Č. 4758.

Učitelstvo: Drahotní přídavky podle zákonů č. 319 ř. z. z r. 1918 a č. 52 Sb. z. z r. 1919 příslušely též učitelům náboženství ustanoveným na obecných a měšť. školách za remuneraci.
(Nález ze dne 2. června 1925 č. 11 052.)
Věc: Moravský zemský výbor (adv. Dr. Vil. Freisler z Brna) proti ministerstvu školství a národní osvěty o příplatek k drahotním přídavkům Abrahamu Sch.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: — — — —
Předmět sporu tvoří odpověď na otázku, zda Abrahamu Sch., učiteli israel. náboženství na německé obecné a měšťanské škole v P., přísluší drahotní přídavek za léta 1918 a 1919.
Příplatek k drahotnímu přídavku učitelů škol obecných a měšťanských na rok 1918 zaveden byl zákonem z 26. srpna 1918 č. 519 ř. z. Zákon tento přiznává, nehledíc k pensistům učitelským a pozůstalým po učitelích, příplatek ten definitivně a prozatímně ustanoveným silám učitelským (§ 1). V §u 5 pak stanoví drahotní přídavek ve výši 548 K ročně pro učitelské substituty, výpomocné učitele obojího pohlaví a učitele za remuneraci ustanovené.
Na dobu od 1. ledna do 30. června 1919 poskytnut byl učitelům drahotní přídavek zákonem z 29. ledna 1919 č. 52 Sb. a to zejména definitivně nebo provisorně ustanoveným silám učitelským, i učitelům vojenskou službu konajícím (§ 1), učitelským substitutům a výpomocným učitelům obojího pohlaví, zastupujícím učitelstvo literní, jakož i substitutům okr. škol. inspektorů, konečně pak katechetům, vedlejším učitelům a učitelkám za remuneraci ustanoveným, jakož i ostatním remunerovaným a zastupujícím učitelkám žen. ruč. prací (§ 4).
Z obsahu předpisů v zákonech těchto obsažených vychází na jevo, že drahotní přídavky zavedeny byly za tím účelem, aby služební příjmy učitelů přizpůsobeny byly cenám životních potřeb, jež v roce 1918 a i v první polovici r. 1919 jevily směr vzestupný. Mezi osobami, jimž se tyto přídavky přiznávají, vypočítávají se v obou zákonech veškeré skupiny sil učitelských, činných na obecných a měšťanských školách, které berou za svou činnost učitelskou nějakou úplatu, ať úplata tato tvoří pravidelný státní služební příjem osob těchto aneb má povahu měnivou, záležejíc v odměně, jejíž výše se řídí různými okolnostmi, obyčejně počtem vyučovacích hodin.
Z toho se podává, že nárok na uvedený příplatek mají veškeří aktivní učitelé škol obecných a měšťanských, jimž přísluší nějaká úplata, zejména tedy také učitelé náboženství ustanovení za remuneraci.
Nesporno jest, že Abraham Sch. vyučoval v době, o niž jde, náboženství na německé škole obecné a měšťanské v P. za remuneraci stanovenou dle počtu vyučovacích hodin.
Dle správních spisů ustanovila náboženská obec v P. na místo učitele židovského náboženství, které se na německé obecné a měšťanské skok v P. odchodem Salomona S. uprázdnilo, Abrahama Sch. a zšr výnosem ze 17. listopadu 1915 ustanovení toto k žádosti ošr-y v Olomouci z 27. října 1915 vzala na vědomí a schválila. Byl tedy Abraham Sch. ustanoven učitelem náboženství za remuneraci. Následkem toho jsou u něho splněny všechny předpoklady pro nárok na drahotní přídavek za r. 1918 a první pololetí r. 1919. Přiznal-li tedy žal. úřad napadeným rozhodnutím st-li přídavky ty, neporušil tím zákona, a bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 4758. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1072-1073.