210 K, ač st-li za všechno dříví jen 64 K by příslušelo, že bylo žádost st-lovu za přiznání 870 K za koupených 10 m3 bukového dříví jako nezákonnou odmítnouti. Odškodné za koledu že st-li přísluší podle důchodkového protokolu a že mu bylo proto přiznáno. Naproti tomu že bylo uznati stěžovatele povinným k vrácení 44 K 80 h zápisného, ježto se má dle zákona pro školní knihovnu vyúčtovati a požadavek obce na náhradu 90 K za rozbitá okna že bylo zamítnouti, ježto obec neprokázala, že stěžovatel okna rozbil a mimo to udržování učitelského bytu že padá obci k tíži. Konečně náhrada výloh sporu že se na základě § 145 zák. čl. 26 z r. 1896 zastavila.
Odvolání proti tomuto rozhodnutí župní úřad v Turč. Sv. Martině nař. rozhodnutím zamítl.
O stížnosti uvážil nss takto:
Stížnost namítá proti nař. rozhodnutí, že cirkevní školní obec byla povinna za nedodané naturální požitky dáti st-li protihodnotu v penězích odpovídající běžným cenám v přítomné době, ježto protihodnota stanovená v důchodkovém protokolu je jen potud směrodatná, pokud odpovídá skutečným poměrům a poněvadž st-l počítal protihodnotu ne dle skutečných poměrů, nýbrž mnohem nižší, že měla protihodnota býti přiznána v žádaném obnose.
Sporno jest jedině, zdali st-li přísluší právní nárok, aby mu byla přiznána a od cirkevní školní obce vymožena za nedodané bukové dříví kromě přiznané již náhrady 210 K ještě další náhrada 870 K.
Požitky učitelů národních škol obecných a cirkevních upravuje v prvé řadě zákonný čl. 27. z r. 1907, který připouští v § 5, aby část požitků učitele skládala se též z naturalií neb výnosu z pozemků neb úkonů, ale s omezeními vyslovenými v §§ 7 a 8 zákona. Omezení tato záležejí pak v tom, že udržovatel školy (obec, cirkevní obec) musí naturální požitky bez součinnosti učitele vybrati a ve stanovené míře učiteli vydati tak, aby poslední na běžný rok vypadající část těchto požitků nejdéle do konce listopadu byla předána. Nevyhoví-li udržovatel školy těmto podmínkám nebo neodpovídá-li průměrná jakost těchto produktů, jest povinen cenu produktu hotově vyplatiti (§ 7). Předpis § 8 pak nařizuje, že peněžní cena výtěžku ze školní reality a rovněž peněžní cena učitelských požitků v produktech musí se stanoviti, a uvádí současně, na jakém podkladě zjištění ceny se má provésti. Na těchto předpisech nebylo při pozdější úpravě požitků učitelů zmíněných škol provedené zák. čl. 16. z r. 1913 ničeho změněno.
V prováděcím nařízení č. 76 000/1907 k tomuto zákonu se pak stanoví, že o požitcích učitele obecní neb cirkevní školy národní zhotoviti jest důchodkovou zápisnici a pokud požitky záležejí též z výtěžku reality neb naturalií, že musí v ní býti stanovena též protihodnota v penězích (§ 16). Tato důchodková zápisnice podléhá schválení správního výboru župy a sdělí se též učiteli (§ 17).
Z ustanovení těchto plyne, že pro zodpovědění otázky, jaké požitky příslušejí učiteli obecní neb cirkevní školy národní a jakou protihodnotu v penězích jest poskytnouti učiteli za nedodané požitky naturální, směrodatnými jsou ustanovení důchodového protokolu, pokud ovšem platnost jeho není sporná.
Požitky st-lovy jako učitele cirkevní národní školy ve F. byly rovněž stanoveny podle dříve cit. norem důchodkovou zápisnicí, která správním spisům je připojena. Stížnost správnost a platnost této zápisnice, kterou st-l ostatně též sám podepsal, nepopírá. Má tedy podle toho, co právě bylo uvedeno, st-l nárok na protihodnotu v penězích za nedodané naturální požitky jen v té výši, jak je v důchodkové zápisnici stanovena. Pak však postrádá sporný nárok st-lův na přiznání a vymožení další částky 870 K jako protihodnoty za nedodané dříví, zákonného podkladu, poněvadž přiznaná již částka 210 převyšuje protihodnotu za dříví, na něž měl st-l právo, v důchodkové zápisnici stanovenou a jedině směrodatnou. Neporušil tudíž žal. úřad zákona, když odepřel nař. rozhodnutím přiznati st-li za nedodané dříví jako protihodnotu další částku 870 K.
Slušelo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

Č. 4486. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 550-552.