Č. 4425.

Veřejní zaměstnanci (Slovensko): Zřízenec býv. municipálního města Bratislavy nemá právního nároku na to, aby byl ministrem vnitra v dosavadní službě městské potvrzen.
(Nález ze dne 19. února 1925 č. 3347.)
Prejudikatura: Boh. 2795 adm.
Věc: Samuel P. v Bratislavě (adv. Dr. Rud. Schnabl z Prahy) proti ministerstvu vnitra (min. rada Dr. Ant. Tobíšek) o propuštění z městské služby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ministerstvo vnitra schválilo rozhodnutím z 2. června 1923 po návrhu ministra pro Slov. ve smyslu § 14. vlád. nař. z 23. listopadu 1922 č. 335 Sb., aby úředníci, v seznamu pod č. 1. mu předloženém uvedení byli podrženi ve službách města Bratislavy, naproti tomu neschválilo ponechání zaměstnanců v seznamu pod č. 2. předloženém uvedených — mezi nimiž nalézá se Samu P. — ve službách města Bratislavy, poněvadž nevyhovují podmínkám stanoveným v § 12, odst. 2 cit. nař.
Rozhodnutí o stížnosti Samu P. na nss pro nezákonnost vznesené, spočívá na následujících úvahách:
Napadené rozhodnutí opírá se o ustanovení § 12 nař. č. 335/1922, kterým proveden byl zák. ze 13. července 1922 č. 243 Sb. Ustanovením § 1 zák. tohoto podrobují se města Bratislava a Košice předpisům o městech se zřízeným magistrátem, pokud tento zákon jinak nestanoví.
Zák. č. 243/22 ohledně zaměstnanců, kteří v den, kdy zákon nabyl účinnosti t. j. dne 30. listopadu 1922 (§ 31 zák. a § 20 nař. č. 335/22) byli již ve službách měst Bratislavy a Košic, neobsahuje žádných předpisů, platí tedy v tomto směru ve smyslu již cit. § 1 ustanovení zák. o prozatímní úpravě správy měst s regulovaným magistrátem na Slovensku z 31. března 1920 č. 233 Sb. Zákon tento rozeznává dvě skupiny zaměstnanců při městech s regulovaným magistrátem na Slovensku a to:
1. úředníky, kteří vykonávají službu označenou v § 1 zák. č. 1, jež ode dne, který určen bude nařízením, zastávána bude pouze státními úředníky,
2. zaměstnance ostatní, na které se vztahují ustanovení § 13 zák.
Podle § 13, odst. 4 zák. č. 233/20 nemohou zřízenci pod č. 2 uvedení svých úřadů nastoupiti a je vykonávati, dokud nebyli potvrzeni ministrem vnitra. Za účelem dosažení tohoto potvrzení jsou povinni zřízenci ti ve smyslu § 13, posl. odst. a § 5 zák. č. 233 z r. 1920 podati k ministru splnomocněnému pro správu Slovenska ve lhůtě zde stanovené žádost za své potvrzení ve službě.
Dle správních spisů ucházel se st-l, bývalý to městský doručovatel v Bratislavě, tedy zaměstnanec náležející ke skupině druhé, o potvrzení ve své službě, nař. rozhodnutím však žádosti této vyhověno nebylo.
St-l vytýkaje tomuto výroku nezákonnost má dle obsahu stížnosti za to, že má nárok na své potvrzení ve službě u města Bratislavy.
Názoru tomuto přisvědčiti nelze. Není žádného zákonného ustanovení, které by ukládalo ministru vnitra za povinnost, aby potvrdil zřízence býv. municipálního města Bratislavy, ke kterým náležel také st-l, v jejich službě.
Ze zák. č. 233/20 plyne opak. Zákon tento obsahuje v § 13, posl. odst., ustanovení, že stran potvrzování úředníků a zřízenců zde uvedených, tedy zaměstnanců kategorie druhé, sluší postupovati podle obdoby ustanovení §§ 5 až 7; §§ 5, 6 a 7 obsahují předpisy a přejímání úředníků, jež ustanoveni jsou na místech, která ve smyslu cit. zákona zastávána býti mají úředníky státními. V těchto §ech uloženo jest zejména úředníkům pod č. 1. uvedeným, že povinni jsou podati žádost za přijetí do státní služby.
Nss vyslovil a odůvodnil ve svém nál. Boh. 2795 adm. právní názor, že zákon č. 233/20 nezakládá pro býv. úředníky měst s regulovaným magistrátem právního nároku na ustanovení v konceptní službě politické správy na Slovensku.
Jelikož pak, jak již uvedeno bylo, předpisů zák. č. 233/20 použíti jest obdobně při potvrzování úředníků a zřízenců, kteří po rozumu § 13, odst. posl. zák. č. 233/20, ve svém úřadě ministrem vnitra potvrzeni býti mají, nelze jinak usouditi, než že z týchž důvodů ani tito zaměstnanci nemohou z cit. předpisů zák. č. 233/20 pro sebe dovozovati nárok na potvrzení v dosavadní službě městské.
Tomu nasvědčuje také vl. nař. z 23. listopadu 1922 č. 335 Sb., vydané ku provedení zák. č. 233/20 a 243/22, které předpisem obsaženým v § 12 převzetí úředníků přeměněných měst municipálních a měst se zřízeným magistrátem ponechává volnému uvážení příslušných orgánů určujíc v odst. 2 jenom směrnice, kterých při tom dbáti jest.
Nemá-li st-l nároku na to, aby ve své předchozí službě u města Bratislavy ministrem vnitra byl potvrzen, pak nemohlo býti napadeným rozhodnutím zasaženo do jeho subjektivních práv ve smyslu § 2 zák. o ss a jest potom zcela nerozhodno z jakých důvodů min. vnitra žádosti jeho nevyhověl a že jej snad přes okolnosti, ve stížnosti tvrzené, ve službě městské nepotvrdil.
Proto byla stížnost jakožto bezdůvodná zamítnuta.

Citace:

č. 4425. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 423-425.