Č. 4468.

Školství. — Řízení před nss-em: Má výrok min. škol. o tom, kterak se provede zúčtování mezi obcí a státem o nákladu na veř. školu národní, která byla 1. lednem 1921 jakožto škola menšinová převzata do správy státu, povahu prohlášení strany anebo rozhodnutí správního úřadu ve smyslu § 2 zák. o ss?
(Nález ze dne 2. března 1925 č. 4282.) Věc: Městská obec T. (adv. Dr. Ar. Cantor z Teplic) proti ministerstvu školství a národní osvěty stran náhrady nákladu na české školy v T.
Výrok: Pokud stížnost napadá nař. rozhodnutí v příčině odmítnutí náhrady nákladů, učiněných na českou školu občanskou před 1. lednem 1921 v částce ... a nákladu na udržování budov pro touž školu v r. 1921 v částce..., odmítá se jako nepřípustná; pokud nař. rozhodnutí jest stížností bráno v odpor v jiných směrech, zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Rozhodnutím zšr-y v Praze z 29. června 1894 byla v T. zřízena veř. škola obecná jednotřídní s českým jazykem vyučovacím, jejíž organisace byla postupem času rozšířena.
Výnosem z 27. června 1919 uložila zšr předsedovi ošr-y v T., aby o zřízení české školy měšťanské v T. pojednal s obcemi tvořícími školní obec t-ckou, zda jsou ochotny nésti náklad spojený se zřízením a vydržováním této školy, pokud náklad ten podle zák. z 24. února 1873 č. 16. z. z. připadá na obec, a pokud by podle poměru přímých daní, předepsaných v celé školní obci, vypadal na tu kterou obce. Při tom podotkla zšr, že hodlá, pokud možno použíti nového zákona o zřizování škol z 3. dubna 1919 č. 189 Sb. jen v případech, kde není naděje na možnost zříditi v brzku školu podle shora uvedeného zákona staršího.
Podle zprávy ze 16. září 1919 usneslo se ob. zastupitelstvo v T. ve svém sezení z 5. září 1919, že jest obce ochotna nésti náklad spojený se zřízením a vydržováním české školy občanské v T., pokud náklad ten podle zák. z 24. února 1873 č. 16 z. z. připadá na obce. Zšr smluvivši se se zsv-em zřídila na to rozhodnutím z 25. října 1919 v T. občanskou školu chlapeckou s koedukací pro dívky s českým jazykem vyučovacím o 3 postupných třídách a 1 zatímní pobočce, při čemž přihlížela k tomu, že politická obec T. se pravoplatně usnesela nésti ze svých prostředků veškerý náklad spojený se zřízením a vydržováním řečené školy občanské, pokud náklad ten podle zák. na školní obec připadá. Výnosem z 30. října 1920 zřízena byla při této škole občanské druhá zatímní pobočka.
Podle výnosu ze 17. prosince 1920 převzalo min. škol. jak obecnou tak občanskou školu českou v T. dnem 1. ledna 1921 na základě § 2 zák. z 9. dubna 1920 č. 292 Sb. do své správy.
Podáním z 8. října 1920 žádala městská rada v T. na základě § 2 č. 3 zák. č. 292/1920 žal. úřad za rozhodnutí, že veškerý osobní a věcný náklad na českou školu občanskou v T. nese stát a že obci se nahradí veškeré náklady na školu tu dosud vzešlé; při tom odvolala se městská rada na § 6 zák. č. 189/1919, podle něhož země resp. stát nese veškerý osobní a věcný náklad na školy zřízené podle §§ 1 a 2 tohoto zák., jakož i na to, že česká škola občanská otevřená v T. dne 1. prosince 1919 byla zřízena podle těchto předpisů. Podáním z 21. září 1922 uvedla městská rada, že obec T. má od 1. ledna 1921 resp. od 1. prosince 1919 nárok na náhradu výdajů učiněných zálohou na obě české školy menšinové v T.; výlohy ty nebyly přes opětná podání a ústní intervence obci dosud nahraženy. Městská rada proto na základě zákonů č. 189/1919 a č. 292/20 opětuje svoje požadavky, dle nichž má obec dostati: — — —
Náhrada za přenechání zařízení školního a jiná plnění dosud neurčena. Dále uvedla obec, že co do přenechání školních budov a školního zařízení státu do budoucna bude nutno uzavříti zvláštní smlouvu, v kterémžto směru obec činila podrobnější návrhy se žádostí, aby žalovaný úřad k nim zaujal stanovisko. Poněvadž příslušná jednání budou patrně vyžadovati ještě delší doby, končilo podání obecní rady žádostí, aby 1. obci poskytnuta byla státem ihned záloha na uvedené platy per 50 000 K, 2. aby obci bylo splaceno nájemné za obecnou školu za leta 1921 a 1922 po 27 000 K a za občanskou školu za leta 1921 a 1922 po 20 000 K, úhrnem 94 000 K.
Vyřízením ze 14. října 1922 poukázal žal. úřad městskému úřadu v T. částku 100 000 K jako zálohu na výdaje spojené s udržováním české obecné a měšťanské školy v T. od 1. ledna 1921. K tomu podotkl žal. úřad toto:
»Pokud jde o náhradu věcného nákladu vynaloženého na českou měšťanskou školu v T. před 1. lednem 1921, od kteréhožto dne hradí min. škol. na základě ustanovení zák. z 9. dubna 1920 č. 292 Sb. náklad na školy převzaté do jeho správy, nelze žádost obce vzíti vůbec v úvahu, ježto veškeren náklad, který obec na zmíněnou školu do 1. ledna 1921 nesla, hradila na základě povinnosti jí tehdy zákonem uložené a sice definitivně s vyloučením možnosti jakékoliv náhrady v době pozdější«.
»Stejné stanovisko zaujímá min. škol. i ohledně nájemného ze školního inventáře obou škol od 1. ledna 1921, ježto tento věnováním k účelům školním přešel do vlastnictví školy a obec pozbyla tím nároku na jakékoliv odškodnění za jeho používání«.
»V příčině nájemného z místností české měšťanské a obecné školy dojde obce vyřízení zvláštní v době co nejkratší.«
Dalším, nyní nař. výnosem z 22. září 1923 poukázal žal. úřad berní úřad v T., aby městskému úřadu tamtéž vyplatil částku 73 300 K 39 h jako doplatek náhrady věcného nákladu na českou školu obecnou a měšťanskou v době od 1. ledna 1921 do 25. května 1922 a nájemného od 1. ledna 1921 do 31. prosince 1923. K tomu podotkl žal. úřad toto:
»Z předložených výkazů výloh vyloučen byl požadavek náhrady výloh v roce 1920 na základě důvodů, jež byly městskému úřadu sděleny výnosem z 14. října 1922. Z výkazů za rok 1921 vyloučen jest oddíl I. (udržování budovy), poněvadž opravy konal městský úřad z vlastního popudu a sám je platil. Z téhož roku vyloučeny byly náklady, hrazené sice v roce 1921, jež však vznikly povolením městské rady nebo obecního zastupitelstva již v roce 1920 a v témž roce byly práce provedeny neb objednávky dodány«.
»Z těchto důvodů uznávám náhradu na měšťanskou školu, sestávající z položek tamního výkazu: — — — — —
»Za školu obecnou uznávám tyto položky: — — —
»Celkový udržovací náklad na obě školy od 1. ledna 1921 do 25. května 1922 a náhrada nájemného od 1. ledna 1921 do 31. prosince 1922 jeví se tedy úhrnnou částkou: měšťanská 63 992 K 60 h, obecná 62 307 Kč 79 h, celkem 126 300 Kč 39 h. »Výnosem ze 14. října 1922 byla poukázána městu záloha 100 000 Kč. Poukazovanou částkou 73 300 Kč 39 h vyrovnáno jest tedy: doplatek udržovacích výloh do 25. května 1922 a nájemného do 31. prosince 1922 (částkou 26 300 Kč 39 h), nájemné za dobu od 1. ledna 1923 — 31. prosince 1923 za školu obecnou (částkou 27 000 Kč) a za školu měšťanskou za tentýž čas (částkou 20 000 Kč)«.
»Výkazy event. výloh za dobu od 26. května 1922 nutno sem předložiti prostřednictvím ředitelství školy měšť. a správy školy obecné«.
Rozhoduje o stížnosti, která výnosu z 22. září 1923 vytýká nezákonnost, řídil se nss těmito úvahami:
Podle § 2 zák. o ss může nss rozhodovati jen tehdy, tvrdí-li kdo, že mu rozhodnutím nebo opatřením správního úřadu nezákonným způsobem bylo ublíženo.
Rozhodování nss-u může tedy — nehledě k jiným náležitostem — nastoupiti jen tehdy, je—li výrok správního úřadu »rozhodnutím nebo opatřením«. Takovýmto »rozhodnutím neb opatřením« ve smyslu § 2 zák. o ss není však každý výrok správního úřadu, nýbrž jest jím — jak plyne též ze souvislosti s § 3 lit. a) resp. 5 zák. o ss a jak zastáváno stálou judikaturou tohoto soudu, — jen takový projev správního úřadu, kterým tento úřad mocí svého vrchnostenského postavení a v mezích své zákonné kompetence způsobem judikujícím s konečnou platností a způsobem právní moci schopným založí neb upraví určitý právní poměr.
Takovýmto rozhodnutím neb opatřením však na druhé straně není projev, kterým úřad správní odpovídá na prohlášení strany toliko protiprohlášením svým jménem státu jako strany, jak tomu zejména jest ve sporech povahy majetkové, zakládajících se na titulech soukromo-právních, o nichž rozhodnouti mezi stranami přísluší pak řádnému soudu.
Vzhledem k tomu musil nss, aby z moci úřední zjistil, zda jest k projednání věci touto stížností na něj vznesené ve smyslu § 2 zák. o ss příslušným, nejprve zkoumati, jakou povahu nař. výrok žal. úřadu vůbec a jednotlivé jeho části mají.
V tomto směru shledal pak nss toto:
Z vylíčeného děje je zřejmo, že v T. byly zřízeny jednak v letech devadesátých obecná škola česká, jednak roku 1919 občanská škola česká.
Náklad na tyto školy, pokud podle zákonů o zřizování škol (zejména podle § 2 zák. z 24. února 1873 č. 16 z. z.) připadá na obce školní, uhražovala stěžující si obec T.
Když pak zákon z 9. dubna 1920 č. 292 Sb., podávaje ve svém § 2, odst. 2 definici pojmu »škola menšinová«, ve svém § 2; odst. 1 č. 3 působnost ve věci menšinových škol přikázal přímo min. škol. a dále ve svém § 35, odst. 4 prohlásil, že školy menšinové vydržují se nákladem státu, když dále uvedená ustanovení zákona tohoto (č. 292/20) podle jeho § 38, odst. 1 vstoupila v platnost dnem 1. ledna 1921, a když konečně žal. úřad svým výnosem ze 17. prosince 1920 převzal obě zmíněné školy na základě § 2 zák. č. 292/20 dnem 1. ledna 1921, uplatnila stěžující si obec shora cit. podáními svůj (skutečný nebo domnělý) nárok na to, aby — poněvadž dle cit. předpisů veškerý náklad na tyto školy má od 1. ledna 1921 jíti k tíží státu a poněvadž ani dříve obec podle § 6 zákona č. 189/1919 nebyla konkurenčním činitelem pro školy menšinové — byla jí státní správou nahrazena řada nákladů, obcí na školy ty učiněných a to značnou částí též nákladů z doby před 1. lednem 1921.
Pokud se tedy obec domáhala výroku o tom, jednak že veškerý náklad na obě zmíněné školy od 1. ledna 1921 má jíti k tíží státu ve smyslu §§ 2, 35, posl. odst. a § 38, odst. 1 zák. č. 292/20, dále že i náklad na školu občanskou před 1. lednem 1921 nemá podle § 6 zák. z 3. dubna 1919 č. 189 Sb. jíti k tíži obce, vznesla tím na žal. úřad in judicium nárok na úpravu určitého právního poměru, jehož rozřešení ve smyslu cit. zák. předpisů spadá do kompetence žal. úřadu.
Co tedy nař. výrokem v těchto směrech bylo vysloveno, to má povahu autoritativního, právní moci schopného rozhodnutí správního úřadu; a v tomto směru jest tedy nss příslušný, aby v mezích stížných bodů, stížností uplatňovaných, výrok onen přezkoumal.
Jinak jest tomu však, pokud by v nař. výnosu bylo spatřovati projev žal. úřadu o tom, stran kterých jednotlivých položek obcí účtovaných uznává nebo neuznává závazek státu jako nynějšího vydržovatele škol menšinových k tomu, aby je obci nahradil, jakožto náklad učiněný obcí, ač již vydržovatelem školy nebyla. Neboť v tomto směru šlo by toliko o prohlášení druhé strany (žal. úřadu jménem státu), kterým tato odpovídá na požadavky, na ni vznesené protistranou, na náhradu výdajů vynaložených obcí na místo státu, který by náklad ten měl nésti, tedy o uplatnění nároku obce na náhradu ve smyslu § 1042 o. z. o., o němž autoritativní rozhodnutí přísluší řádným soudům.
Posuzuje-li se nař. výrok s hlediska stížných bodů stížností formulovaných s tohoto zorného úhlu dospěje se k těmto závěrům:
1. Stížnost nejprve vytýká, že žal. úřad odpírá náhradu výloh na českou školu občanskou, vynaložených obcí před rokem 1921. Žal. úřad v nař. rozhodnutí v tomto směru poukazuje na důvody, jež byly obci T. sděleny výnosem žal. úřadu ze 14. října 1922; v tomto směru nečiní tedy žal. úřad nař. výnosem výrok nový, nýbrž odkazuje na svůj výrok učiněný již ve výnosu ze 14. října 1922, ve kterém bylo vysloveno, že veškeren náklad, který obec na zmíněnou školu do 1. ledna 1921 nesla, hradila na základě povinnosti jí tehdy zákonem uložené. Tento výrok ve výnosu ze dne 14. října 1922 upravoval tedy autoritativním způsobem otázku, komu do 1. ledna 1921 náleželo nésti náklad na českou občanskou školu, byl tehdy »rozhodnutím« správního úřadu. Kdyby tedy stěžující si obec byla chtěla docíliti eventuelní odstranění tohoto výroku nss-em, byla by do něho musila podati stížnost na nss ve lhůtě 60 denní předepsané § 14 zákona o ss. Toho však neučinila; neboť třebas ze spisů není zřejmo, kdy onen výnos ze 14. října 1922 st-lce byl sdělen, přece st-lka ani netvrdí, že by se tak bylo stalo teprve v době 60 dnů čítané nazpět ode dne podání nynější stížnosti, která ostatně do tohoto výnosu ze 14. října 1922 také ani nesměřuje. Pokud tedy stížnost se obrací proti výroku žal. úřadu, že obec byla a je povinna nésti náklad na českou školu občanskou do 1. ledna 1921, je pro opoždění nepřípustná.
Ostatně bylo by stanovisko stížnosti v tomto směru nyní zastávané i věcně bezdůvodné, jak plyne z těchto úvah: Jak zřejmo ze shora vylíčeného děje, nebyla česká škola občanská zřízena na základě předpisů §§ 2 resp. 5 zák. z 3. dubna 1919 č. 189 Sb., nýbrž na základě starších zákonných předpisů o zřizování škol, když před tím obec prohlásila ochotu, nésti náklad na tuto školu, pokud podle zemského zákona o zřizování škol z 24. února 1873 č. 16 z. z. na obce připadá. Nejde tu tedy — do 1. ledna 1921 — o školu, jejíž náklad by podle § 6 cit. zák. č. 189/1919 stíhal zcela zemi resp. stát, nikoliv obec. Vydáním zákona č. 292/20 a tím, že již shora uvedená jeho definice pojmu škol menšinových a předpis jeho o tom, že náklad škol menšinových nese stát, se staly účinnými 1. lednem 1921, nastala tu změna jenom potud, že česká občanská škola právě teprve dnem účinnosti uvedených předpisů zákona č. 292/20 se stala školou menšinovou, tedy dnem 1. ledna 1921 (viz § 38, odst. 1 zák. č. 292/1920) — spravovanou přímo žal. úřadem podle předpisů zák. č. 189/1919 (viz § 2, odst. 1 č. 3, odst. 2 a odst. 3 zák. č. 292/20), jejíž náklad nese stát teprve od 1. ledna 1921 (§ 35, posl. odst. a § 38, 1. odst. zák. č. 292/20); vydáním tohoto zák. č. 292/20 a převzetím školy té do správy žal. úřadu nenastala však nižádná změna právního stavu co do otázky, kdo byl vydržovatelem jejím, resp. kdo podle zemských zákonů o zřizování škol byl povinen nésti náklad na školu tu v době před 1. lednem 1921.
2. Dále vytýká stížnost, že z náhrady nákladů na českou občanskou školu v roce 1921 vylučuje žal. úřad částku 9376 K 63 h na udržování budov.
Nař. výnos vylučuje náklad ten z náhrady, poněvadž opravy konal městský úřad z vlastního popudu a sám je platil. Žal. úřad nepopírá, že náklad na občanskou školu od 1. ledna 1921 nese stát a nepopírá taky, že oněch 9376 K 63 h je nákladem učiněným až v roce 1921; odpírá-li přes to náhradu uvedeného nákladu z důvodu právě uvedeného, nelze v tomto jeho výroku shledati »rozhodnutí správního úřadu« ve smyslu shora vylíčeném, nýbrž jenom prohlášení úřadu jménem státu jako nositele nákladu na zmíněnou školu, kterým jako strana odpovídá na požadavek druhé strany — obce — vznesený touto druhou stranou vůči státu na náhradu nákladu učiněného obcí jménem a na místě státu (§ 1042 o. z. o.).
Výrok tento má tedy povahu pouhého prohlášení strany a jest stížnost, pokud proti němu směřuje, rovněž podle §§ 2 a 3 a) zák. o ss nepřípustná, čímž ovšem stěžující si obci není vzata možnost, aby případné své nároky dále sledovala pořadem práva před řádnými soudy.
3. Dále vytýká stížnost vyloučení z náhrady částky per 29 372 Kč 2 h v příčině občanské a částky 1439 K v příčině školy obecné.
Nař. výrok v tomto směru praví, že vylučují se »náklady z roku 1921, hrazené sice v roce 1921, jež však vznikly povolením měst. rady nebo ob. zastupitelstva již v roce 1920 a v témže roce byly práce provedeny neb objednávky dodány«.
V příčině těchto výdajů žal. úřad tedy vyslovuje, že stát není povinen je nésti, poněvadž to jsou výdaje, které jest považovati za výdaje pocházející z roku 1920. Stížnost popírá správnost tohoto tvrzení, uvádějíc, že a) rozhoduje doba, kdy náklad skutečně byl učiněn, nikoliv doba, kdy nutnost nákladu vznikla nebo byla předvídána, dále že b) většina tohoto nákladu vznikla i z objednávek učiněných již v roce 1921, resp. c), že v příčině některých položek jde o náklad potřeb objednaných sice již v roce 1920, avšak předmětů takových, které spotřebeny byly teprve po 1. lednu 1921.
Na sporu jest tu tedy otázka, podle které doby řídí se při změně vydržovatele školy povinnost dřívějšího a nynějšího vydržovatele k nesení věcného nákladu; jde tu tudíž o otázku časového rozhraničení povinnosti dvou po sobě následujících vydržovatelů školy, o otázku, kdo v určité době jest povinen nésti určitý náklad na školu, tedy o otázku správy školské, kterou autoritativně řešiti žal. úřad jest povolán. Výrok žal. úřadu v tomto směru tedy má povahu rozhodnutí správního úřadu, a je stížnost v tomto směru přípustná.
Stížnost tu však popírá též správnost skutkových předpokladů, na nichž nař. výrok spočívá, popírá totiž, že tu jde o práce provedené resp. objednávky dodané resp. náklady povolené již v roce 1920.
Nař. výrok shora uvedené svoje tvrzení blíže skutkově neodůvodňuje; stížnost naproti tomu rozvádí svoje tvrzení co do jednotlivých položek. Toto nedostatečné odůvodnění nař. výroku jest vadou, která je podstatnou proto, poněvadž nss neměl také ani možnost, aby posoudil na základě předložených správních spisů, zda správnými jsou skutkové okolnosti, ze kterých vycházel úřad, či ony, o které se opírá stížnost. Tato nemožnost byla způsobena zejména též tím, že žal. úřad — ač k tomu soudem byl vyzván — nepředložil soudu sestavení nákladů, které obec svého času žal. úřadu zaslala, na jehož jednotlivé položky nař. výnos navazuje a na které se i stížnost odvolává.
Je proto nař. výrok v tom směru stížen podstatnou vadností, pro kterou bylo nař. výměr v tomto směru zrušiti podle § 6 zák. o ss.
4. Dále vytýká stížnost, že pro vyloučení nákladů na udržování budov per 9376 Kč 63 h resp. 4130 Kč 39 h v roce 1921 není v nař. výroku udán důvod.
Pokud jde o částku 9376 Kč 63 h, patrně totožnou se stejnou částkou uvedenou shora sub 2., platí to, co řečeno již shora sub 2.
O částce 4130 K 39 h není v nař. výroku vůbec řečí; nemůže tedy nss posouditi, zda v tomto směru jde o »rozhodnutí« žal. úřadu nebo jen o prohlášení strany a nemůže stížnost v tomto směru přezkoušeti; poněvadž pak nemožnost ta jest přivoděna okolnostmi uvedenými sub 3. in fine, bylo i ve příčině této položky postupovati podle § 6 zák. o ss.
5. Konečně vytýká stížnost, že žal. úřad neprávem vyloučil z náhrady částku 2700 K za příbytečné, které obec vyplatila ředitelům obou českých škol, dále částku 240 K vyplacenou jako místní přídavek Gabriele N. a konečně výslužné 4070 K 96 h pro školnici Annu J.
Ani o těchto položkách není v nař. výroku řeči; nss nemůže tedy, nemaje před sebou shora zmíněné sestavení výdajů, posouditi, jakou povahu výdaje tyto mají resp. zda správné jest tvrzení stížnosti, že tu jde vesměs o výdaje spadající pod pojem věcného nákladu, k jichž úhradě vydržovatel školy je povinen, či zda jde o výdaje učiněné obcí z vlastního popudu bez závazku zákonného.
I v tomto směru bylo proto postupovati podle § 6 zák. o ss.

Citace:

Č. 4468. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 512-518.