Č. 4735.

Mimořádná opatření poválečná. — Náhrada škody zposobené úředním výkonem: Stát ručí za škodu majetkovou, způsobenou straně státním orgánem při výkonu jeho funkce jen v takových případech, kde zákon státu ručení takové zvláště ukládá.
(Nález ze dne 25. května 1925 č. 16 235/24).
Prejudikatura: Boh. 4697 adm.
Věc: Karel A. v Praze proti ministerstvu vnitra o náhradu škody za zabavené potraviny.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dne 26. července 1920 bylo st-li, hokynáři z Prahy, při četnické revisi zavazadel cestujících v nádraží N. zabaveno 66 kg másla, 2240 vajec a 8 kusů drůbeže, poněvadž st-l sám udal, že potraviny ty koupil v Č. za účelem dalšího zcizení, za ceny, které intervenující četník uznal za přemrštěné. Na st-le učiněno trestní oznámení pro přestupek lichvy dle § 9 zák. ze 17. října 1919 č. 568 Sb., ale byl rozsudkem lichevního soudu při okresním soudě v K. ze 7. října 1920 obžaloby zproštěn.
Mezi tím byly potraviny st-li zabavené, — ježto šlo o věci zkáze podléhající — obcí N. prodány za maximální ceny a byl st-li po pravoplatnosti osvobozujícího rozsudku vydán čistý výtěžek per 2888 Kč.
Žádosti st-le, jíž se domáhal na státní správě zaplacení náhrady škody Kč 2847,88, vzniklé jemu prý neoprávněným zabavením a laciným prodejem potravin, osp v Pelhřimově nevyhověla a také odvolání jeho bylo min. rozhodnutím zamítnuto, poněvadž osp, jež v důsledku zavedení trestního řízení proti st-li pro důvodné podezření, že nakupoval potraviny za zřejmě přemrštěné ceny, nařídila zajištění těchto potravin a prodej jich za obvyklou cenu, byla vzhledem k ustanovení zákona ze 17. října 1919 č. 568 Sb. a vydaných úředních pokynů k opatření takovému nejen oprávněna, nýbrž i povinna.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutím nepřiznalo min. vnitra v dohodě s min. zás. st-li náhradu škody a to právem. Není všeobecného předpisu, jenž by stát zavazoval hraditi třetím osobám majetkové škody způsobené jim státními orgány u výkonu jejich úředních funkcí. Možno tedy takovéto ručení státu uznati jen tam, kde specielní zákon stát k takovému ručení výslovně zavazuje, jako na příklad při škodách způsobených nevinně odsouzeným, zák. ze 16. března 1892 č. 64 ř. z., při škodách způsobených nezákonným zabavením tiskopisů, § 39 tr. ř. a § 4 zák. ze 4. července 1894 č. 161 ř. z. a pod. (Randa Schadenersatzpflicht 3. vyd. str. 130 a násl.). Ohledně škody takového druhu, jak ji st-l uplatňuje, není však ani takovéto specielní normy, jež by státu ručení a náhradní povinnost ukládala, pročež právem žal. úřad žádost st-lovu zamítl.

Citace:

č. 4735. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1023-1023.