Č. 4481.

Učitelstvo. — Zajištění bytu: Učitel obecné nebo občanské školy menšinové není státním zaměstnancem ve smyslu § 13 zák. č. 225/1922 a 87/1923.
(Nález ze dne 6. března 1925 č. 4500.)
Věc: Spar -und Vorschussverein v H. proti zemské správě politické v Praze stran zajištění bytu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z 5. července 1924 zajistila osp v Mostu na základě § 13 zák. z 26. dubna 1923 č. 87 Sb. v domě st-lky v H. byt, obývaný 19. srpna 1919 správcem české školy Bedřichem P., který byl služebně přeložen do obce jiné, pro jeho nástupce, správce školy Karla T.
Odvoláním domáhala se st-lka zrušení zajišťovacího příkazu, namítajíc, že zákon z 26. dubna 1923 č. 87 Sb. nelze vztahovati na učitele škol národních.
Nař. rozhodnutím ze dne 31. července 1924 nevyhověla zsp v Praze odvolání, ježto jsou zde zákonné předpoklady pro zajištění bytu. K námitkám odvolatelovým podotknuto, že nutno učitele resp. správce škol působící na učelištích státem vydržovaných považovati za státní zaměstnance.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss toto:
Žal. úřad, zajišťuje podle zák. č. 225/1922 ve znění zák. č. 87/1923 byt pro učitele, působícího na menšinové škole, vychází z názoru, že učitele, působící na učelištích státem vydržovaných, jest pokládati za státní zaměstnance ve smyslu § 13 cit. zákona. Názoru tomu nss přisvědčiti nemohl.
§ 13 cit. zákonů jedná v odst. 1. o státních zaměstnancích, tudíž o osobách, které jsou v služebním poměru ke státu. V odst. 4. poskytuje zákon možnost opatřiti zajištěním byty i vojenským gážistům a příslušníkům četnictva a vyslovuje v odst. 6, že totéž, co o státních zaměstnancích, platí obdobě o zaměstnancích železničních. Z toho jest patrno, že zákon rozeznává mezi státním zaměstnanci a veřejnými zaměstnanci.
O tom, je—li možno i osobám učitelským zajistiti byty, zákon se nevystavuje. Naskýtá se tedy otázka, zda učitel nebo správce školy, působící na obecné neb občanské škole menšinové, o kterou jde, možno zařaditi pod státní zaměstnance, o nichž se zmiňuje odst. 1. § 13 cit. zák.
Nss odpověděl na otázku tu záporně.
Za státního zaměstnance nutno podle nynějšího zákonodárství pokládati jen takovou osobu, jež působí ve státním úřadě neb na státním učelišti a jejíž služební poměr řídí se zvláštními předpisy, upravujícími služební poměr zaměstnanců těch, jakožto zaměstnanců státních (ku př. služ. pragmatika pro učitelstvo na státních středních a nižších ústavech vyučovacích z 28. července 1917 č. 319 ř. z.). Naproti tomu jsou služební poměry učitelů na menšinových školách obecných a občanských upraveny právě tak, jako služební poměry učitelů veřejných škol obecných a občanských vůbec, zvláštními předpisy, zejména zemskými zákony o právních svazcích učitelstva, zákonem paritním č. 274/1919, a zákonem č. 251/1922.
Okolnost, že působí učitel na škole menšinové, jejíž náklad nese podle § 35, posl. odst. a § 38, odst. 1 zák. č. 292/20 stát, na této povaze jeho služebního poměru ničeho nemění, majíc jen ten důsledek, že služné takového učitele není placeno normálním konkurenčním faktorem ve smyslu zemských zákonů o zřizování škol (zemí, okresem po případě obcí), nýbrž státem. Tím však nedostává se učiteli na menšinové škole vůči státu charakteru státního zaměstnance, naopak zůstane zaměstnancem sui generis i dále.
Správnost tohoto stanoviska potvrzují ustanovení zák. z 21. listopadu 1921 č. 495 Sb. (§§ 1 a 2), pak zák. z 22. prosince 1924 č. 286 Sb., jehož § 27 má nadpis »nestátní veřejní zaměstnanci« a jedná o učitelích veřejných škol, aniž by vylučoval učitelstvo veř. obecných a občanských škol menšinových.
Ostatně nelze přehlédnouti, že opatřování bytu pro učitele na školách menšinových jest upraveno specielním zákonem č. 189/1919 a č. 295/1920, který v § 7 dává v tom směru školským úřadům (od 1. ledna 1921 podle zák. č. 292/20, § 2 a 38 přímo min. škol.) rozsáhlou pravomoc, takže použití zák. č. 225/22 pro učitele škol menšinových není ani třeba. Správnost názoru, že zákonodárce nezamýšlel vztahovati ustanovení § 13 zák. č. 225/22 ve znění zák. č. 87/23 na učitele vůbec, plyne konečně z toho, že teprve do § 2 zák. z 19. prosince 1924 č. 296 Sb. o prodloužení a doplnění zákona o mimořádných opatřeních bytové péče byl pojat výslovný předpis, že ustanovení § 13 zák. č. 225/1922 Sb. ve znění zákona č. 87/1923 Sb. o státních zaměstnancích platí obdobně o učitelstvu veř. škol obecných a občanských.
Ježto žal. úřad vycházel z názoru, že lze podle zák. č. 225/22 ve znění zák. č. 87/23 zajistiti byty pro učitele, působící na školách národních státem vydržovaných, jelikož nutno je považovati za státní zaměstnance, názor ten jest však právně mylným, bylo nař. rozhodnutí zrušiti pro nezákonnost podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 4481. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 543-545.