Č. 4702.

Tiskové právo. — Policejní právo trestní (Slovensko): O zakázaném plakátování.
(Nález ze dne 15. května 1925 č. 14 614/24).
Věc: Josef M. ve V. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o přestupek dle § 15 zák. čl. 14 z r. 1914.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Rozsudkem okresního úřadu ve V. byl st-l uznán vinným přestupkem § 15 zák. čl. 14 z r. 1914, jehož se dopustil tím, že přes zákaz župního úřadu v Turč. Sv. Martině č. 11 116/23 vyvěsil do okna svého obchodu plakát ludové strany s nápisem »Neplač, ale hlasuj na ludovu stranu« a odsouzen dle § 29 cit. zák. čl. s použitím § 21 zák. o přsetupcích k peněžité pokutě 100 Kč. V důvodech rozsudku se praví:
»Obviněný dopustil se přestupku § 15 tiskového zákona tím, že vyvěsil v okně svého obchodu volební plakát ludové strany, jehož rozšiřování bylo nařízením župního úřadu v Turčanském Sv. Martinu zakázáno. Je-li rozšiřování nebo vyvěšení tiskovin ve smyslu § 11 cit. zák. učiněno závislým na vrchnostenském povolení, mohla býti obhajoba obviněného, že o zákazu nevěděl a jednal v dobré víře, vzata v úvahu jen jako polehčující okolnost, spáchání přestupku však neomlouvá.«
Odvolání st-lovo bylo župním úřadem v Turčanském Sv. Martinu zamítnuto a rozsudek 1. instance potvrzen s těmito změnami a opravami: »Obviněný 27. září 1923 vylepil v okně svého obchodu zakázaný plakát, pročež byl bez upotřebení § 21 zák. čl. 40 z r. 1879 odsouzen, jak jest uvedeno v rozsudku 2. instance.« V důvodech jest uvedeno, že se st-l nemůže právem odvolávat na omyl v posouzení skutku, že nevěděl o zákazu, když plakát neodstranil na vyzvání četnictva. Opravy jsou: správné vyznačení skutkového stavu a správné citování předpisu.
Nař. nyní rozhodnutím zamítl ministr pro Slov. revisní odvolání st-lovo a potvrdil rozsudek 2. instance ze správných jeho důvodů.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss:
St-l byl odsouzen pro přestupek § 15. zák. čk. 14 z r. 1914. Cit. § 15 obsahuje v 1. odst., jejž žal. úřad dle stavu věci a odůvodnění nař. rozhodnutí jediné mohl míti na mysli, toto ustanovení: »Plakát, jehož rozšiřování je zapovězeno podle § 10 anebo jehož pouliční rozšiřování nelze podle § 11, odst. 4 povoliti, nesmí býti vyvěšen.«
Již z tohoto znění cit. předpisu jest patrno, že ustanovení 1. odst. § 15 normuje dvě odlišné skutkové podstaty, neboť v prvé své části zakazuje, dovolávajíc se § 10, vyvěšování plakátů, stížených trestním rozsudkem, konfiskovaných nálezem soudním, jakož i takových, na nichž není vyznačeno místo tisku nebo rozmnožování a vlastník tiskárny nebo podniku rozmnožovacího, kdežto v druhé své části, poukazujíc na 4. odst. § 11, zakazuje vyvěšování plakátů, které porušují nebo ohrožují veřejný pořádek nebo veřejnou mravnost, zejména jež jsou s to, aby vzbudily nenávist proti některé národnosti, společenské třídě nebo náboženskému vyznání aneb které pojednávají o rodinných věcech, aniž toho veřejný zájem vyžaduje.
Vyslovuje odsouzení st-lovo pro přestupek § 15 cit. zák. čl., neuvedl žal. úřad, pod kterou z obou uvedených skutkových podstat jednání st-lovo subsumuje. Teprve z odvodního spisu, v němž žal. úřad výslovně poukazuje na § 11 zák. čl. 14 z r. 1914, jest patrno, že jednání st-lovo posuzoval dle druhé části 1. odst. § 15. Kdežto však skutková podstata přestupku dle tohoto předpisu nevyžaduje jakožto objektivního znaku předchozího zákazu vyvěšovati určitý plakát, nýbrž dána jest již tím, že byl vyvěšen plakát, který svým obsahem porušuje nebo ohrožuje veřejný pořádek nebo veřejnou mravnost, žal. úřad. nedotýkaje se nikterak obsahu plakátu, nýbrž vytyčuje skutkovou podstatu slovy, že st-l vylepil zakázaný plakát, a neuznávaje v důvodech nař. rozhodnutí, že st-l nevěděl o zákazu, svedl tímto postupem st-le k přesvědčení, že jednání jeho posuzuje žal. úřad jako přestupek dle prvé části 1. odst. § 15, jehož pojmovým znakem jest v některých případech potřeba předchozího úředního zákroku. Ze nedostatek přesného označení trestného činu v nař. rozhodnutí vedl skutečně ke zmíněným důsledkům, jest patrno ze stížnosti, jež proti nař. rozhodnutí brojí v prvé řadě námitkou, že plakát byl censurou povolen a jeho rozšiřování nebylo státním zastupitelstvem stiháno.
Byla-li však takto st-li nepřesným výrokem žal. úřadu znesnadněna obrana před nss-em, jest nař. rozhodnutí stiženo podstatnou vadou.

Citace:

č. 4702. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 961-962.