Č. 4720.

Dávka z nájemného: Daňové úlevy poskytnuté zákony č. 209/1920 a č. 45/1922 novostavbám, netýkají se obecní dávky z nájemného.
(Nález ze dne 19. května 1925 č. 10 164.)
Věc: Františka K. v Bratislavě proti župnímu výboru župy Bratislavské.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím byl pořadem instancí potvrzen platební rozkaz měst. úřadu v Bratislavě, kterým st-lce byla vyměřena obecní dávka z nájemného z domu čp. — v Bratislavě pro rok 1923, a to z důvodů, které ke svému rozhodnutí připojil měst. zastupitelský sbor.
Důvody ty spočívají v tom, že zákony o stav. ruchu č. 45/922 a 209/20, stranou dovolané, vztahují se výlučně na daň v pravém slova smyslu a na přirážky k této dani, avšak nemohou býti vztahovány na dávku, která dle pravidel vládou schválených tíží nájemníka a ne dům a která se dle pravidel schválených u nových domů účtuje jen polovicí sazeb. O stížnosti do tohoto rozhodnuti uvážil nss takto:
St-lka dovolávajíc se předpisů zák. z 30. března 1920 č. 209 Sb. o přechodných úlevách daňových pro stavby a § 37 zák. z 27. ledna 1922 č. 45 Sb. o stav. ruchu dovozuje, že jest nezákonné požadovati dávku z nájemného u domů, které dle uvedených zákonů požívají osvobození od daně domovní, ježto by se tím pod jiným názvem zákon obcházel a účel jeho mařil.
Názoru tomu nelze přisvědčiti. Zák. z 30 března 1920 č. 209 Sb. poskytuje ovšem kvalifikovaným stavbám dokončeným v roce 1920 a 1921 úplné osvobození od domovní daně třídní i činžovní na 20 let i výhodu trvalého snížení sazeb berních. Dle § 2 stavby v § 1 odst. 2 uvedené osvobozují se, pokud jim přísluší osvobození od daně činžovní, na touž dobu od přirážek zem., okr. i ob., včetně školních k těmto daním. Ustanovení tohoto zákona o přechodných daňových výhodách pro stavby rozšířeny byly §em 37 zák. z 27. ledna 1922 č. 45 Sb. na stavby, které budou stavebně dokončeny do konce roku 1923 a pro takovéto stavby domů s malými byty osvobození rozšířeno na 50 let. V těchto předpisech jedná se vesměs jen o domovní daně ať třídní ať činžovní a o přirážky k nim.
Tato speciální ustanovení o osvobození od daně a přirážek k této dani nelze rozšiřovati na obecní dáku z nájemného. Dávka tato jest jednou ze samostatných dávek obecních, kteréž vždy v hospodářství obecním tvořily zvláštní kategorii příjmů od přirážek k daním zcela odlišnou a kteréž vůbec nelze pokládati za přirážky k dani domovní, neboť jsou vybírány na podkladě jiném a nestihají týž subjekt jako jest tomu u daně a přirážky k ní.
Také § 29 zák. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. o úpravě obecního hospodářství přesně rozlišuje mezi těmito dvěma kategoriemi a stanoví, že dávky obecní mohou býti vybírány buď jako přirážky k státním daním, buď jako samotné dávky. Dle § 38 téhož zákona mohou obce vybírati mimo jiné jako samostatnou dávku obecní i dávku z nájemného nebo z používaných místností. K provedení tohoto zák. a dle jeho zmocnění (§ 35) publikován byl nařízením z 27. dubna 1922 č. 143 Sb. spolu s jinými vzorec pravidel pro vybírání této dávky, podle kteréhož vzorce i pravidla Bratislavská schválená vládou výnosem z 23. ledna 1924 stanoví, že se v Bratislavě vybírá od 1. ledna 1923 obecní dávka z nájemného dle vzestupné sazby dávkové a že v domech postavených v letech 1917 a dalších se zvyšuje dávky prosté minimum na 400 Kč včetně, při nájemném vyšším že sazba se snižuje na polovici. Dávka předpisuje se z nájemného, ne z daně, dávka nemá tedy povahu přirážky a nevybírá se jako přirážka k dani činžovní. Subjektem dávky není majitel domu jako takový, nýbrž nájemník resp. uživatel bytu, na čemž ničeho se nemění, jestliže se nařizuje, že majitel domu dávku vybírá a za ni ručí. Proto také §§ 7 a 8 vzorcových pravidel i pravidel pro Bratislavu schválených předpisují, že vlastník domu jest do 3 dnů povinen o vyměřené dávce vyrozuměti všechny osoby dávkou povinné a tyto mají také právo odvolati se z platebního rozkazu. V těchto pravidlech nelze však shledávati obcházení zák. o stav. ruchu, jak stížnost vytýká, neboť cit. zákony o stav. ruchu na samostatné dávky obecní se nevztahují a o nich nemluví, osvobozujíce novostavby toliko od daní a přirážek, nikterak však od samostatných dávek samosprávných korporací.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 4720. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 993-995.