Č. 4317.

Státní zaměstnanci (Slovensko): I. * Nárok na diety ve smyslu ustanovení II-D-2 usnesení ministerské rady z 27. července 1920 není podmíněn okolností, zda zaměstnanec, jenž nárok vznáší, měl ve svém dřívějším úředním působišti samostatný byt a vlastní bytové zařízení čili nic, ani zda k svému přeložení zavdal podnět sňatkem s dcerou svého úředního představeného. — II. O vzájemném poměru cit. usnesení a usnesení ministerské rady z 19. července 1919.
(Nález ze dne 14. ledna 1925 č. 419).
Prejudikatura: Boh. 1779 adm.
Věc: Josef K. v R. (adv. Dr. Alois Götz z Prahy) proti ministerstvu pošt a telegrafů (min. taj. Dr. Jan Bucek) stran diet z titulu vedení dvojí domácnosti.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím odepřel žal. úřad přiznati st-li nárok na diety z titulu vedení dvojí domácnosti, opřený o odst. II-D-2. usnesení min. rady z 27. července 1920.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Podle cit. odst. II-D-2. přísluší ženatým státním zaměstnancům, ustanoveným na systemisovaná místa na Slovensku, jak při původním jmenování, tak při pozdějším přeložení z moci úřední, pokud se nemohou pro úředně zjištěný nedostatek bytů do nového působiště nebo do místa poblíže se nalézajícího a normálně přístupného přestěhovati, diety ustanovené pro exponované zaměstnance podle bodu III., odst 1., po případě odst. 2. bod 1. cit. usnesení min. rady. Ježto nař. rozhodnutí v prvé své části se opírá jediné o ten důvod, že st-l neměl před svým přeložením do R. ani vlastního bytu ani vlastního bytového zařízení a ostatních předpokladů nároku na výplatu diet se nedotýká, mohl se nss zabývati jen otázkou, zda požadavek vlastního bytu a vlastního bytového zařízení jest podmínkou nároku na výplatu diet ve smyslu odst. II-D-2. cit. usnesení min. rady.
Po názoru soudu má ustanovení tohoto odstavce ten smysl, že ženatým zaměstnancům, ustanoveným na systemisovaná místa na Slovensku, má býti poskytnuta oproti zaměstnancům, ustanoveným na služební místa v ostatních částech republiky, určitá výhoda (arg. »stanoví se . . . tyto výhody« v úvodním odstavci 2), která měla záležeti v tom, že se jim poskytne odškodné ve formě diet, nebudou-li moci pro nedostatek bytů na Slovensku žíti svým rodinným životem se všemi oněmi znaky, které život ve vlastní domácnosti charakterisují, jako na př. spolužití se členy rodiny ve společné domácnosti, stravování v domácnosti a obstarávání i ostatních potřeb životních ve vlastní domácnosti. Nemůže-li tedy státní zaměstnanec svoje celé domácí zařízení do nového svého působiště na Slovensku pro nedostatek bytů přestěhovati a rodinný život ve vlastní domácnosti uplatniti, pak přísluší mu, jsou-li tu i ostatní předpoklady cit. odst. II-D-2. zmíněného usnesení min. rady, nárok na diety tam normované bez ohledu na to, zda měl ve svém dřívějším úředním působišti samostatný byt a vlastní bytové zařízení čili nic. Ježto tedy nař. rozhodnutí vychází z názoru opačného, neshoduje se s cit. usnesením min. rady.
Než žal. úřad opřel své zamítavé stanovisko ještě o úvahy další, totiž že na přeložení st-lovo z L. do R. sluší pohlížeti jako na opatření, k němuž svým sňakem s dcerou přednosty poštovního úřadu v L. sám zavdal podnět a jehož důsledky musí proto sám nésti jak po stránce náhrady stěhovacích výloh (viz dv. dekr. z r. 1804 sb. pol. zák. sv. 22 č. 31), tak po stránce odškodného z titulu vedení dvojí domácnosti.
Po této stránce třeba předem poukázati k tomu, že předmětem daného sporu jest jediné nárok st-lův na t. zv. diety dle výnosu min. rady z 27. července 1920 a nikoliv nárok na t. zv. nábytečné. Odkazuje-li tedy nař. rozhodnutí na vynesení dvorské kanceláře, dotýkající se toliko otázky posléze zmíněné, dovolává se normy, nejsoucí v žádném vztahu k předmětu sporu, a nemohoucí tudíž postup žal. úřadu zdůvodniti. Pokud však žal. úřad zastává názor, že st-l sám zavdal podnět k svému přeložení, jež bylo důvodem k jeho odloučení od rodiny, a že mu z toho důvodu nárok na sporné diety nepřísluší, třeba poukázati k tomu, že častěji již cit. usnesení min. rady z 27. července 1920 nárok na diety, o něž tu jde, nečiní závislým na té okolnosti, zda zaměstnanci tam uvedení zavdali k svému přeložení sami podnět čili nic. Žal. úřad poukazuje ovšem v odvodním spise na usnesení min. rady z 19. července 1919 a projevuje právní názor, v nař. rozhodnutí sice výrazu nedošlý, že usnesení min. rady z 27. července 1920 sluší vykládati v užším rámci před- pisu posléze dotčeného, přehlíží však, že prv cit. norma upravuje nárok na diety, o něž se v daném sporu jedná, pokud jde o území Slovenska, nově zcela samostatně a nezávisle na předpisech starších, čemuž svědčí jmenovitě ta okolnost, že, pokud chtěla zachovati normy dřívější, poukázala k nim výslovně, jak jest toho důkazem ku př. jeho odst. III, XII a pod.
Z uvedeného plyne, že nař. rozhodnutí nelze uvésti v soulad ani s cit. usnesením min. rady z 27. července 1920, ani s jinou platnou normou a jest proto postup dle § 7 zák. o ss odůvodněn.

Citace:

Č.4317. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 213-215.