Č. 4432.

Pozemková reforma: * Stpú nemůže odepříti souhlas k dělení dle § 7 zák. záb. jediné proto, že by pozemky udělením souhlasu unikly záboru.
(Nález ze dne 20. února 1925 č. 3430.)
Prejudikatura: Boh. 931, 2721 adm. a j.
Věc: František Josef A. ve S. (adv. Dr. Aleš Posselt z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze (sen. pres. Rud. Vyšín) o rozdělení knihovního tělesa a vyloučení objektů ze záboru.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím byl odepřen souhlas k dělení knihovních těles, zrušuje se pro nezákonnost; v ostatním se stížnost dílem zamítá jako bezdůvodná, dílem odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Podáním z 28. ledna 1924 a z 22. února 1924 požádal st-l stpú, aby dle § 7 zák. záb. udělil souhlas k tomu, by nemovitosti tvořící cukrovar v H., byly ze zemskodeskové vložky č. — a z jednotlivých vložek rustikálních odepsány a zapsány do zvláštních vložek příslušných katastrálních obcí, a aby nemovitosti, jež sice nepatří k mlýnu v S., ale jsou s nemovitostmi mlýn ten tvořícími zapsány ve společné vložce č. — knihy S., byly z této vložky odepsány. V předpokladu, že se tak stane, žádal pak st-l za uznání, že cukrovar v H. a mlýn v S. jsou objekty vyloučenými ze záboru dle § 3 lit. a) zák. záb.
Stpú výměrem z 19. května 1924 zamítl obě žádosti st-lovy a to v podstatě z toho důvodu, že by svolením ke knihovním převodům nabyly cukrovar i mlýn právní samostatnosti, jíž dosud postrádají, čímž by uměle tvořeny byly podmínky pro vyloučení těchto objektů ze záboru dle § 3 lit. lit a) zák. záb. za tím účelem, aby dosaženo bylo vyloučení jich ze záboru, a byl by tak uměle zvětšován rozsah majetnosti, na jejíž propuštění vlastník má nárok. Poněvadž postup takový se příčí účelům pozemkové reformy, a není ničím jiným než obcházením zákona, nelze dle náhledu úřadu žádaný souhlas uděliti. Bez tohoto souhlasu nemohou však uvedené nemovitosti nabýti právní samostatnosti, neboť nemohou se státi samostatnými knihovními tělesy, aby samy o sobě mohly být způsobilými předměty práva zástavního. Poněvadž předpokladem pro vyloučení ze záboru dle § 3 lit. a) zák. záb. je, aby nemovitost byla i právně samostatnou, kterýžto předpoklad v daném případě splněn nebyl, bylo prý nutno zamítnouti žádost st-lovu i pokud se týče vyloučení zmíněných objektů dle § 3 lit. a) zák. záb. Žádost za vyloučení nemovitostí zapsaných ve vložce č. — obce Č. zamítl úřad z toho důvodu, že nejsou objektem ve smyslu zákona, ježto se jich používá k účelům zemědělským.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil ns takto:
St-l žádal v řízení správním
1. aby mu byl udělen souhlas k dělení knihovních těles vztahujících se na majetek státem zabraný za tím účelem, aby se určité objekty staly samostatnými knihovními těly a nabyly právní samostatnosti, a
2. aby pak bylo uznáno, že ony objekty jsou dle § 3 lit. a) zák. záb. ze záboru vyloučeny.
Co se týče požadavku prvého, vyslovil nss již v nál. Boh. 2721 adm., že dělení knihovního těla, jež se vztahuje na nemovitosti zabrané, je sice zásadně možné, není však ponecháno libovůli vlastníka, nýbrž podléhá kontrole stpú-u dle § 7 záb. zák., ježto jde o disposici vlastníka, jež má rozhodný vliv na existenci a rozsah záboru. Kontrola tato záleží v tom, že každé takové dělení je vázáno na souhlas stpú-u a bez něho nemá platnosti. Žal. úřad se domnívá, že souhlas k dělení dle § 7 nelze uděliti tehdy, když by nemovitost udělením souhlasu nabyla právní samostatnosti, a stavši se tak objektem i právně samostatným, přestala býti nemovitostí zabranou.
Náhled ten spočívá na mylném výkladu zákona.
Souhlas ke zcizení, dělení neb zavazení zabrané nemovitosti, požadovaný § 7 záb. zák., nelze odepříti již proto, že by měl za následek uvolnění nemovitosti ze záboru, nýbrž dle stálé judikatury nss-u možno tak učiniti teprve tenkráte, kdyby ono uvolnění vadilo stpú-u při uskutečňování cílů pozemkové reformy, zejména kdyby mělo za následek, že by pak úřad neměl dosti půdy pro účely uvedené v zák. přídělovém. Pouhá okolnost, že udělením souhlasu vyplynula by nemovitost ze záboru, nemůže sama o sobě odůvodniti odepření souhlasu, nýbrž teprve případné nepříznivé účinky její na provádění pozemkové reformy.
Zda v daném případě účinky tyto nastanou či nikoliv, úřad nezkoumal, domnívaje se, že již tím, že by nemovitost unikla záboru, byl by zmařen účel zákonů o pozemkové reformě. Úřad však přehlíží, že je možným i ten případ, že určitá nemovitost vyplyne dle § 7 zák. záb. ze záboru, aniž by tím byly dotčeny účely pozemkové reformy, jak jest tomu tehdy, když nemovitosti vůbec pro účely pozemkové reformy zapotřebí není.
K vývodům zástupce úřadu předneseným při ústním líčení se poznamenává, že úřad sice ve všeobecné úvaze obsažené v důvodech nař. rozhodnutí podotýká, že může býti odepřen souhlas ke zcizení tehdy, kdyby udělení souhlasu mělo za následek, že by se pak nedostalo půdy pro účely vyznačené v zák. přídělovém, leč z dalšího obsahu jeho rozhodnutí je patrno, že z tohoto důvodu úřad souhlas neodpírá, a nekonstatuje, že nebude míti dosti půdy pro účely vyznačené v zák. přídělovém, nýbrž odpírá souhlas, jak svrchu uvedeno, jediné proto, že by nemovitosti, o něž jde, unikly záboru, což odporuje zákonu.
Bylo proto rozhodnutí ohledně odepření souhlasu dle § 7 zák. záb. zrušiti dle § 7 zák. o ss.
Naproti tomu musil soud zamítnouti stížnost, pokud se domáhala prohlášení, že zmíněné nemovitosti jsou objekty dle § 3 lit. a) zák. záb. ze záboru vyloučené, neboť mezi st-lem a stpú-em není sporu o tom, že objekty, za jichž vyloučení se žádá, netvoří samy pro sebe samostatná knihovní tělesa, nýbrž že k knihovním tělům těm patří ještě nemovitosti jiné, záboru podléhající. Ale pak není možno, aby objekty ty staly se samostatnými předměty práva zástavního, čímž dle stálé judikatury nss-u (srov. nál. Boh. 931 adm.) je také vyloučena možnost, aby mohly býti uznány za objekty právně samostatné.
Nejsou-li však objekty ony právně samostatnými, pak schází jedna z podstatných náležitostí pro vyloučení jich ze záboru dle § 3 lit. a) zák. záb., a není tedy nezákonné, když odepřel je uznati za objekty ze záboru vyloučené.
Tím ovšem není bráněno st-li, aby v případě, že se mu podaří provésti se souhlasem stpú-u dělení dotyčných knihovních těles, domáhal se znovu uznání, že jde o objekty ze záboru vyloučené.

Citace:

č. 4432. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 437-439.