Č. 4447.

Spořitelny: * Odporuje zákonu, jestliže ministerstvo vnitra v základě § 21 zák. ze 14. dubna 1920 č. 302 Sb. doplní stanovy spořitelny ustanovením, že může dané povolení k zřízení poboček kdykoliv odvolati.
(Nález ze dne 25. února 1925 č. 3960.)
Věc: Spořitelna města U. (adv. Dr. Jos. Seifert z Uh. Hradiště) proti ministerstvu vnitra (min. rada Al. Schmidt) o stanovy spořitelny.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Spořitelna města U. byla dle § 1 svých stanov oprávněna zřizovati s úředním povolením v městě U. a okolí pobočky, sběrny a platebny. Aby mohla zříditi filiálku i mimo tento obvod, totiž v N., požádala na základě usnesení svého výboru ze dne 9. března 1921 min. vnitra za schválení změny § 1 v tom směru, by s povolením státní správy byla oprávněna zřizovati pobočky, expositury, sběrny a platebny nejen v U., ale i v jiných městech republiky, při čemž zároveň měl býti změněn § 7 stanov tak, aby při věnováních spořitelny k účelům dobročinným nebo všeobecně prospěšným brán byl zřetel i k místům spadajícím v okruh působnosti poboček. Usnesení spořitelního výboru na těchto změnách stalo se s výhradou, že uvedené §§ nebude nutno měniti podle vzorných stanov, jež snad v budoucnu budou vydány, pokud by jimi byla práva nebo působnost spořitelny omezena.
Min. vnitra schválilo výnosem z 22. března 1921 usnesenou změnu stanov a opatřilo změněné stanovy schvalovací doložkou.
Ve své schůzi dne 24. února 1923 usnesl se spořitelní výbor na tom, aby upraveny byly stanovy spořitelny dle vzorných stanov, vydaných výnosem min. vnitra z 1. června 1922 v základě § 34 zák. ze 14. dubna 1920 č. 302 Sb., a to s jistými změnami a doplňky těchto stanov. Jako § 62 pojato bylo do nových stanov toto ustanovení: »Spořitelna jest oprávněna zřizovati pobočky, expositury, sběrny a platebny. Ke zřízení tomu jest třeba schválení státního úřadu dozorčího. V případě usnesení spořitelního výboru na věnováních je nutno bráti zřetel i k místům spadajícím v okruh působnosti poboček«.
K žádosti spořitelny za schválení těchto stanov prohlásilo min. výnosem, z 30. června 1923, že osnovu nových stanov přezkoušelo a provedlo v ní v základě § 21 zák. ze 14. dubna 1920 č. 302 Sb. potřebné změny, jež v připojené osnově červeně označilo, zároveň pak vyzvalo spořitelnu, aby předložila ministerstvu 10 se zkoušenou osnovou shodných, všech oprav prostých stejnopisů a připomnělo, že nové stanovy vstoupí v působnost teprve, až doručen bude spořitelně jeden stejnopis stanov opatřený schvalovací doložkou.
Spořitelna vyhověla tomu vyzvání, načež ministerstvo nař. rozhodnutím prohlásilo, že stanovy ústavu, jak se na nich usnesl spořitelní výbor ve schůzi dne 24. února 1923 a jak byly upraveny na základě § 21 spořitelního zákona č. 302/1920 výnosem min. vnitra z 20. června 1923, schvaluje a zasílá ředitelství spořitelny stejnopis stanov, opatřený schvalovací doložkou.
Doložce této dalo min. toto znění: »Tyto stanovy se schvalují s tím, že na základě ustanovení § 21 zák. ze 14. dubna 1920 č. 302 Sb. doplňuje se § 62 v odst. 1, poslední věta stanov slovy: »jež lze kdykoli odvolati«. Dle znění § 62 vztahuje se odvolání to na státní schválení ke zřízení poboček, expositur, sběren a plateben.
Proti tomuto dodatku k § 62 stanov, obsaženému ve schvalovací doložce, podává spořitelna stížnost k nss, o níž soud uvážil takto:
Zákonem ze 14. dubna 1920 č. 302 Sb. upraveny byly právní poměry spořitelen a bylo jim v § 21 cit. zák. uloženo, aby přizpůsobily své stanovy tomuto zákonu ve lhůtě jednoho roku, jinak že učiní tak státní správa z moci úřední. St-lka namítá, že již v roce 1921 požádala za změnu §§ 1 a 7 spořitelních stanov v tom smyslu, aby mohla se svolením státní správy zřizovati pobočky i v jiných městech republiky a že min., přistoupivši na tuto změnu stanov beze vší výhrady, nemůže, aniž by porušilo nabytá práva st-lky, činiti trvání filiálky závislým na výhradě, že státní správa může kdykoliv udělené svolení odvolati. Tím chce stížnost říci, že st-lka, požádavši za schválení změny §§ 1 a 7 dřívějších stanov, vyhověla, aspoň pokud obsahu těchto §§ se týče, úplně předpisu § 21 spořitelního zákona, a že min. nebylo více oprávněno, aby obsahu těchto ustanovení ex officio nějaké dodatky přičiňovalo.
K námitce této dlužno především poznamenati, že st-lka neusnesla se na změně §§ 1 a 7 dřívějších svých stanov za tím účelem, aby uvedla své stanovy v soulad se zák. č. 302/1920, neboť to učinila teprve svým podáním z 22. března 1923, nýbrž proto, aby nabyla statutární způsobilosti zakládati se souhlasem dozorčího úřadu filiálky, platebny atd. nejen ve svém sídle, nýbrž i v jiných městech republiky. Úřad, jemuž žádost spořitelny byla předložena, zkoumal přípustnost navržené změny již za platnosti svrchu cit. zákona, a nutno proto, uznal-li změnu tu za přípustnou spatřovati v rozhodnutí jeho výrok, že usnesená změna stanov nepříčí se uvedenému zákonu.
Je nyní otázka, zda za tohoto stavu věci mohl úřad podle § 21 cit. zák. činiti vůbec nějaké opatření za tím účelem, aby do stanov pojata byla výhrada, že státní souhlas k zřízení filiálek, plateben atd. kdykoliv může býti odvolán. V tom směru sluší především uvážiti, že § 21 zákona neposkytuje úřadu volnost, aby stanovy spořitelní jakkoliv měnil a doplňoval, nýbrž že může tak činiti jen potud, aby vyhověno bylo účelu tohoto ustanovení, totiž aby dosavadní stanovy spořitelní byly přizpůsobeny předpisům nového zákona. Předpis ten je ovšem do té míry kogentní, že musí mu za všech okolností býti vyhověno, tedy i tehdy, kdyby dřívějším nějakým rozhodnutím schválena byla změna stanov, jež by odporovala předpisům cit. zákona. Předpokladem pro takové opatření úřadu je v každém případě nutnost přizpůsobiti spořitelní stanovy cit. zákonu, tedy rozpor mezi pravidly stanov a předpisem zákona, takže není místa pro nějaké opatření úřadu tam, kde dosavadní znění určitého ustanovení stanov snáší se s předpisy cit. zákona a nepotřebuje ani doplnění, ani změny, aby předpisu zákona vyhovovalo.
Již se zřetelem k tomu a poněvadž § 62 stanov nebyl v odporu se zákonem, nebylo nutno vložiti do stanov výhradu, že povolení státní správy ku zřízení poboček, plateben atd. může kdykoliv býti odvoláno. Ostatně taková výhrada nesrovnává se s předpisy zákona o právních poměrech spořitelen, neboť § 20 zák. víže zřízení poboček atd. jen na svolení státní správy a neplyne z něho nikterak pro státní správu oprávnění, aby dané povolení kdykoliv odvolala. Odvolání takového svolení není arci v § 20 cit. z. také výslovně zakázáno, leč uváží-li se, že odvolání daného svolení ke zřízení pobočky, expositury nebo platebny důsledky svými se rovná zrušení takového pobočného závodu, zrušení však spořitelny a tím ovšem i jejích poboček, sběren a plateben může dle § 22 1. c. naříditi státní správa jediné z příčin, které jsou podmíněny státním zájmem, dlužno dojíti k závěru, že státní správa může dané svolení ke zřízení odboček, sběren, plateben, atd. odvolati jen za týchž podmínek, totiž vyžaduje-li toho státní zájem.
Proto jest dodatek k § 62 stanov připojený, že státní správa smí své povolení odvolati kdykoliv, tedy i když zmíněná podmínka § 22 1. c. nenastala, se zákonem v odporu.
Bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7. zák. o ss.

Citace:

Č. 4447. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 468-470.