Č. 4761.

Zdravotnictví: Rozhodovati o tom, zdali obvodní lékař smlouvou do zdravotnické služby státní převzatý, má nárok na bezplatný byt, jemu v dřívějším poměru obcí dobrovolně za určitých podmínek poskytnutý, nejsou státní úřady veřejného zdravotnictví příslušny.
(Nález ze dne 2. června 1925 č. 11 203).
Věc: MUDr. Rudolf F. v K. proti ministerstvu zdravotnictví o poskytování bezplatného služebního bytu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Výrok o útratách odpadá.
Důvody: Výnosem žal. úřadu z 8. července 1923 byl st-l přijat do státních služeb jako obvodní lékař pro zdravotní obvod K., a sice na smlouvu s ročním služným 10 266 Kč 66 h a s náhradou cestovného ročních 5000 Kč. Při podpisu služební smlouvy prohlásil st-l, že obec K. se zavázala dle svého prohlášení z r. 1913 poskytovati obvodnímu lékaři bezplatný služební byt pozůstávající se 6 místností s příslušenstvím, že podle § 8 odst. 6., 7. a 8. zák. ze 13. července 1922 č. 236 Sb. mají nároky založené na dosavadním poměru služebním býti zachovány i při převzetí do služeb státu, že vzhledem k tomu st-l, podpisuje služební smlouvu, doufal, že bezplatný služební byt se strany obce zůstane mu i nadále zachován kromě požitků smlouvou zajištěných.
Zprávou z 18. října 1923 sdělil purkmistrovský úřad v K., že obec K. dle svého prohlášení z 27. prosince 1912 poskytla dobrovolně obvodnímu lékaři v K. bezplatný byt v městské radnici po tu dobu, dokud nebudou hmotné poměry obvodních lékařů zlepšeny, a ježto čsl. stát st-le do služeb státních již převzal, jsou tím beze sporu hmotné poměry jeho zlepšeny, a není obec K. dále v závazku poskytovati st-li bezplatný byt a tento mu také ode dne jeho převzetí do služeb státních vypovídá.
Nař. rozhodnutím bylo vysloveno, že st-l nemá nároku na další poskytování bezplatného bytu obcí, poněvadž v daném případě nejedná se o nárok založený na dosavadním poměru služebním proti obci, což vysvítá také z výhrady obsažené v zápisu o schůzi obec. zast. v K. z 9. prosince 1912. O stížnosti uvážil nss takto:
St-l byl jako obvodní lékař v K. ve smyslu § 9 zák. z 15. dubna 1920 č. 332 Sb. resp. § 8 zák. ze 13. července 1922 č. 236 Sb. převzat do služeb státních jako obvodní lékař pro zdravotní obvod K. Jeho služební poměr k státu upraven byl ve smyslu § 8 cit. zák. č. 236/22 smlouvou. Podle prohlášení st-lova z 21. září 1923, i podle obsahu stížnosti jedná se st-li o to, aby mu vedle požitků zmíněnou smlouvou od státu zajištěných zachován zůstal nadále bezplatný byt dosud obcí poskytovaný.
Jde tedy o st-lem uplatňovaný nárok na určité (naturální) požitky, které st-li příslušely před účinností zák. č. 236/22, které jdou mimo rámec požitků, jež mu příslušejí podle smlouvy služební uzavřené se státem, které tedy požitky se státem smluvené přesahují. O takových požitcích, resp. jejich částkách stanoví § 8, předposlední odstavec zák. č. 236/22, že zůstávají nedotčeny, že však závazek k další jich výplatě jest posuzovati podle dosavadních poměrů právních, a že z prostředků státních jich hraditi nelze.
Ve svém prohlášení z 21. září 1923 nedomáhal se st-l nároku na zachování služebního bytu proti státu, nýbrž proti obci K., nemá proto opory ve spisech tvrzení stížnosti, že st-l upozornil toliko, že má býti nadřízenými úřady uvažováno o tom, zda nemají vymáhati na obci K. poskytování služebního bytu st-li a jeho nástupcům, když se k tomu výslovně zavázala. Ve stížnosti zastává st-l názor, že ve příčině poskytování služebního bytu směrodatnou jest specielní smlouva uzavřená mezi st-lem a obcí, ve kteréžto smlouvě o nějaké výmince ohledně služ. bytu prý není řeči, že tedy obec jest povinna poskytnouti st-li nadále bezplatný byt, bez ohledu na sestátnění obvodních lékařů. Domáhá se tedy i ve své stížnosti st-l nároku na bezplatný služ. byt nikoli proti státu, nýbrž jediné proti obci K.
Stížnost opírá sice nárok st-lův na poskytnutí bezplatného bytu o ustanovení § 17 al. 6 zák. č. 236/1922. Leč nss neshledal, že by ustanovení § 17 č. 6 cit. zák. skýtalo oporu pro odůvodnění nároku, o který jde, a pro příslušnost žal. úřadu, ježto poskytování služ. bytu obvodnímu lékaři není povahou svojí nákladem věcným, nýbrž nákladem osobním, t. j. nákladem spojeným s ustanovením obvodního lékaře, posouzení této otázky tudíž nespadá pod ustanovení § 17 č. 6, nýbrž pod ustanovení částky 3. (§§ 8 — 14) cit. zák.
Z předeslaných úvah plyne, ze žal. úřad není vůbec příslušným rozhodovati o tom, zda nárok st-lův na zachování bezplatného bytu proti obci K vedle služ. požitků se státem smluvených dále trvá, ježto pro posouzení otázky této směrodatny jsou »dosavadní poměry právní«.
Vyslovil-li tedy žal. úřad autoritativním způsobem, že st-l nemá nároku na další poskytování bezplatného bytu obcí K., překročil tím meze svojí zákonné působnosti a porušil tím zákon.

Citace:

č. 4761. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1076-1077.