Č. 4411.

Administrativní řízení. — Učitelstvo: Rozhodnutí právní moci schopné či pouhá poukázka?
(Nález ze dne 14. února 1925 č. 2915.) Prejudikatura: Boh. 3006 adm. a j.
Věc: Jan K. v Jihlavě proti ministerstvu školství a národní osvěty o drahotní přídavky.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Podle intimátu ředitelství II. dívčí školy měšť. v Jihlavě z 21. prosince 1920, který st-li byl doručen, zařadila okr. škol. rada města Jihlavy výnosem z 18. prosince 1920 st-le podle zák. z 9. dubna 1920 č. 222 Sb. dnem 1. ledna 1921 do 9. hodn. třídy 1. stupně a poukázala mu příslušné požitky, a to drahotní přídavek a mimořádnou a nouzovou výpomoc podle 1. třídy rodinné. V příslušném seznamu, o němž není zřejmo, že by byl býval st-li sdělen, je uvedeno, že st-l je ženat, jeho manželka je aktivní učitelkou. Výměrem ze 17. září 1921 poukázal městský školní výbor v Jihlavě st-li požitky od 1. listopadu 1921 podle 9. hodn. třídy 2. platového stupně, a to drahotní přídavky etc. opět podle 1. třídy rodinné. Při tom podotknuto, že poukázka ta se vydává na základě prozatímního zařazení, jehož dodatečné prozkoumání neb opravu si zšr vyhrazuje. Výnosem zšr-y z 29. září 1921 byla poslední poukázka schválena. Podle výměru inspektorátu státních menšinových škol v Jihlavě z 31. srpna 1923 nevyhověl žal. úřad nař. rozhodnutím žádosti st-lově, aby mu dodatečně za kalendářní rok 1921 byly poukázány drahotní přídavky a výpomoc podle 2. třídy rodinné, poněvadž st-l nepodal proti výměrům měst. škol. výboru v Jihlavě z 21. prosince 1920 a 17. září 1921 v zákonné lhůtě odvolání, čímž se tyto výměry staly pravoplatnými.
Stížnost shledal nss důvodnou:
Žal. úřad opřel svoje rozhodnutí jediné o domnělou právní moc shora uvedených výměrů, aniž se žádostí st-lovou zabýval meritorně. Nss neshledal však, že by výměry shora citovanými skutečně byla bývala utvořena res judicata co do otázky, zda st-li v udané době nárok na drahotní přídavky podle vyšší třídy rodinné (na manželku) příslušel nebo ne. Naopak uvážil nss, že ne každou emanaci úřadu lze považovati za rozhodnutí právní moci schopné, nýbrž toliko takový výrok, který byl vydán příslušným úřadem ve funkci orgánu judikujícího o sporných nárocích strany, t. j. o takových nárocích, které byly úřadu k rozhodnutí předloženy, tedy in judicium vzneseny. Za takový výrok nelze však považovati pouhý z moci úřední vydaný poukaz k výplatě požitků služebních, v němž o určitém projednávaném nároku strany nebylo vůbec rozhodováno. Názor tento vyslovil nss již v opětných případech, tak na příklad v nál. Boh. 3006 adm.
Stížnost tvrdí, že st-l nevznesl svého času na školské úřady nárok na drahotní přídavky podle vyšší třídy rodinné na manželku a že o nároku takovém bylo rozhodováno teprve nař. rozhodnutím. Žal. úřad, nepodav odvodního spisu, toto tvrzení nepopřel, a vychází naopak ze znění shora uvedených výměrů okr. škol. rady měst. škol. výboru v Jihlavě, že výměry těmi byly st-li skutečně toliko z moci úřední poukázány požitky určité výše. Výměry ty mají tudíž povahu pouhých poukázek platových, kterými nikterak o rozsahu platových nároků st-le vůbec, tedy ani o eventuelních jeho nárocích na drahotní přídavky podle vyšší rodinné třídy, způsobem autoritativním rozhodováno nebylo. Na této povaze oněch výměrů nemění se nic tím, že podle výkazů ve spisech uložených je u st-le poznamenáno, že je ženat a že jeho manželka je aktivní učitelkou, neboť údaj tento jest toliko interní pomůckou úřadu při poukazu požitků, neobsahuje však rovněž judikátního výroku o tom, že by po případě st-li drahotní přídavky nepříslušely podle vyšší třídy rodinné proto, že jeho manželka je aktivní učitelkou. Ostatně není ze spisů patrno, že by seznamy ty resp. uvedená poznámka byly bývaly st-li sděleny.
Uvedené výměry nebyly tedy v udaném směru ani vůči st-li ani vůči úřadu nebo vůči příslušným konkurenčním činitelům (platitelům) právní moci schopny, a nebyl st-l tím, že prozatím těmito poukazy se spokojil, zbaven práva a možnosti, aby kdykoliv později mohl tvrditi neúplnost nebo nesprávnost těchto poukazů co do výměry jeho drahotních přídavků s ohledem na manželku, právě tak jakoby i úřad byl mohl poukazy ty kdykoliv opraviti a jinými nahraditi.
Žal. úřad nemohl tedy odepříti meritorní rozhodování o později na něj vzneseném nároku st-lově na drahotní přídavky podle vyšší třídy rodinné toliko pro domnělou právní moc oněch poukazů; učinil-li tak, porušil nárok st-lův na meritorní rozhodnutí, a bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž se nss, když žal. úřad tak neučinil, mohl zabývati meritem věci, totiž otázkou, zda st-li v rozhodné době tvrzený jím nárok na drahotní přídavky podle vyšší rodinné třídy příslušel nebo nepříslušel; z téhož důvodu nemohl nss také v tomto stadiu zkoumati, zda žal. úřad zřetelem k době, o kterou tu jde, by po případě byl příslušný o domnělém nároku st-lově rozhodovati přímo.

Citace:

č. 4411. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 402-404.